Nejde o pietu, ale identitu

Nejde o pietu, ale identitu

V roce 1993 v Mostaru Chorvaté sestřelili skutečnou pamětihodnost – Stari most, dominantu města. Tak vypadá trucpodnik uprostřed identitární paniky na Balkáně.

V roce 2019 „neznámý pachatel“, „strážce pravdy“, počmáral sochu Koněva, značně nepovedený pomník ve městě, o němž F.X.Šalda kdysi napsal, že je zachvátil „mor pomníkový“. Radnice pomník oblékla do plachty, kterou okamžitě demolovali jiní „strážci pravdy“. Tak vypadá trucpodnik uprostřed identitární paniky v mírné zemi, v České republice.

Německý filosof Odo Marquard má teorii, že naše jednání jsou jen kompenzací postojů, k jejichž vyjádření jsme nenašli prostředky. Kdo by v souvislosti s hašteřením okolo Koněvovy sochy neviděl právě takovou kompenzační akci? Pochopitelně že nejde o pietu, ale o identitu: jedna i druhá strana se snaží prostřednictvím symbolu, který tu zastupuje maršál, léčit svou úzkost ze ztráty identity ve světě, který se stal příliš nepřehledný. Jedni se identifikují s – lacanosvkým pojmem vyjádřeno - velkým Druhým Západu, druzí s velkým Druhým Východu. 

Možná, abychom předešli trucpodnikům dramatického rozsahu, jako byl ten v Mostaru, měli bychom vydat pomník Koněva oběma stranám k terapeutickému užití.