Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+7 neviditelných
.daybrake.
datum / id09.09.2019 / 499047Vytisknout |
autor.duke.
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno204x
počet tipů16
v oblíbených0x
do výběru zařadilGora, atkij,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
.daybrake.

Svítalo. I přes žaluzie a zatemňovací závěsy se do místnosti dostával den.

 

Na parapet dopadal slábnoucí déšť, přes ulici štěkal pes. Pak se ozval zvon z kaple. Bylo šest.

 

Nalevo v postýlce leželo asi metrové dítě oblečené do flaušového pyžama na zip. Rty obemykalo silikonový dudel, jehož občasné nasání patrně tlumilo diskomfort způsobený snovou aktivitou. Napravo na posteli leželo dítě poloviční velikosti. Rychle dýchalo, místy zachrochtalo, přitáhlo nožky k tělu a v bolestivé grimase svraštilo obličej. Poté mu hlava padla na jednu ze stran.

 

Ležel jsem mezi nimi, držel je za ruce, přikován k posteli jako Prométheus ke skále. Měly mé geny, fyzickou podobu. Vstoupil jsem do nich - nesly mě. Pokud jsem před lety nechápal smysl bytí, nyní tu byl zhmotněn.

 

Doba, kdy jsem s nimi nebyl, ve mně probouzela smutek, který se po dnech měnil ve svíravý stesk. Dokázal jsem jej částečně korigovat - uvědomoval si, že se jedná o biologický program, který mě ovládá, způsobuje pocit odpovědnosti a starosti za jejich existenci.

 

Ta chvíle, než přijde den. Než začne oheň plát. V ní jsem byl.

 

Zřetelně jsem si uvědomoval ztrátu svobody, prožitků bezstarostnosti. Ticho a zklidnění jsem prožíval jen, když spaly. A když mě ze spánku - jediné možnosti zapomnění – vytrhl jejich křik, cítil jsem nenávist.

 

Pustil jsem ruce a dotkl se jejich tváří. Byly hebké, čisté. Představoval jsem si, jak se do nich vrývá život. Cesty, kterými projdou, lidé, které potkají. Ke konci z nich půjde číst jak v knize.

 

Tiše jsem vstal a vešel do kuchyně. Dal vařit vodu na čaj, zapnul kávovar. Tein a kofein: dvě zklidňující substance. Každé ráno.

 

Alkohol a nikotin: večerní útěk do nikam.

 

Odcházel jsem. A nechal je tam. S matkou ležící na pravé straně postele. Ostatně: vzešly z jejího lůna.

 

Z garáže jsem vytáhl sbalený kufr a odnesl jej do auta. Vyjel před dům. Když se zavřela automatická brána, pocítil jsem úlevu. Pohlédl na okno ložnice. A snažil se vytěsnit její obsah.

 

- Nemám s váma nic společnýho! -

 

Stěrač neúprosně setřel kapky z předního skla. Šlápl jsem na pedál. Třídenní konference.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

13.09.2019 10:26:27dát kritice tipSilene

(repete vklad)

Text je mi super právě tím, kolik umožňuje svými rozpory. Samozřejmě základem je ta obří škála "celé podstaty existence", která se kdy dotkla každého z nás, jak jsme zapojeni do kontinuálního řetězce. (Kterak se v textu i píše.)

Jsem si s ním rozhodně v myšlenkách pohrávala, uvízl.

Nedá mi to nedodat na kupičku:) ještě jednu nabízející se klasickou interpretaci:

Ostatně: vzešly z jejího lůna. = alibistický sklon

Třídenní konference. = milenka

12.09.2019 23:41:43dát kritice tipsidonia

je to hodně špičaté, extrémní

vše co ostatní popisujou/vytýkají, chápu jako záměr přehánění, který to tím chladným extrémním odstupem vrací zpět do normálu. a ten začátek jako v hororu a konec jako u každého unaveného chlapa, heh

na konci jsem se usmála, líbí se mi to

12.09.2019 23:16:42dát kritice tipLuzz

moc mi to nesedlo. je to sice psané jakože z odstupu, ale působí to na mě příliš hraně, mám na mysli obraty jako "diskomfort způsobený snovou aktivitou"... k tomu navíc ty explicitní popisy emocí (cítil jsem nenávist) - obecně proti tomu nic nemám, ale tady mi to vyloženě vadilo; toto konstatování tisíckrát řečeného v souvislosti s dětským křikem v noci...

konec, ten mě zklamal úplně. kdyby tam nebyla ta třídenní konference, tak se text alespoň někam posune, ale takhle... vyznívá to (pro mě) příliš milosrdně, smířlivě.

pro mě je to jen záznam z deníku, ale možná šlo právě o to, o nic víc.

12.09.2019 21:47:08dát kritice tipSilene

(Ty názvy mě fakt baví.)

Asi mám z poezie:), že mi "do nikam" připadlo nadměrné, stačil mi "večerní útěk." 

Promhétheus

zklidnění jsem prožíval jen když spaly. (schází interpunkční čárka před jen)

11.09.2019 14:54:05dát kritice tipK3
redaktor prózy

Na mě ty míry působí jako černá skvrna. Asi to byl záměr, chápu. Ale nemůžu si pomoct, jako čtenáři mi vadí, škoda.

11.09.2019 10:45:51dát kritice tipKÁJA MAŘÍK

Tvým textem probublává silný cit. Opravdu víš, co a jak psát, jak v Holomóci správně žít. Přimlouvám se za další texty. Ale moc ses za těch deset let nezměnil bráško. vTip.

10.09.2019 18:16:40dát kritice tipatkij
redaktor poezie

Tento text je příkladný v tom, abych si řekla , že autor přesně ví, co, proč a jakým způsobem to píše.  

10.09.2019 10:58:49dát kritice tipJohanakrupa

Dobře jsi vyjádřil pocity miliónů rodičů (a nejen otců). Člověk své děti miluje ale zároveň někdy i trochu nenávidí. Však ony prožívají něco podobného. Jeden moudrý člověk kdysi řekl památnou větu, která se mi vryla do paměti. Když jsou děti malé, milují své rodiče. Když dospívají, tak je nenávidí. V dospělosti jen někteří svým rodičům odpustí..

09.09.2019 18:51:14dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

To poměřování dětí - metr, půl metru - a určitý emoční odstup, potřeba hledat zdůvodnění, proč cítíš právě tohle... je /nejen/ pro tento tvůj text typický, přesto tam probublává silný cit... a to se mi líbí. Druhý odstaveček obzvlášť...Píšeš moc dobře /což není nic nového:-)/, občas chybí interpunkce, ale v malém měřítku...

09.09.2019 18:18:25dát kritice tipzvedavec

tip :)

09.09.2019 16:44:21dát kritice tipdadíková

:)



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.