Šíp

Vyšlo již slunce je bílé ráno 
bůhví kde parkuje teď Velký vůz
možná, že ve stínu je trochu stranou
a nebem prolétá šíp divých hus.

Kdoví kdo natáhl tětivu luku
vystřelil poslepu do světa stran
a pak na mě přiložil vítr jak ruku
ústa mi obvázal jak jednu z ran.

Bych byl v té chvíli dne nádherně zticha
a nechal očima pohladit svět
uvidět jak úsvit malířům míchá 
barvy, z nichž malují ženy a květ.

Plakal jsem radostí, že směl jsem uvidět
všechno co dalo mi hluboký smysl 
a jen že sobě teď mohu snad závidět
po onen okamžik, kterým jsem ztichl.