Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

.folie á deux.

06. 09. 2019
12
18
1031
Autor
.duke.

Po té, co nasedl do auta rodičů, pocítil úzkost na hrudi, která postupně zaplavila tělo.

Řekli jste někomu, kam jedem?“

Ne, Dane. Nikomu jsme nic neřekli,“ matka se otočila z předního sedadla a konejšivě na syna pohlédla.

Nemluv se mnou jak s retardem,“ reagoval ostře.

A nekoulej očima,“ dodal, když se matka na sedadle dotčeně otáčela zpět.

Maminka ti říká pravdu, Dane. S nikým jsme nemluvili,“ řekl otec pomalým, nuceně klidným hlasem.

To je dobře,“ řekl Dan, vytočený hlavou k ubíhající silnici za autem. Pozoroval červenou oktavii, která se za nimi táhla už několik set metrů. S puštěnou klimatizací projížděli ulicemi města, po jehož vyprahlých chodnících unaveně kráčeli lidé z práce.

Jak jsi trávil poslední týden?“ zeptal se otec do rostoucího ticha.

Procházel jsem se po chodbě. Na zahradě. Sledoval fotbal.“ Dan byl stále otočen proti směru jízdy. Oktavia teď poněkud zaostávala.

Máte vypnutý mobily, vytažený baterky?“ hlesl k předním sedadlům.

Máme,“ otec ho pohledem zkontroloval ve zpětném zrcátku nad řídícím panelem.

Matka potvrdila jeho slova odevzdaným kývnutím hlavy. Blížili se k centru města.

Mohl bys za tím kruháčem zastavit?“ zeptal se Dan nervózně.

Proč bych to dělal? Něco se děje?“

Prostě tam zastav,“ řekl Dan.

Otec soustředěně projel kruhovým objezdem a zastavil na parkovišti vedle prodejny elektra.

Za minutu už s matkou sledoval, jak jejich syn, hlavu zahalenou v mikině, vstupuje do prodejny.

Už je to tu zas,“ matka si opřela čelo o prsty pravé ruky.

Třeba se zklidní. Je lepší, když se vyfotí, než aby se celou cestu třásl,“ vyjádřil otec myšlenky, které mu právě běžely hlavou.

Vypnul sis telefon?“ zeptala se matka nejistě.

Ne. Jen zvuk.“

 

Dan šel najisto. V obchodě už několikrát byl. Mladíkovi za pultem nebyl neznámý: s chápajícím výrazem mu předal ovladač od plazmové televize. Dan došel na druhou stranu místnosti. Zapnul tlačítko pro zobrazení data a času a pak se, stoje zády k obrazovce, mobilem vyfotil. Telefon zabalil do několika vrstev alobalu, vrátil ovladač obsluze a vyšel rázným krokem ven.

 

Teď na nás nemůžou,“ konstatoval, když v autě dosedl na zadní sedadlo. „Můžeme jet.“

Když vyjeli z města, Dan se opět otočil a sledoval silnici. Zela prázdnotou.

Babička říkala, že udělá řízky,“ pronesla matka smířlivě a prsty se dotkla synova kolene. „Ty máš rád.“

Jo,“ řekl Dan nepřítomně. Pozoroval smrkové lesy ubíhající nalevo asi dvě stě metrů od cesty.

Byli bychom s maminkou rádi, aby ses na propustkách cítil dobře. Aby ses uzdravil,“ dodal otec, jako by chtěl navázat.

Tím říkáš, že nejsu zdravej,“ řekl Dan otráveně. „To je celej problém: že mi nevěříte!“

To nikdo neříká, Dane,“ řekl otec. „Jen o tebe máme s maminkou starost.“

Dan se na zadním sedadle zavrtěl. „Máme o tebe s maminkou starost,“ parodoval ho vysokým hlasem. „Blá blá blá..“

Otec si rukávem košile utřel pot, který mu vyrazil na čele. Matka sevřela pravačkou dveře auta, jako by se potřebovala uzemnit (což ve stokilometrové rychlosti, kterou auto uhánělo, působilo poněkud komicky).

