Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+14 neviditelných
Příšera
datum / id09.09.2019 / 499045Vytisknout |
autorJohanakrupa
kategoriePovídky
zobrazeno40x
počet tipů2
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Příšera

Ač pozdní, jarní odpoledne, bylo dusno k zalknutí. Jindy by to Vaškovi nevadilo, ale dneska se potil navíc strachem a proviněním z toho, co v návalu vzteku udělal. Měl se trochu víc krotit a ne hned vzít do ruky první věc, kterou zahlédl a praštit ji s ní několikrát po hlavě. Teď tam bez hnutí ležela, a kolem hlavy jí zasychala kaluž krve.

Ukryl ji zatím ve stodole, hodil na ní plachtu a navrch slámu. Až se setmí, někam ji odveze a hluboko zahrabe. V žádném případě se nepřizná, až se po ní budou ptát, něco bude muset vymyslet. Možná, že lidé z vesnice by ho za to byli schopni lynčovat. Měli Emilku moc rádi a takovýto brutální čin by asi jen tak nepřešli, pokud by na něj přišli dřív jak policie.

Za ním nahoru do menšího hospodářství jakožto za starým mládencem nikdo moc nechodil. Jen tehdy, když byla v létě sezóna, si k němu jezdili kupovat čerstvou zeleninu a na podzim brambory na uskladnění. Ale od té doby, co si ji přivedl domů, nebylo o návštěvy nouzi. Jeho Emílie byla krásná a zpočátku i hodná, byla skoro něco jako místní celebrita. Bohužel, oni ji neznali tak jako on. Občas mu škodila, byla pěkně náročná a jeho pečlivě nastřádané úspory za poslední rok mizely jak sníh na jaře.  Nejvíc za léky a další kraviny kolem, byla poslední dobou často nemocná.

Zpocený a naštvaný se pomalým krokem vydal ke své chalupě. Vevnitř ze sebe shodil triko, špinavé montérky od krve a hodil je ke staré pračce. Později to bude muset nějak vyčistit nebo spálit. Kdyby ho ta mrcha tak nenaštvala, mohlo být teď všechno jinak. V klidu by se ustrojil a šel by s dobrou náladou na pivo do vesnice, jako každý pátek večer.

Věnoval jí spoustu času, peněz a žila si jako královna, a tohle má za to. Ne, ona musela všechno zničit a zkazit.

Moc se mu nechtělo, měl strach, že se nějak prozradí, ale nakonec svou hubenou postavu navlékl do sepraných džínsů a bavlněné košile, a vydal se pěšky dolů do vesnice. V místní krčmě už bylo touhle dobou plno. Někteří chlapi už postávali před vchodem s cigaretou a halasně ho zdravili. Vešel dovnitř, už to tam hučelo jako v úle.

Hostinský Semerád zrovna roznášel plný tác půllitrů s pivem, právě on měl Emilku v největší oblibě. To on ho přemluvil, že aby si ji vzal domů, když je tam celá léta tak sám. Vaškovi se sevřel žaludek, nejraději by se otočil a zdrhnul. Musí vydržet, bylo by všem podezřelé, že nepobude ani na dvě pivka jako vždy.

„Zdravím Vašku. Tak konečně si k nám z té tvé samoty zavítal, Emilka tě zdržela, co?“ Hostinský se uchechtl a s ním půlka sálu. Nemysleli to nijak zle, skoro všichni tady měli doma nějaké závazky a povinnosti.

„Co si dáš chlape, jako vždycky naši skvělou dvanáctku?“

„Jo, díky,“ zabručel Vašek. Popadl orosený půllitr a rychle se napil. Postavil se k baru a dělal, že ho strašně zaujal fotbal, který tam právě v televizi běžel. Neměl dnes náladu se s nikým bavit a kromě toho se bál, že na něm někdo pozná, co hrozného provedl.

Kdosi ho plácl po zádech, až mu vyšplíchlo pivo na triko, jak se lekl. Otočil se, byl to jeho starý kámoš ze školy, Jarda.

„No nazdar, co děláš, podívej se, jak jsem se kvůli tobě zlil,“ zamračil se na něj.

„Čauves, jsem nevěděl, že jsi tak lekavej, vole. Hele, dej si na mě panáka, koukám, že to potřebuješ,“ pronesl Jarda již značně společensky znavený.

„No, zato ty už jich víc nepotřebuješ, kámo,“ odseknul mu Vašek ne zrovna moc přátelsky. Panáka ale neodmítl, kopl ho do sebe a trochu se uvolnil. Víc už ale pít nechtěl, aby mohl v noci odvézt a zakopat Emilku. Takže se pomalu, nenápadně sunul k východu. Čeká ho do rána pořádná a nepříjemná fuška. Plánoval to vzít zadem přes lesní a polní cesty, protože čert a fízlové nikdy nespí. Už se blížil ke dveřím, když mu cestu zastoupil Semerád.

„Hele, Vašíku, koukám, že už zdrháš domů. Moc ses teda neohřál. Tak koukej zejtra dorazit do vsi na jarní slavnost, budou tam zas různý chovatelský a pěstitelský soutěže. V těch si byl přece skoro vždycky nejlepší, ne? Letos tu máme pro vítěze nakládaný sele a soudek piva. A vezmi sebou i Emílii, ať ji zas můžem s chlapama plácat po zadku. Dyť víš, jak ji tu máme všichni rádi.“

Udělalo se mu úplně nevolno, zas se začal potit. Na slavnost úplně zapomněl.

