Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Místopis Lömmunijského kontinentu (úvodní slovo a tři fragmenty)

28. 08. 2019
0
0
362
Autor
miromurka

Úvodní slovo

Lömmunia se nachází padesát dnů jízdy od říší Středu, a to ve východním směru. Pobýval jsem v tomto zapomenutém koutě světa po plná dvě léta v převorství Bhütrdkském, odkud jsem v rámci svých povinností prostého regimina vyjížděl na dlouhé výjezdy do dalekých měst, městeček, vesnic, osad a samot. A tímto bych rád prostou profánní formou shrnul místopisné povšechnosti, jichž jsem v průběhu vzrušujících měsíců nabyl.

Dlouze jsem přemítal o struktuře tohoto pojednání a po únavné noci plné tíživých snů jsem se rozhodnul pro strukturu nahodilou, spontánní. Ach ano, tuze rád bych sepsal podrobnou encyklopedii s přehledným členěním témat a s doprovodnými ilustracemi mistrů kreslířů, činiti bych tak ale musel na úkor svých běžných povinností. Odvažuji se tedy sepsat nanejvýš tak jakýsi světský místopis, v němž se to bude hemžiti slepými myšlenkovými pochody, odbočkami a dojmy prostého regimina. A bláhově doufám, že se dříve či později najde ten, jenž mou povrchní práci očeše o všudepřítomná subjektiva a pečlivě roztřídí fakta, a snad... snad se i sám vydá na dlouhou cestu do nitra Lömmunijského kontinentu, aby také on spatřil dalekosáhlé travnaté pláně, zubatá pobřeží, děravé jeskyně, močály a hluboké lesy, pozůstatky dávných měst a barbarské modlitebny, zkamenělé stíny bájných stvůr a pekelné jámy, údolí ozvěn, kde lze zaslechnouti slova vyřčená před mnoha sty lety, podzemní města a stovky dalších záhad opředených závojem dávných věků.

Tož vydejme se na cestu, můj milý čtenáři, na silném koni či na sveřepém oslu, s měchem vody a v pevných botách. A neklesej na mysli, bude-li se ti cesta přílišně klikatit či když ti nebude kamenitá země po vůli. Spadneš-li do bláta, osuš se a jdi. Směj se a stále si připomínej, že vše je pouhý sen.

 

Brána do Lömmunie

Západ Lömmunie je lemován neprostupnými skaliskami a v jednom jediném místě je s civilizovanými říšemi Středu spojen úzkou nesjízdnou a sotva průchodnou průrvou, lze tedy hovořiti o jakési přírodní bráně. A brána je to skrytá, opředená tajemstvím a záhadou, neboť ani divoši žijící v blízkosti východního pásma hor si nejsou vědomi vzrušujícího faktu, že na druhé straně horského masivu leží další svět. Ovšem... je i nutno uznat, že prostí lidé východní pustiny se ani o nic nestarají, přežívají ze dne na den a kolem jejich nuzných chatrčí panuje zádumčivé hřbitovní ticho, neboť obyvatelé lelkují ve stínech, přežvykují stébla trávy, hledí do prázdna a jen máloco je dokáže vytrhnout z ospalé letargie.

Dlouhé hodiny jsem procházel podél kolmých stěn skalního masivu a hledal jsem průchod vedoucí na druhou stranu. Marně jsem ohmatával chladné kameny ležící v hlubokém stínu a nad mou hlavou se rozbíhala divoká změť šedavých skalisek, ostrých výčnělků a špičatých větví jehličnatých stromů bez života. Až v rudé záři zapadajícího slunce jsem seznal, že výčnělky nade mnou jsou buď shodou okolností či dávným lidským přičiněním složeny do tvaru jakéhosi podivného schodiště vedoucím do vyšších pater nehostinných skal.

Vyšplhal jsem do úzké chodby a vybaven pouze nejnutnějšími věcmi jsem prošel skrz pásmo vysokých útesů. Místy jsem se musel natočiti bokem, neboť jinak bych se nedokázal protáhnout těsnou skulinou. Ach ano, a šaty jsem si rozedral v šedivé cáry a trup do krvavých odřenin. Zvládnul jsem však tuto zkoušku fyzické i duševní vytrvalosti a přešel jsem na druhou stranu.

