Minidrama

Krátké dílko inspirované situací ze života. Jde jen o pokus. Doufám, že tento nedlouhý dialog dokáže čtenáře spolehlivě uvést do vzájemného vztahu obou aktérů a vykreslit je jako konkrétní uchopitelné charaktery.

Prosím, zanechte mi dole komentář a vyjádřete, jestli se mi tohle povedlo, nebo ne, a jak na vás krátká scénka působí.

ONA: Necháš mě někdy?

ON: A to bys chtěla?

               Ticho… myslel jsem si to.

ONA: Myslíš si, že mě tak dobře znáš? Že o mně víš všechno?

ON: To jsem neřekl.

ONA: Ale myslíš si to.

               V tom je s váma chlapama ta potíž. Myslíte si, že víte všechno. Že vám stačí jeden pohled, abyste ženskou dokonale prokoukli. Jedna noc, abyste si ji získali.

ON: Čtyři roky. To je pro tebe jedna noc?

ONA: A pro tebe?

ON: Nevykrucuj se.

               Vidíš? Na všechno mi odpovídáš mlčením. Jak tě pak mám prokouknout?

ONA: Co když nechci, abys do mě viděl?

ON: Proč ne?

ONA: Proč jo?

ON: Co se to s tebou děje?

ONA: Co by se mělo dít?

ON: Proč jsi tak odtažitá?

ONA: To se ptáš ty mě?!

ON: Na co tím narážíš?

ONA: Heh… neuvěřitelný.

ON: Nějak nerozumím, co jsem zas udělal.

ONA: Přišel bys vůbec, kdybych ti nebrečela do telefonu?

ON: Vyděsilas mě, nikdy jsem tě neslyšel plakat.

ONA: Takže nepřišel.

ON: Proč vždycky vyvozuješ to nejhorší?

ONA: Tak přišel?

ON: … co se vlastně stalo?

ONA: Nic.

ON: Tak proč jsem sem jezdil?

ONA: Prosím?! To mi řekni ty.

ON: Nerozumím, co se mezi náma děje.

ONA: Taky bych to ráda věděla.

ON: Tak proč se takhle chováš? Kde je ta úžasná, neodolatelná a svůdná Amy, kterou…

ONA: … jsi přefikl na maturitním plese?

ON: Vzdávám to.

ONA: Ztratila se, víš? Zahrabala se hluboko sama do sebe, když ses na ni vykašlal.

ON: Copak jsem se na tebe někdy vykašlal?

ONA: A jak to chceš nazývat!?

ON: O čem to zase mluvíš?!

ONA: Přijela jsem za tebou, lhala jsem rodině, jen abych si zajistila alibi, abych mohla být chvilku s tebou. A co z toho? Chladný přivítání, opilecká stížnost na život, žvatlání o fotbale, neosobní mechanickej sex a…

ON: Takže takhle to vidíš?

ONA: A jak jinak bych to měla vidět!?

ON: Pozval jsem tě domů.

ONA: Protože v kanclu se ti špatně píchá.

ON: To snad nechápeš, kolik jsem riskoval?!

ONA: Tak proč jsi mi sakra psal?!

ON: Copak myslíš, že bych kvůli tobě riskoval rodinu, kdybys pro mě nic neznamenala?!

ONA: Já nevím.. (rozpláče se)

ON: Neplač.

ONA: Nesahej na mě.

ON: Amy… (obejme ji)

ONA: Jen chci, aby všechno bylo jako poprvé.

ON: Ššš.

ONA: Chci zpátky na ten maturák. Chci být zase osmnáctiletá, blbá… chci ten drink a chci… (vzlykne) chci abyses na mě díval tak jak tehdy.

ON: Amy… neplač. Nech toho. Podívej se na mě. Podívej se…

ONA: Řekni to.

ON: Co?

ONA: Řekni mi to… zlato… princezno… miláčku. Copak jsme z tohohle úplně pryč?

ON: Amy, lásko… pamatuješ si, co jsem ti říkal, že jo?

ONA: Pusť mě! Vidíš? Egocentrickej tupče! ‚Hlavně nebuď zamilovaná‘… tohles‘ mi říkal. To vážně myslíš, že o to tu jde?!

ON: Amy, co se to s tebou…

ONA: Nech mě být, jedu domů.

ON: Počkej…

ONA: Na co?! Na další varování, abych se nezabouchla do pana dokonalýho? Netočí se celej svět jen kolem tebe…

ON: Tak o co tu jde?

ONA: … proč jsi přijel?

ON: Amy… chtěla jsi to.

ONA: Ne… proč jsi přijel TY. Proč jsi mě poslechl, proč jsi tady, proč se mnou mluvíš? Copak nemáš nic lepšího na práci?! Copak na tebe doma nečeká manželka? Nemáš ráno vézt děti do školy?! Proč jsi tady!?

               Vidíš? O tohle tu jde. Asi je to pryč. Asi jsem byla jen občasný vzrušení, a to zkrátka někdy vyprchá.

ON: Amy, přestaň. Dobře víš, že…

ONA: Milovals‘ mě někdy?

ON: … uteklas‘ mi z role milenky. Vysmekla ses z hranic, ve kterých jsem tě chtěl držet, znamenalas‘ pro mě víc než kdokoli.

ONA: Milovals mě?!

ON: … ano.

ONA: Tak kde to všechno teď je?

ON: Vždyť sama víš, že tohle jsem si nemohl dovolit. Mám manželku, mám děti…

ONA: Copak jsem po tobě někdy chtěla, abyses jich vzdával!?

ON: Copak myslíš, že jsem se někdy chtěl vzdát tebe?

ONA: Možná jsi nechtěl, ale vzdal.

ON: Nezničím svoji rodinu.

ONA: Nejsi jediný, kdo tu riskuje.

ON: Amy…

ONA: Mám přítele.

               Miluje mě. Já jeho neskutečně. Tak mi pověz, proč jsem tady?

ON: Asi… měli bychom to skončit.

ONA: To mi říkáš, protože to chceš?

               Nebo protože si myslíš, že to chci já?

ON: A co chceš?

ONA: Záleží na tom?

ON: Mně ano.

ONA: Otřepaná fráze.

ON: I tak je míněná vážně.

ONA: Co chceš ty?

               Chceš zapomenout?

ON: To nikdy.

ONA: Jsme ztracený?

ON: Asi jo.

ONA: Neumím to skončit.

ON: Riskujeme.

ONA: Tak to ukonči. Řekni mi, že je to naposled, pošli mě do háje, zbav se mě, zažeň mě.

ON: Nedokážu to.

ONA: Proč ne?!

ON: Nevím, já…

ONA: Vždyť máš ženu, máš děti, běž! Běž za nima!

ON: Pojď ke mně.

ONA: Nesahej na mě, prosím. Řekni mi, ať zmizím. Rozejdi se se mnou. Skonči to!

ON: Nechci.

ONA: Prosím.

ON: Nemůžu, protože tě miluju!

               Miluju tě, Amy.

ONA: Jdi domů.

ON: Amy, jen…

ONA: Jdi domů, starej se o děti. Buď se svou manželkou. Potřebuje tě. Buď s ní, líbej ji, miluj ji. Hlavně už mi nepiš. Nikdy.

ON: Amy, nechápu…

ONA: Jenom běž!

ON: (zavrtí nechápavě hlavou, rezignuje) Dobře, já… dobrou noc.

ONA: Taky tě miluju.

---