Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+9 neviditelných
Warťas
datum / id04.09.2019 / 498915Vytisknout |
autorJohanakrupa
kategorieJen tak pro radost
zobrazeno33x
počet tipů0
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Warťas

Byla to láska na první pohled. Hnědý kombík značky Wartburg bylo tátovo vysněné auto. Nikdy nezapomenu, jak jsme pro něj jednoho krásného dne, začátkem osmdesátých let jeli do Tuzexu. Celou cestu si táta pochvaloval jeho prostornost, pohodlí a výkon, když předjížděl do kopce ostatní tehdejší "fára". Co na tom, že se za námi táhl oblak dýmu, kdo by tenkrát řešil trocha smradu od výfuku.

Je fakt, že jeho miláček nám sloužil opravdu dobře, vždy nás spolehlivě dovezl kamkoliv a uvezl i opravdu velké náklady. Táta mu neřekl jinak než náš Warťas.

Rádi jsme o víkendech vyráželi na různé výlety. Jako každé jaro jsme jednoho dne, v sobotu, jeli navštívit staré známé do Liberce.

Táta slíbil mojí o sedm let starší sestře, jakožto čerstvé držitelce řidičského průkazu, že někde za Prahou na klidnější silnici jí auto půjčí. Prý si musí vypilovat své nově nabyté dovednosti. Jak slíbil, tak i udělal. Máma si přesedla ke mně a bráchovi dozadu a táta na místo spolujezdce. Ségra je malého vzrůstu, takže si musela sedačku přistrčit až nadoraz dopředu. Spolu s vytřeštěným zrakem musela vypadat pro ostatní učastníky provozu fakt komicky. Po pár poskocích a šermováních šaltpákou, která se u tohoto auta nachází pod volantem, se konečně rozjela vstříc Liberci. Tátovy bolestné grimasy přitom hovořily za vše.

Nicméně i když se sestra snažila nevymetat příkopy, nepřetáčet motor a nedělat další motoristické "lahůdky", táta toho měl po pár kilometrech zjevně dost. Aby se příliš nedotkl ega začínající řidičky, řekl, že za pár stovek metrů je odpočívadlo a tam že si dáme čůrpauzu. Tak až to bude, jí prý řekne.

Odpočívadlo bylo už na dohled, před ním ještě malá odbočka směr nějaká ves. Takže táta zavelel: "Támhle odboč napravo." Bohužel tou dobou již značně vystresovaná ségra si neuvědomila, že má odbočit až na odpočívadlo a ne na bližší silničku směrem k obci. Bez brždění trhla volantem prudce do prava. Warťas se v tu ránu převalil na bok a po dvou kolech jsme si to provlnili křižovatkou. Táta křičel, máma křičela, bratr taky. Já bych se docela bavila, jen kdyby se na mě vzadu nesesypalo skoro stošedesát kilo živé váhy v podobě mámy a staršího bratra. Žel, pásy vzadu tehdy ještě nebyly. Když se auto se značným žuchnutím vrátilo na čtyři kola, ségra konečně zastavila. Z hlavní silnice nás přitom protroubilo pár aut. Řidič, který jel za námi, dokonce na chvíli zastavil. Zřejmě se nemohl vzpamatovat z nečekaného zážitku. Kdo by také čekal oblíbený kaskadérský kousek na silnici do Liberce. Když táta zažehnal infarkt a nohy se vrátily ze stavu rosolu do normálu, rozjeli jsme se k našim přátelům.

Se slovy, přece se nenechám zabít, jí už nikdy řízení nepředal. Tohoto nesnadného úkolu se ujal až můj švagr.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.