To, že nám jde - k sakru - všem o život, nikdo neřeší!“ pokračoval Dan nazlobeně a bouchal dlaní jak soudcovským kladívkem do sedačky, jako by potřeboval svá slova stvrdit.

Co bys chtěl dělat po večeři? Půjdeme se projít?“ pokusil se otec převést rozhovor jinam.

Po jaký večeři? Po jaký večeři?“ zvolal Dan již poněkud hystericky, očividně zaskočen.

Po těch řízcích, co dělá babička, Dane,“ snažila se matka dostat do hry.

Ty máš rád,“ dodal otec mechanicky.

A tak,“ řekl Dan chápavě. „Projdeme se. Po zahradě.“

Dobře,“ řekla matka spokojeně.

Po zbytek cesty nemluvili. Dan sledoval auta v protisměru, občas se otočil, aby zkontroloval zadní okno. Matka měla hlavu odevzdaně složenou na opěrce sedadla. Otec soustředěně řídil.

 

Babička bydlela ve staré, energeticky nehospodárné chalupě na kraji vesnice. Chvíli trvalo, než k ní po nezpevněné cestě tři postavy vystoupaly. Babička vnuka dlouze objala a se slovy: stejně mi sem kromě vás nikdo nevolá - mu dovolila, aby odpojil pevnou linku.

Usedli ke stolu. Dan vyčkal, až otec požije několik soust. Poté se s chutí pustil do jídla - řízek rozřezal podélně i příčně na podobně velké kousky, které pak společně s brambory pojídal. Matka spořádala spíše dětskou porci. Otec si přidal.

Pak seděli na zahradě, kde Dan mysliveckým dalekohledem, který v chalupě zůstal po dědovi, pozoroval okolí. Zaměřil se na vesnici, která se pod nimi prostírala. Po silnici, kterou z obou stran lemovala stavení a statky, občas někdo procházel, projel na kole.

 

Když rodiče dopili kávu, hovořili chvíli s babičkou. Dan stál u dřevěného plotu a proti zapadajícímu slunci pozoroval chlapce se psem kráčejícím vzhůru po stráni nedaleko chalupy.

Zítra pro něj přijedeme okolo oběda,“ řekla matka.

Patrně se odtud nehne. Má pořád strach,“ oznámil otec. „Kdyby přece jen odjel a nevracel se, tak nám zavolej. Neradi bychom pro něj zase jeli do Polska,“ dodal ustaraně, pozoruje syna opřeného o plot.

Při loučení Dana přátelsky poplácal po rameni, matka ho krátce objala. Babička jim popřála šťastnou cestu a šla si lehnout do ložnice.

Dan rodiče vyprovodil pohledem až k autu. Poté šel do obýváku, zapnul televizi, nastavil na ní datum a čas, vybalil telefon a vyfotil se. Zkontroloval, zda je pevná linka vypojena, vyšel ven z chalupy a zamířil dalekohled na vesnici. Po jedné z příjezdových cest mířil tmavě modrý nissan rodičů k červenajícímu obzoru.

 

Přijde mi o trochu lepší,“ řekl otec po několika minutách jízdy.“

Co tobě?“ dodal, když matka nereagovala.

Možná,“ řekla nejistě.

Uvažovala jsem, jestli na tom, co říká, nemůže něco...“

Že nás chce někdo odkrouhnout?“ přerušil ji otec pobaveně.

Odešel z práce ze dne na den,“ konstatovala matka. „Po sedmi letech. Nikdy si na nic nestěžoval. Vydělával slušné peníze. Navázal tam přátelské vztahy. Přesto, že byl odmalička spíše samotář. Třeba tam opravdu vyráběli...“

Nic takovýho není možný, Marie,“ otec přimáčkl pedál plynu. „Vyrábí tam vitamíny!“

Třeba se s ním opravdu někdo snažil spojit. Co když za ním opravdu přišli..“

Panebože. Marie...“ Otec si pravačkou nevěřícně promnul oči.

 

Auto vytrvale kopírovalo kopcovitý ráz krajiny. Otec sledoval cestu před sebou, matka s rukou zabořenou v kabelce upřeně hleděla do zpětného zrcátka. Přišlo jí, že červená oktavie za nimi už nějakou chvíli udržuje stejnou vzdálenost.


18 názorů

Janina6
23. 10. 2019
Dát tip

Perfektní. Atmosféra i styl. Na rozdíl od reky bych já k tomu nepřidávala ani řádek, z mého pohledu to končí právě tam, kde má: nastoluje to otázky, vyvádí nejen hlavní postavy, ale i čtenáře z klidu. Myslím, že tak to má končit - otazníkem...


Gora
12. 10. 2019
Dát tip

Stývne, mám za to, že si focením vytvářel jakousi zónu bezpečí nebo jako to nazvat, vlastně tak dokumentoval, že teď, v tuto chvíli byl ještě v pořádku... pro všechny případy :-)/možná je to jinak/.


StvN
12. 10. 2019
Dát tip

Hodně by mě příběh zajímal. Ptal se už někdo, proč se fotil? Já jsem to asi nepochopil.


bixley
10. 10. 2019
Dát tip

Dobrý. Má to napětí. Závěr ho jen zvyšuje. T.


Lakrov
08. 10. 2019
Dát tip
První věta drhne -- je taková kostrbatá. Následující dialog ale "odsýpá" a působí uvěřitelně. Od půlky první stránky je zřejmé, co je námětem. Na několika místech je divný slovosled a neshodné přívlastky působí násilně. Celý ten text mi přijde tak trochu odbytý; jako by si ho autor ani nepřečetl. S poslední větou ta povídka získává trochu napětí, do té doby však působila spíš znuděně.

dík:_)


.duke.
26. 09. 2019
Dát tip

tak jo


Ahoj, souhlasíš s nominací povídky do soutěže Prózy měsíce?


Fruhling
11. 09. 2019
Dát tip Silene

Jebto dobry a narozdil od ostatnich bych rekl, ze i proto, jak je to neuzavrene. Nejlip ti ten styl funguje, kdyz predkladas chladna fakta o krajeni rizku s paranoidnim dramem bez odpovedi.


Silene
09. 09. 2019
Dát tip

(A odporně genderová, takhle trapně se vyzradit opomenutím, že -íc je i přechodníkem středního rodu, hanba mi! Čímž doufám, že mě Řád Duhových rytířů nebude nominovat k... čertvíčemu, patrně vyloučení:)).)


.duke.
09. 09. 2019
Dát tip

silene: ty jsi tedy pozorná čtenářka, děkuji za korekce!


Silene
07. 09. 2019
Dát tip

Výborné počtení, lahůdkové propojení obsahu s názvem, který vnutí zaujmout se...

Vzhledem k té pěkné typografické úpravě usuzuji, že autorovi na povídce záleží, a tak pokud by se hodilo?

Dvakrát se vloudil ženský přechodník:

Zapnul tlačítko pro zobrazení data a času a pak se, stojíc zády

= stoje

dodal ustaraně, pozorujíc syna 

= pozoruje

Jedno nedoklepnutí:

Otec si pravačkou evěřícně

= nevěřícně

Možná ještě, nejde-li tedy o záměr:), řízky nevařit, ony se smaží, případně pečou.

Výše zmíněné "požije" naopak vnímám jako supr nuanci. Je to holt subjektivní.


atkij
07. 09. 2019
Dát tip
Skvěle napsané. Brala bych pokračování. Zůstavají otázky. A to je dobře, ne?

Luzz
06. 09. 2019
Dát tip

dobrý. bavil mě ten nezúčastněnej styl, kterej ještě podtrhoval tu paranoidní atmosféru.


K3
06. 09. 2019
Dát tip

Je to psané takovým ledabylým stylem, který se k tomu ale docela hodí a jak píše reka,  má to atmosféru, spád a stupňující se napětí, které nutí čtenáře dočíst to a dozvědět se jak to dopadne.


Marcela.K.
06. 09. 2019
Dát tip

...požije? To je i na mě už moc. Myslím, že spíš čekal, až táta spolkne pár soust. Jinak jasná schíza...asi rodová zátěž. 


reka
06. 09. 2019
Dát tip

Dobře to navazuje paranoidní atmosféru. Mohlo by to pokračovat.


agáta5
06. 09. 2019
Dát tip

čupr... a teď kdo je co :))


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru