Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 431 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+10 neviditelných
Jeden den abstinujícího alkoholika
datum / id04.09.2019 / 498914Vytisknout |
autorZajíc Březňák
kategoriePovídky
témaKaždodenní
zobrazeno140x
počet tipů5
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Děj se odehrává 10. července 2019.

Jeden den abstinujícího alkoholika

Vstávám v 5:00 stejně jako mladší bratr, který jezdí pracovat do blízké fabriky. Přestože vstáváme ve stejný čas, je bratr všude první. Jako první heká na záchodě, první dosahuje koupelny a jako první obsazuje i kuchyňku. Jeho blitzkrieg je zdrcující jako železná pěst tažení wehrmachtu do Polska a do Francie.

Brzy vstává i matka, motá se mezi našimi pozicemi v noční košili.

Rychle vykonávám základní hygienické úkony a v rychlosti i snídám. Za chvíli totiž vstane starší bratr a bude pospíchat do práce. Pak zapínám počítač, kontroluji, zda mi nenapsala Bára nebo někdo, ale ve schránce žádný nový e-mail není. Pak jdu hekat na záchod.

Krátce před šestou hodinou odcházím na autobus, přičemž se jen krátce a dosti formálně loučím s matkou.

 

Asi deset minut postávám na návsi před kaplí svaté Anny, než autobus přijede. Do svaté Anny je sice daleko, ale rána jsou již chladná. Vstupuji po schůdcích do autobusu a zdravím řidiče, ani mu nemusím říkat, že jedu do Strakonic.

Cesta tam trvá téměř hodinu, autobus projíždí všemi možnými vesničkami včetně – nedělám si srandu – Hoštic u Volyně, i když pan režisér Troška díkybohu nenastupuje.

V Hošticích chvíli stojíme, než projede autobus od Strakonic. Z tamní autobusové zastávky je krásný výhled na šumavský Boubín, tento pohled mi poněkud kazí místní „skanzen“ českého nevkusu, jemuž dominuje autobus „Zemák“ s obrovským portrétem pana prezidenta a nápisem „ČECHY KRÁSNÉ, ČECHY MÉ.“

 

Konečně se autobus dokodrcá do Strakonic a já a tři další pasažéři vystupujeme mlčky zadními dveřmi na novém moderním dopravním terminálu.

Odcházím však na „starej autobusák“ koupit si místenku do Prahy.

Navštívím také supermarket BILLA, hned u vchodu mě „vítá“ pražská vodka za 99 korun. Statečně se jí vyhýbám a jdu si koupit vodu. Cestou k pokladně na mě čekají další svody v podobě lahví piva, vína a různých likérů a destilátů. Ranní bažení však není tak silné.

Po zaplacení se přesunu na nástupiště, vytahuji z batohu Rupnikovu knihu o dějinách KSČ „od počátků do převzetí moci.“ Když se dívám na lidi kolem sebe, ani se nedivím, že je mezi nimi stále tolik komunistů.

V jednom okamžiku se ohlédnu a spatřím na zlomek vteřiny andělsky krásnou tvář mladé jeptišky. Ohlédnu se podruhé a vidím starou pannu, která se rozhodla duší i tělem oddat Kristu. Pak přijíždí autobus, usadím se na své místo vedle nějakého obrovského chlapa, který si uzurpuje rozsáhlý lebensraum, ze slušnosti mu řeknu: „dobrý den.“ Teprve v Praze mi dojde, že je to pravděpodobně nějaký cizinec, protože komusi telefonuje a mluví přitom anglicky nebo nějakou jinou hatmatilkou.

V autobuse si opět čtu Rupnikovu knihu, vidím před sebou syfilitického alkoholika Gottwalda a jeho muže, jak se chápají kormidel a moci.

Cesta do Prahy trvá hodinu a dvacet pět minut.

 

Z nádraží „Na Knížecí“ pokračuji dále metrem na Národní třídu. Stojím na eskalátoru a rozhlas oznamuje omezení provozu tramvají mezi Andělem a Hlubočepy.

Na rohu Spálené a Národní třídy do sebe lidé vrážejí. Všichni mají naspěch. Není tomu tak dávno, co jsem zde slyšel vykřikovat jednoho pána: „Všechny vás postřílím!“ Což jiný pán komentoval slovy: „Ještě že nejsme v Americe, tam by opravdu střílel.“

Naproti přes ulici je výloha vyhlášeného knihkupectví a antikvariátu. V mysli počítám kolik peněz mi zbývá na tento měsíc poté, co jsem včera dal bratrům 6000 Kč za uhlí.

Ano, včera jsem chodil po Strakonicích „jako čurák“ od bankomatu k bankomatu a čekal, kdy mi přijde můj invalidní důchod. Nakonec jsem se dočkal. Na sedmý pokus jsem si vybral až ve Volyni. Nejhorší ovšem včera bylo to bažení. Opravdu už jsem se chtěl napít!

 

Pokračuji Perštýnem, minu Bartolomějskou ulici, na kterou mám také hezké vzpomínky, a po nějakém čase jsem konečně u Klementina, na Mariánském náměstí. Cestou si všímám všech hezkých holek. Nikdy žádnou neoslovím a každou si prohlížím sotva vteřinu, než sklopím zrak. Jsem příliš nesmělý.

Pokračuji k filozofické fakultě na náměstí Jana Palacha. Po schodech vystoupím do prvního patra a nejprve zamířím na pánské záchody. Po chvilce pokračuji směrem ke studijnímu oddělení, vyhledám formulář „Ukončení studia“ a nepříliš čitelně jej vyplním.

Fakulta je teď o prázdninách skoro prázdná, jen kousek ode mě se hlasitě baví skupinka cizokrajných studentů. Partička se po chvíli zvedne a odejde, já jsem konečně hotov se svým formulářem a odnesu jej do podatelny, kde se zdržím sotva půl minuty.

 

Mám pořádný hlad. Ráno jsem snídal jen v rychlosti a málo, zamířím tedy ke koloniálu „U Havelků“ kousek od zrušeného knihkupectví Fišer, kdysi nejlepšího v Praze.

Koupím si předražený šunkový sendvič a sním jej na lavičce u Nové radnice na Mariánském náměstí, které zlí jazykové nazývají „Mafiánské“. Nějaká žena se pokouší dostat do uzavřené Městské knihovny, trvá jí to notnou chvíli, než pochopí, že se dovnitř nedostane.

Poté, co zaženu nejhorší hlad, mohu se konečně začít procházet po Praze. Minu Kafkův rodný dům a staroměstský chrám svatého Mikuláše a jsem na Staroměstském náměstí. Využívám toho, že ještě není zaplněno turisty a prohlížím si radnici a přečtu všechny informační tabule. Chvíli postojím i na místě onoho neblahého popraviště z roku 1621.

To už se přece jen turisté srocují, aby si prohlédli pražský orloj, blíží se desátá hodina. Ani já neodolám a párkrát pohlédnu na slavnou Mánesovu kalendářní desku.

Poté odcházím Železnou ulicí, kde potkám skupinku nesmírně krásných dívek. Zastavím se až u Stavovského divadla a pokračuji směrem na Václavské náměstí.

Následuje návštěva knihkupectví Academia. Stále mě uvádí v úžas, kolik nádherných nových knih u nás vychází. Po dlouhém prohlížení a rozmýšlení si vyberu jakousi „učebnici“ tvůrčího psaní, třeba to bude k něčemu dobré.

 

Opět mě dožene hlad šunkovým sendvičem s vajíčkem a kapií jen chabě zahnaný. Uvažuji, zda nenavštívím nějakou restauraci, ale pak si raději koupím v BILLE plněnou bagetu.

Navštívím bankomat na rohu Národní třídy a Perštýna a vyberu další pětikilo.

Je slunečno a sluníčko pálí, ale chladný vítr vše ochlazuje. Projdu kolem Národního divadla a pomalu se sunu na Smíchov, na Anděl a na Knížecí.

 

Cestou zpátky do Strakonic se komunisté v Rupnikově studii definitivně ujímají moci, Beneš jim to nechce „nijak ztěžovati.“ Zatím co čtu o pohnutém Únoru, došlo kousek od Nové hospody k nějakému dopravnímu karambolu. Musíme to objet přes Ostrovec, Vráž a Čížovou. Ve Strakonicích jsme s půlhodinovým zpožděním.

Autobus do Kakovic odjíždí za deset minut, ale já si chci ještě nakoupit! Jdu do BILLY, krásná dívka se přehrabuje ve zlevněných banánech a já na chvilku spočinu očima na jejích ňadrech. Koupím kilové balení zlevněných broskví.

Bažení sílí, hlava třeští a šílí. Koupit si tak aspoň nějaké levné víno a udělat si konečně jednou hezký večer! To mi našeptává „démon alkohol“, přesněji můj mozek, který jím již nasákl nadosmrti.

Pokračuji k šunkám a snažím se nevšímat si holek. Ještě u pokladny se rozmýšlím, zda se přece jen ještě nevrátím a nekoupím nějaký chlast.

Po zaplacení zamířím na nástupiště, ale autobus nejede. Teprve po notné chvíli mi dochází, že je to „pražák“ a bude tedy asi mít také velké zpoždění. Spěchám na vlak. Vlak je plný lidí, teprve po několika minutách mohu zaplatit jízdenku v automatu. Najdu si přece jen místo k sezení, je tu hic smíšený s pachem potu a benzínu.

Když se motoráček dokodrcá do Volyně, musím se rychle přesunout až na náměstí.

Z Volyně jedu do Všechlap autobusem, dělám si notné starosti, aby se mi šunky v batohu nezkazily.

To už jdu ze Všechlap zbývající kilometr pěšky. Když před sebou vidím Kakovice jsem konečně šťasten asi jako starý dobrý Odysseus nebo alespoň Leopold Bloom. Zase jednou jsem to zvládl. Svou záležitost jsem vyřídil, koupil si knihu a zase jeden den jsem zůstal střízlivý!




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

05.09.2019 15:04:13dát kritice tipZajíc Březňák

Děkuji.

05.09.2019 13:53:53dát kritice tipdadíková

taky držím palce.. . :)

05.09.2019 13:22:07dát kritice tipZajíc Březňák

Děkuji všem za čtení a za komentáře. 

Goro, děkuji za vlídný komentář a za povzbuzení v nesnadném boji.

05.09.2019 09:23:05dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Zajíci, povídání by se mi dost líbilo, nebýt prvního odstavce: začala bych až druhým, jak stojíš u sv. Anny... a zmínku o bratrech šikovně vmísila až třeba v momentě, kdy zmiňuješ peníze na uhlí, a toaletní záležitosti vynechala. Zemák a další detaily jako broskve jsou fajn:-), jako celý zápisek /krom prvního odst./

Držím palce a drž se!!

04.09.2019 17:13:11smazaný uživatel
smazaný uživatel
04.09.2019 15:15:00dát kritice tipdadíková

*



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.