„No to nevím, víš jak je poslední dobou nemocná. Asi zůstane doma.“

„Ale prdlajs, neříkej, že nedojde těch pět set metrů na náves, tak stará a nemocná teda není. Hele, že ty žárlíš, co?“ zasmál se hostinský a půl sálu s ním.

Vašek něco zamumlal, rozrazil dveře a skoro se rozeběhl nahoru ke své chalupě. Venku už vládla tma, a jak se blížil k domovu, začínal mít nepříjemný až skoro strašidelný pocit. Sakra, aspoň rozsvíceno na zápraží mohl nechat. Nakonec si řekl, že není žádný poseroutka a světlo kolem domu a ve stodole by zbytečně vzbudilo zvědavost náhodných čumilů. Po paměti se vydal do stodoly, upocené a rozklepané ruce si utřel do džínsů, a s vrznutím otevřel vrata stodoly. Obešel starší traktor a vydal se k místu, kde tušil tělo. Na jednom z dřevěných trámů vysela na poutku malá baterka, tak ji pohmatem začal hledat. Najednou se mu zježily chloupky na krku, měl pocit, že za ním někdo stojí. Otočil se a zaječel. Ve tmě rozeznal obří, tmavé monstrum, jež se pomalu sunulo k němu. Na nic nečekal a s křikem se hnal k východu ze stodoly. O něco zakopl, při pádu si rozedřel ruce i kolena. Nehledě na to se postavil, vyběhl pološílený z vrat a vběhl do chalupy, kde se zabarikádoval. Hlavně rychle najít telefon!

O dvě hodiny později za světla majáčků dvou policejních aut a jedné sanitky se hrstka zvědavých sousedů se začala pomalu rozcházet do svých domovů.

Druhý den na policejní stanici v sousedním městečku požadoval velitel od zasahujících strážníků hlášení. Slovo si vzal služebně starší Marek Sejkora.

„Ve dvacet dva hodin a třicet minut jsme dostali vyděšený telefonát od starého mládence Vaška Fialy z Souchotic, že zabil jakousi Emilku a ve stodole má příšeru. I když jsme měli podezření, že má dotyčný nejspíš hodně upito, podezření na vraždu jsme samozřejmě nemohli nechat jen tak. Po zavolání záchranné služby pro pana Fialu, který byl očividně na pokraji hysterického záchvatu, jsme se jali prohledat stodolu. Našli jsme jeden živý kus samice Holštýnckého skotu neboli krávy. Byla přikryta plachtou a zoufale se snažila z ní vymanit. Měla zranění na hlavě. Byl zavolán místní veterinář, který ji ošetřil. Pan Fiala se po uklidňující injekci od zasahujícího lékaře přiznal, že krávu několikrát uhodil lopatou po hlavě, když mu opět prorazila ohradu, podupala a sežrala úrodu.“

Ve služebně se strhl hurónský smích, i veliteli zacukaly koutky, což se stávalo zřídkakdy. Když se smích utišil, převzal řeč.

„Nicméně, pánové, dnes ráno jsme měli výjezd opět k panu Fialovi. Volal nám, že ho před domem ohrožuje jakýsi Semerád, bývalý majitel krávy Emilky, který ji vyhrál na nějaké mezinárodní soutěži hostinských v Německu. Údajně chce vzít pana Fialu lopatou přes hlavu. Takže konec zábavy a pusťte se do šetření.“

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

10.09.2019 10:13:47dát kritice tipJohanakrupa

Goro, moc děkuji za připomínky, hned se vrhnu další korekci. Ještě nejsem moc vypsaná, ale doufám, že se snad s každým dílem budu zlepšovat. Nápadů mám tisíce, ale času, bohužel, jako skoro každý dnes mám málo...

10.09.2019 09:32:38dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Nápad dobrý, Johano, provedení má slabiny... ale pobavilo, i když je to vůči němé tváři dost brutální :-) Celkově by to chtělo vypilovat, hlavně slovosled a stylistiku.

Pár postřehů:

 Občas mu škodila,  - Říkala jsem si, že nepůjde o ženu, to slovo se hodí spíš k nějaké zvířecí aktivitě:-)

V této větě bych vynechala slovo -sražené-je to nadbytečný údaj...

zasychala kaluž sražené krve. 

 Bar je asi vždy udělán zády k osazenstvu, tohle je taky navíc:

Postavil se k baru zády k osazenstvu

Půlka věty je psána hovorovou a půlka spisovnou češtinou, chtělo by to doladit

tak koukej zítra dorazit do vsi na jarní slavnost, budou tam zas různé chovatelské a pěstitelské soutěže.

10.09.2019 08:09:00dát kritice tipJohanakrupa

K3- díky za připomínky, určitě ještě opravím. Není to nic, co by se nedalo napravit- tak jakápak škoda. Škoda je koneckonců akorát dobrého člověka. Holt bych potřebovala nějakého osobního korektora textu :-). 

 

09.09.2019 18:22:02dát kritice tipK3
redaktor prózy

O ten navečer jsem se málem přerazil. O kraviny skoro taky. Slovosled: s křikem se hnal se...; při pádu si rozedřel ruce i kolena.

Nevím, jestli bych v té situaci zíval. Nakonec jsi mě převezla, ty "kraviny" mě asi měly trknout, že? Další z tvých šílených kousků, pro mě docela příjemné zpestření. Jenom škoda, že si s tím nedáš víc práce. Stačilo víckrát po sobě přečíst. Je to tobě na škodu.

 

                                                                                               

 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.