Zahleděl jsem se po neznámé krajině. Srdce se mi sevřelo v posvátné úctě nad nekonečnými travnatými pláněmi, z nichž nerazilo nic než husté závěje drobných stébel. Kráčel jsem dále na východ, neboť právě tam mělo stát Bhütrdkské převorství. Pod jasným nebem a v širokosáhlé rovině bez hranic jsem zažíval náznaky euforie smíšené s pocity hluboké vnitřní bázně, neboť jsem si během uplynulých hodin zvyknul na stísněnou kamennou celu. A napadlo mě, že stejně jako v pasti studeného kamene, lze žít také v pasti vlastního podvědomí, a že odpoutání se od nutkavých myšlenek a zdánlivých potřeb může také vyvolat euforii a hlubokou vnitřní bázeň. A tok mých myšlenek se ztrácel kdesi v nedohlednu, šel jsem s hlavou prázdnou, a s hlavou vztyčenou, a takřka jsem se vznášel, jak jsem si připadal svobodný a volný.

 

Bhütrdkské převorství

Kráčel jsem dalekosáhlou travnatou krajinou a účinek toho jednolitého místa byl téměř hypnotický. Po dlouhých hodinách úmorné chůze jsem v dálce spatřil pásmo kopců připomínající siluety ležících postav. A tam, ve zvlněné krajině, Bhütrdkské převorství.

Převorství Bhütrdkské neboli honosně pojmenovaný dům s nízkou věží a s chatrným plotem lemujícím dvě malá políčka, na nichž si mí bratři ve víře pěstovali mák a žlutou řepu. Byla to jednoduchá stavba v romantickém horském údolí. A stěny onoho stavení už dnes jistě ztrouchnivěly a střecha se propadla a zavalila hrubý nábytek, skromné náčiní z vydlabaného dřeva i malé sošky, které tak rád vyřezával ctihod. reg. Jëkob, a jimiž obdarovával Lömmunijské obyvatele, které jsme se pokoušeli obrátit na víru. Mohu snad i prozradit, že naše misionářská snaha nebyla úspěšná, neboť bohové říší Středu ztrácejí v Lömmunii lesk. Snad jenom v Jantarovém městě byli přizvání do velkého panteonu; tamější kněží však bohy sbírají podobně jako naši setnící sbírají frčky a fangle, záleží jim tedy spíše na počtu. A dovolte mi poznámku: Jantarové město se od jiných míst Lömmunijského kontinentu odlišuje téměř ve všech myslitelných ohledech a leží na rozhraní mezi Lömmunií a dalšími neprobádanými zeměmi daleko na jihu.

Převorství bylo naší malou základnou, ze které jsme se vydávali na dlouhé cesty podivuhodnou krajinou. Mnohokrát jsme se na výpravě rozdělili a znovu jsme se sešli až po mnoha týdnech; a v převorství jsme si pak dlouze vyprávěli, spolu jsme se smáli a odpočívali po té velké námaze, duševní a tělesné.

Mí bratři mě krátce po příchodu naučili několika Lömmunijským slovům. Způsob vyjadřování, tvorba slov, skloňování, vyjadřování časových posloupností a souvislostí... vše se od Středového pojetí značnou měrou liší. A to nemluvím o četných krajových odlišnostech, posuvech významu a výrazových specialitách. Pro velmi hrubou představu si však prohlédněte tato běžně užíváná slova:

 

agó muž
góa žena
aga dítě
agóa děvče
agaó chlapec
agÓó král
gÓóa matka rodu

 

Je zřejmé, že slovo dítě je v Lömmunijštině sloučeninou slov muž a žena. Vyzrálost je symbolizována hláskou ó, přičemž výslovnost se s postupným dospíváním prodlužuje. Tyto jemné vlastnosti jazyka nelze jednoduše zachytit, neboť Středové jazyky rozlišují pouze dva či tři stupně slabičných délek. V Lömmunijštině nelze hovořit o stupních, vnímání délek je spojité. Náčelníkovo óje dlouhé a znělé, stejně tak ó matky rodu. Intuitivními kombinacemi dvou velmi prostých slov dítě a matka lze v Lömmunijštině zachytit výrazy: batole, děvče, dívka, žena, matka, stařena, se všemi myslitelnými mezistupni. Každá hláska a každá samohláska je tedy v Lömmunijštině určitým významovým parametrem, přičemž každému parametru je možno přiřadit zvláštní délku, hlasitost, melodii a barvu. Překladový slovník z jazyka Středu do Lömmunijštiny by se podobal objemnému svazku notových zápisů.

Nevýhodou Lömmunijštiny je silná závislost na kontextu, a tentýž výraz má v různých oblastech jiný význam. Výraz pro žitnou placku je v kontextu nájezdnického kmene totéž co výraz pro sušené hovězí a podobně, důsledkem čehož panuje na kontinentu jakási všudepřítomná nevraživost a nezájem o širší okolí. Lidé se shlukují do relativně malých územních celků se společnými kořeny. Krátce řečeno: přestože lidé cizího kmene mluví velmi podobným jazykem, jejich slova mají odlišný význam a není možno se s nimi dohovořit. Jde o zajímavý paradox... Lömmunijštinu je možno chápat jakožto abstraktní výrazový aparát, jehož uživatelé si nejsou vědomi nekonkrétnosti vlastního jazyka, a obecné pojmy chápou vždy jen v kontextu svého okolí.

 

Zelené pláně

Zelené pláně se rozprostírají na nejzápadnější straně Lömmunie. Již jsem se o tomto místě zmínil, neb se jedná o prostor, jímž musí nutně projít každý návštěvník kontinentu.

Ona zdánlivě nekonečná rovina v sobě ukrývá řadu tajemství. V rámci svých výprav do travnatých plání jsem navštívil také drobná údolí, která jsem při prvním průchodu vůbec nezaznamenal. V mělkých dolinách bývají navršeny sloupce plochých kamenů, tu a tam leží pozůstatky dávných mohyl anebo oltářů. O smyslu těchto dávných staveb nelze s jistotou nic povědět. Sloupce plochých kamenů (gerero) jsou primitivním uměním lovců z jihu.

Na jižním okraji zelených plání žijí kmeny potulných lovců, tyto přibližně dvacetičlenné skupiny se v několikaměsíčních intervalech přemisťují blíže ke stádům divokých koz a zanechávají za sebou drobné kruhové stavby. Uvnitř skromných obydlí bývají ohniště, pelechy z trsů usušené trávy a hliněné misky, toť veškerá výbava. Dovolte mi krátký popis typického příslušníka kmene: štíhlý muž hrdého držení těla, s hlavou rovně vztyčenou a s chladným dravčím pohledem, rysy jsou pevné, postoj je sebevědomý, zbraní je jednoduchý luk či oštěp, dlouhý lovecký nůž u pasu se špicí připevněnou ke stehnu dlouhou koženou šňůrkou, plandavé kalhoty, kožená kazajka, lehké trepky, strniště a svázané vlasy. Převládající barvou je světle hnědá anebo šedivá. V soukromí svých primitivních příbytků jsou tito lidé přátelští a usměvaví. Soužití je volné a nelze mluviti o stálých svazcích mezi mužem a ženou.

Za zmínku stojí iniciační rituál, jímž bývá dospívající chlapec (agaó) kmene přijat mezi lovce (agó). Chlapec se stává lovcem teprve tehdy, pobude-li několik týdnů sám v pustinách zelených plání. Mladí chlapci zde přežívají snadno, neboť v pláních žijí divocí králíci lahodné chutě (jémba); z listů určitého druhu trávy lze lisovat sladkou šťávu; a noci jsou v zelených pláních teplé, lze tedy spát pod širým nebem. Zkoušena je tedy spíše mysl nežli tělo. Chlapci se v nekonečné samotě oddávají léčivému tichu a krocení rozbouřených myšlenek. A ku všemu se domnívám, že lisovaná travnatá šťáva navozuje druh jakéhosi vnitřního uvolnění. Listy lze též žvýkat a účinek je poté trvalejší, avšak méně intenzivní. Rostlinu lze též sušit do tabákové směsi či do čajů, nakládat do tinktur, odvarů a podobně. Mezi charakteristické znaky dlouhodobých uživatelů trav ze zelených plání patří čistá bezvrásčitá pleť, bledé rty a dásně, řídké zuby, trhavé pohyby, trhavý způsob vyjadřování, těkavost, avšak také jakási vnitřní rozjitřenost a dětinské odhodlání.

Nepochybuji, že v říších Středu by se z některých druhů travin stal cenný vývozní artikl a širé pláně by byly pokryty zástupy ženců a sběračů. Ne tak v Lömmunii, neb princip obchodu a exportu surovin se vymyká Lömmunijskému způsobu uvažování. Výraz pro trávu z plání (jégo) je v oblastech zubatého pobřeží výrazem pro druh podvodního minerálu (jégo). A nedává smysl převážet jégo z jedné části kontinentu do jiné, neboť jégo je tam i tam, mění se pouze jeho forma.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru