Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Co se děje v trávě

29. 08. 2019
9
12
809

Už jste někdy jen tak civěli do trávy z bezprostřední vzdálenosti, co vám vaše oči dovolily?

   Lehl jsem si unaveně do večerně naladěné trávy, podepřel si hlavu a tiše, s mírným otupením, zíral do travin a pomalu se dostával do stavu, kdy tělo pomalu bystřilo svůj sluch i zrak. A náhle ho moje oči spatřily. Ten podivný mumraj hemžícího se hmyzu mezi stébly a to mne zaujalo natolik, že jsem pak po drahnou chvíli nevstal.

  Scházeli se totiž zřejmě podivní hosté. Paní tesaříková s panem tesaříkem, housenka od shnilého pařezu, žížala z kompostu starýho Loudy, či střevlíci z nedalekého remízku. Přilétli komáři ze všech směrů doprovázeni roztodivnými můrami a nočními motýly. Po malých cestičkách sem šustili mravenci. Tu černí, tu rezaví i ti kombinovaní-lesní. No prostě, bylo jich tam hafo. Zlatohlávek s mandelinkou již během cesty jiskřivě cukrovali a cosi tajného si špitali. Ano, to bylo trochu podivné.

   A pak jsem to znenadání pochopil. Začínal zde obří mejdan na obecní louce! Mejdan, pořádaný každoročně k jakési příležitosti, ale nikdo už za ta léta nevěděl k jaké. Ostatně to nebylo nijak důležité. Hlavně, že se konal.

   Svatojánci už měli na sto procent nabité lucerničky a s posledním paprskem slunce se začalo rozlévat. Slavnost začala a bujaré veselí začínalo narůstat na obrátkách. Naráželo se hroznové víno z dobře zkvašených bobulí, které spadly z hroznu před týdnem na blízké vinici. Občas někdo přinesl něco pitného ze svých zásob a dojily se, ke všeobecnému veselí, krásně macaté mšice. Pro ty otrlé se tajně, za rohem rozlomené cihly, rozlévá rosa z květu rulíku. Byla vám to ale podívaná. A to čiré nadšení, jak z toho všeho přímo vyzařovalo. Začínal jsem těm hmyzím tvorečkům tu jejich soudržnost a vířivý rej závidět.

   Ale pak se to zvrhlo.

  Kvapník jezdil na žížale a s výskavým „jupijahééj“ bryndal víno z korbele. Střevlík se svižníkem chytili chlupatou housenku a dělali jí na štětinách dredy. Beruška tiše zvracela za jitrocelovým listem opřená o kousek křemene. Ježiš, neměla tu podivnou šťávu, kterou přinesl hrobařík vůbec pít. Rus ze školní jídelny polehával opodál a vyznával jí lásku opilecky zvrhlými verši. Ví Bůh z čeho zvracela víc. Naprosto zdecimovaný chrobák močil u rdesna zaklíněn silnými tykadly o jakési stéblo, aniž by si všiml ováda slastně odfukujícího pod ním. A jelikož je to ovád, vůbec mu to nevadilo. Kovaříci s klacky honili v alkoholu již mírně „polorozpuštěnou“ ponravu a chechtali se u toho, jak luční koníci. Ti ostatně, ve své opilecké pýše, soutěžili ve skoku vysokém přes nevysokou skalku, do které statečně pravidelně naráželi čely, až se jim dělaly hvězdičky kolem hlav a tykadla se prohýbala do neskutečných tvarů. Cvrček ze svahu pod zříceninou, ve svém nejmodernějším fraku a s nablýskanými tykadly nějakým prazvláštním gelem, dál bezduše hrál prapodivnou odrhovačku, která se mu sama vnucovala pod smyčec, a kterou nepoznával už ani on sám. Křižák na svém dlouhém vláknu nekontrolovaně rotoval, řinčivě se řehtal a křičel: Houstone, máme problém! a bekyně s otakárkem zrovna dělali u potoka nepřístojnostě a smrtihlav jim do toho, jako vždycky, kecal. No, co vám budu dál vyprávět. I otrlý člověk se u toho občas zachvěl.

   Ještě se ani nepřiblížila půlnoc a opilé světlušky už zapomínaly svítit a jen sporadicky poblikávaly. Postupně rej ustával a hmyzáci se rozlézali do všemožných škvír a puklin, aby se snažili přežít noc a následnou ranní kocovinu, pokud možno mimo spalující ranní paprsky „přívětivého“ slunce. No a mně už taky kořalka došla.

   „Inu. Chovej se, jak člověk a pij jako dobytek,“ zapřemýšlel jsem nahlas.

   „Ale já piju jako dobytek,“ škytnul Lojza od nedalekého modřínu.

   „Ne, ty nepiješ jako dobytek, Lojzíčku! Dobytek totiž ví, kdy má dost!“


12 názorů

Tak to rozhodně ne. :o))


Lakrov
19. 10. 2019
Dát tip
Doplnit tenhle hmyzí příběh ilustracemi by taky nebylo marné; nové vstupní rozhraní Písmáku prý to umožňuje. Jen by to s těmi obrázky možná už vůbec nebylo pro děti :-)

I tak se to dá říct. Ovšem Pytlíka s Ferdou jsem raději nezmiňoval. Ti byli totiž ze všech nejhorší! :o))) Díky za přečtení, Lakrove milý... Dřív jsem hmyzáky při různých "pařbách" kreslil svým dětem pro pobavení a tak jsem jen obrázkům dal literární fazónu.


Lakrov
16. 10. 2019
Dát tip
Krásný pohled na nejbližší, druhově nejpočetnější a přitom často přehlíženou přírodu, říkám si od začátku. Začínám se bavit a od věty ...Ale pak se to zvrhlo... už se směju nahlas. Stejně tak při jedné ze závárečných vět (...No a mně už taky kořalka došla...). Parodie na Sekoru? Tip.

Tak už "nejsem". :o)))


agáta5
30. 08. 2019
Dát tip

:) já jsem taky :)) to je dobře...


:-))) No jo, když já prostě jsem, no...  Díky Aguš. 


agáta5
30. 08. 2019
Dát tip

:) milé

jen si ohlídej "jsem" v prvním odstavci jich máš pět :)


Karle, to je dobře. Jiné ambice to ani nemělo.


Milý Kočkodánku, tys mi s tím "pytlíkem" zase dal! Ano, asi by měl mít každý brouk u sebe svého "Pytlíka"...  :-)) Pokud jde o Čapky, tak ti jistě tato alotria nechtěli vidět a raději je přehlíželi. 


Lerak12
30. 08. 2019
Dát tip

Pobavils! Vydařená povídečka.


Kočkodan
29. 08. 2019
Dát tip
Pokud mohu posoudit (nejsa fundovaným literárním ani divadelním kritikem), tak bych řekl, že jsi děj pojal přece jen rozpoznatelně odlišně než sourozenecké duo Karel a Josef Čapkové v jejich Ze života hmyzu. U berušky se žaludečními problémy mne napadlo, že by vůbec nebylo na škodu, kdyby měl s sebou při podobných příležitostech brouk pytlík...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru