Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

LET´S MAKE THE FILM (2)

09. 09. 2019
1
2
300
Autor
ludvik.toman

 

LET´S MAKE THE FILM (11)

 

---------- Původní e-mail ----------

Od: Bohuslav.Lojkásek <P.S.2005@seznam.cz>

Datum: 5. 9. 2019 8:52:40

Předmět: Re: Stráž kaple PML

Dobrý den, pane Čapku, k níž na úvod mám jen toto.

Z mnoha dobrých důvodů nemám a nepoužívám mobila, stejně proto, obdobně z víceméně týchž příčin, nepoužívám slovo řešit.

V této zemi už 30 roků řeší cosi každý, pořád – a nikdo ještě nic nevyřešil.

Jak viděl jsem po letech včera v Praze, kde se veřejná podoba propadla již pod samé možné (mé přestavivosti???) dno.

Takže já pouze chodím pěšky, dojíždím osobními vlaky, čumím, hledím.

 

Takže začnu odjinud – s úvodní mailové korespondence mám pocit, že za bolševika v té Stráži, městysi, musel sídli nejmíň tankový pluk, jak je to tam všechno vybydlené, a to pár kilometrů od německé hranice. Obdobně je tomu na nedalekém Znojemsku, kde je lurd, k překvapení místních, mmnou způsobeného, jak naseto – do Rakouska tak 3 století daleko.

A přitom i tam všichni řešili.

 

To není jen zajímavá pseudogotická kaple jak píšete – to je zvěcnělý způsob civilizace.

Včera jsem si cestou do Prahy všimnul, že zdejší domorodci už obdobně neví, co je to nádraží, nebo cestování, potažmo vlak.

Tedy stejně staré (a jinde současné) věci jako ty pseudogotické kapličky zasvěcené Panně Marii Lurdské.

Takže vše tohle včera vyvrcholilo včera v knihovně Divadelního ústavu, kam jsem si z Těšína dojel vyfotit jeden zapadlý text o svaté Bernadetě (z 1. republiky, divadelně zřejmě nic moc, ale posoudím), kde se mě knihovnice ptala, proč se s takovou profesionalitou zajímám o nějakou svatou Bernadetu.

Tak jsem dotyčné odpověděl, že mám takový dojem, že Bernadetu letos nějaká mezinárodní organizace vyhlásila za světici roku.

Což ji udivilo.

A já mohl dokončit, že za takové úrovně zdejších vědomostí se vůbec nedivím, pod jakou úrovní se ocitlo zdejší divadelnictví – a zejména film.

S bídou toho filmu hned souhlasila.

A já radši fotil.

(Teď mě napadlo, že pokud zkopíruju, mám vlastně zápisek na dnešní blog.)

Takže pouze kliknu a odešlu – a odeslané použiju do blogu celé jako dokument.

L.

 

* * * * * * * * * * *

 

LET´S MAKE THE FILM (12)

 

Datum: 5. 9. 2019 11:12:37

Předmět: Vážený pane Čadku, Čadku!, nikoli Čapku,

jak jsem oslovoval chybně minule.

A proto i pro další jiné chyby, kterých jsem se v odeslaném textu dopustil, se k němu ještě jednou vracím, byť jsem nemínil, a začnu tím zcela mnou zmršeným oslovením:

 

Dobrý den, pane Čapku, k níž na úvod mám jen toto. – z něhož mi vypadlo poděkování, takže napodruhé vsunuji: děkuji za vaši odpověď – poněvadž naprostá většina oslovených v této zemi neodpovídá, k čemuž si dokonce schválili zákony. Ostatně, jako každá jiná lůza ve svůj prospěch odevždycky činívá.

 

musel sídli nejmíň tankový pluk, – že mi uteklo ono t na konci infinitivu, stává se, ale na druhé straně mě tento nedostatek dovádí k vysvětlení, proč se vyhýbám onomu mobilování: zcela hovadná gramatika všech těch různých zpráv esemes odesílaných jejich zdejšími uživateli.

A co se týče onoho tankování samého, z obecního úřadu městyse Stráž mi už poslali tohle vysvětlení:

Dobrý den pane Lojkásku,

vojenská posádka byla ve „Vysočanech“, což je obec, která spadá pod Bor a v současné době je z vojenského areálu „průmyslový areál“.

Se srdečným pozdravem

Lenka T

Takže průmyslovým areálem bylo i tady vše vyřešeno. Vyřešeno.

Byť původní, devastace, zůstalo.

Jenom má jiné komíny.

 

Mám z okolí Stráže už i jinou korespondenci, příklady jiného dopisování, takže průběžně o ní budu informovat čtenáře mého blogu, třebaže nevím, kolik jich vlastně na něj dochází – a to proto, že zřizovatel blogu, a to ještě předtím, nežli jsem jej vůbec zahájil, vypnul počítadlo.

Na jehož nutně nulové výsledky ovšem vede kolonku průběžné statistiky nazvanou Návštěvnost blogu.

Tedy také vyřešil.

Inu, konečné řešení – vybavují se vám, pane Čadku, důsledky zase řešení tohoto?

 

s úvodní mailové korespondence – když každý, včetně mě, by tu vyžadoval předložku z, jenomže, a to se nevymlouvám, s použitím pravidla (shora dolů, s povrchu pryč), když jsem si takto mnou chybně napsaný význam rozebíral, jakési to setření (jakoby prachu) je tak v tom mém vyjádření cítit, byť intuitivně. Takže se dodatečně hlásím pro ten význam s – jiný, nežli byl ten, téhož autora, původní.

 

Zatímco já bych hledáním našich případných fotek té groty (kdoví, jestli vůbec nějakých) strávil dost času, ten pozoruhodný chlapík z Plzně fotky má určitě. Raději bych Vám zaslal kontakt na církevní osoby, s nimiž byste mohl zařídit bez ztráty času přístup do kaple, až tam dorazíte. Takže: Stráž spadá pod Bor, a proto se asi nejvíce dozvíte od pana faráře Martiše, na nějž a farnost zasílám tuto sérii kontaktů:

 

Vidíte, zase vše vyřešeno, jenomže já už před vámi zjistil na týchž adresách vylouskaných z internetu, že lidský e-mailový kontakt s dotyčnými borskými faráři, včetně toho vámi jmenovaného, možný není – poněvadž mi nazpátek, jakže alibisticky tuzemsky vstřícně, poslali číslo úředního mobilu.

Atd.

Mezitím jsem se dozvěděl, že fotografie té kapličky, popřípadě sochy Panny Marie Lurdské v ní, nikoli však Bernadety!!!, je obsažena v jakési knize jakéhosi Zdeňka Procházky, o níž nevím naprosto nic.

Nevíte o nich něco víc, tachovský pane Čadku?

Děkuji za pozornost a zdravím vás!

Lojkásek.

 

* * * * * * * * * * * * *

 

LET´S MAKE THE FILM (13)

 

Včera jsem byl v té Praze.

Dojel jsem do Těšína nazpátek pár minut po půlnoci, poté spal v jednom kuse 6 hodin, což se mi nestalo už měsíce.

Takový jsem v té Metropoli za pouhou hodinku utrpěl šok.

Ovšem již včera uvnitř motoráku někde za Českou Třebovou směrem na Zábřeh jsem si už za tmy uvědomil, že si nevzpomínám na naprosto vůbec nic z toho, co jsem sem napsal v prvních 10 pokračováních, nežli jsem se do té Prahy vypravil.

Nic jsem si prostě z tak nedávného minula nevybavil.

Čehož příčinou nebyla jenom pouze možná v mé případě přicházející sklerotická demence.

Nebo snad tomuto vymizení došlo předtím, nežli jsem se setkal s budovou funkcí naprosto šíleného nádraží vedeného (?) genocidně zločineckou organizací zvanou menežment Českých drah pod nomenklaturním názvem Ústí nad Orlicí město?

I Císařipánu, manažerovi ovšem zcela jiného bilogického druhu, by se tady určitě taky zatmělo.

 

Takže zítra je přede mnou ta Třebíč, též symbol jistého zapomnění, jiného zas způsobu dementní sklerózy organismu, jak je pospolu s nezájmem možno vyčíst z následujícího vyjádření před pár roky ještě ředitele městského moravskobudějovického muzea, v jehož inventární kompetenci se doposud dotyčná soška svaté Bernadety nachází:

Datum: 3. 9. 2019 19:30:17

Předmět: RE: Dobrý den, muzejnící v Moravských Budějovicích,

Pane Lojkásku,

soška byla uložena v depozitáři našeho muzea, v podstatě jsem ji zřejmě viděl při inventarizaci, ale nic bližšího k ní nevím, poněvadž veškeré podklady ke všem sbírkovým předmětům našeho muzea byly v letech 1969-1972 předány do Západomoravského muzea Třebíč, nyní Muzeum Vysočiny Třebíč, kdy se z nařízení vyšší moci stalo bývalé Krajinské muzeum Moravské Budějovice pobočkou Západomoravského muzea v Třebíči. Jedině tam je možné se dopátrat původu a dalších podrobností. Tolik na vysvětlenou. I já mám spoustu aktivit k čemuž celkem žádný spolek nepotřebuji. Stál jsem v jeho čele 25 let. Dnes mě k mým zájmům stačí veřejné instituce. Zdraví František V .

 

Oproti tomu paní doktorka Božena K z okresního muzea třebíčského je již v souvislostí s tímtéž předmětem mnohem sdílnější.

Kooperabilnější – což je mimochodem slovo, jehož význam našinci naprosto neznají.

Datum: 23. 8. 2019 11:16:46

Přeji hezký den,

jestli je skutečně tato sv. Bernardetta z 19. století nevím. Žádný kunsthistorický posudek se nedělal, podle mne to byl jen odhad kurátora sbírky.

Plastika se do muzea dostala z Krajinského muzea v Moravských Budějovicích převodem v roce 1977. V původním inventáři muzea (236 035) je zapsána pod číslem 74, do sbírek se dostala v roce 1949 a v popisu je datovaná na konec 19. století.

Víc k tomu nemáme.

Fotografii Vám bohužel zatím poslat nemohu, protože nejsem kurátor této podsbírky a fotografii nemám. Kolegyně, která by ji měla mít, je na dovolené. Já budu mít dovolenou v pondělí a úterý (26. – 27.8.), takže po tomto datu se Vám ozvu.

S pozdravem

Božena K

Poněvadž, totéž, někomu jde, zatímco jinému naprosto ne, zítra ráno v obvyklých 4:40 vyrazím stále tímtéž osobákem, jen se dneska musím naučit mapu cesty k dotyčnému místu, včera jsem měl vlakovými jízdními řády k pražskému fotografování určeny necelé 2 hodiny, zítra v Třebíči zhruba stejnou dobu, pokud nezabloudím, nebo cosi nezapomenu v Těšíně, jako náhradní paměťovou kartu včera, měl bych uspět – a pár minut před půlnocí, za celý den hladov, se vrátit posledním motorákem od Frýdku nazpátek.

Datum: 3. 9. 2019 11:24:33

Vážený pane Lojkásku,

omlouvám se, že jsem neodpověděla na předchozí mail, ale nevěděla jsem, jak bude tento týden probíhat, po prázdninách se toho dost navršilo. Ale v pátek po 13 hodině by mi to vyhovovalo. Pokud přijedete do Třebíče na vlakové nádraží, máte to k nám do depozitáře na Kosmákovou ulici 1319/66 kousek. Projdete pod viaduktem a vydáte se do kopce, depozitář je světle zelená budova na rohu čtvrté odbočky vlevo.

S pozdravem

Božena K

 

* * * * * * * * * * * * *

 

LET´S MAKE THE FILM (14)

 

Datum: 5. 9. 2019 17:37:35

Předmět: Jak vidíš v příloze, včera jsem byl nafotografovat

knížku té hry o svaté Bernadetě.

Půl roku nikdo nechtěl, neuměl, neměl zájem, nezajímal se – tak jsem se vypravil osobními vlaky.

Z Nádraží Jeho Apoštolské Milosti Franze Josefa jsem šel Hybernskou dolů do Celetné, cestou tam vypadala ještě jako tako – od Obecního domu mi potom bylo už leda tak na blití. V Praze jsem nebyl 3 roky, nepotřeboval, sviní svinstvo uvnitř ní je násobně vyšší nežli bývalo.

Lze poznovu mluvit o nevěstce.

Cestou nazpátek mě dorazilo zcela, jak jsem v té Celetné nalevo poblíž už Prašné brány viděl Smrt – kdybych byl třeba Gustav Meyrink, měl bych na povídku, kterýsi slušný filmař ze 60. let by měl zásadní výjev určující celý film.

Mi tenhle obraz aspoň hodně přerovnal dosavadní názory, a taky určil příští způsob chování ke mému společenskému okolí tohoto světa. Jsem jinde.

Tebe se pouze zeptám, když jsi kdysi řezal do těch pórobetonových tvárnic, jestli bys uměl vyřezat loutkovou hlavu. Třeba z bezového dřeva.

V Praze jsem pobyl hodinu, a odjel v naprosté beznaději o 60 minut dříve nežli jsem měl naplánováno.

Ale moc jsem si nepomoh – poněvadž Těšín potom po příjezdu před půlnoci vypadal zas jinak svinsky.

Budeš-li mít zájem, co se mi potom přihodilo za svinstvo, když jsem potom přijel několika postupnými osobními vlaky do Olomouce od Zábřeha, popíšu o víkendu, zítra totiž jedu za případným úlovkem do Třebíče.

Nebude-li zájem, někdy příště o tamté mé včerejší pražské zkušenosti vysolím dodatečně blog.

Snad vstanu zítra tak zčerstva, abych stihnul obvyklý osobní vlak ve 4:40.

L.

 

* * * * * * * * * * * * * *

 

LET´S MAKE THE FILM (15)

 

Datum: 7. 9. 2019 8:52:58

Předmět: Dobrý den, paní redaktorko Ivano Ř., jsem tu zas,

poněvadž opět nastal čas – Panny Marie Lurdské, okolností lurdského zázraku, a spol.

A to už přímo v Třebíči, kde jsem včera byl fotit a přitom klábosit s paní doktorkou Kabelíkovou sídlící jako nějaký dobrý duch v depozitáři Muzea Horácka. Dojděte si tam, nechal jsem vám k nafocení zápisek o té druhé (!) sošce svaté Bernadety, jejím nabytí v roce 1949. Doposud je tahle druhá soška veřejně naprosto neznámá. Já ji včera viděl, a naprosto nepředpokládaně, také poprvé.

Nabytá zřejmě z nějakého konfiskátu, což je téma, kterým by se s příležitosti 30 let bylo taky dobré zajímat.

Sošky svaté Bernadety jsou tedy v Třebíči 2, což je zase unikát nejméně moravský, nejenom tím lidovým původem a vročením na konec 19. století, což se mi sice nezdá, ale pochybnosti jsou čtenářsky obzvláště zajímavé – a pro redaktorku vlastně mýdlo, jak vám to bude v rozhovoru s paní Kabelíkovou všechno kluzce uhánět. Ví všecko. Zbytek se můžete kdykoli doptat na mé adrese. :) Jedinečný článek hotov za hodinu, i s kafem v kanceláři!!!

Přičemž mám takový dojem, ale nemůžu na internetu dohledat, že zrovna letošek vyhlásila jakási organizace celosvětovětovým rokem svaté Bernadety. Pokud, máte takto bingo až světové.

Nikdo jiný v zemi o čemsi takovém letos psát nebude.

Posílám tedy opět jeden námět, když v depozitáři jich paní doktorka Kabelíková bude mít desítky.

Poprvé, na jaře, jste dopadla skvěle, paní redaktorko Ivano, tak co nezkusit téma znovu, jako v nějakém seriálu, teď na podzim?

S díky za pozornost a případnou píli vás zdravím!

L.

 

* * * * * * * * * * * * * * *

 

LET´S MAKE THE FILM (16)

 

Datum: 7. 9. 2019 10:26:03

Předmět: Helou, starý brachu!, píšu větu – která není moje, nýbrž Skácelova,

tedy Janova, z knížky, která ti byla současnou, když jsi ještě byla úplně mladá, nikdy jsi ji však nečetla.

Zatímco mi kdysi posloužila, když jsme tenkrát v obzvláště zabolšeném Hradci dělali s Alšem tak samozřejmě tamto jakže v tamté době riskantní Laholovo INFERNO, Venca Dušek tenkrát v hlavní roli, zprvu nás nenávidějící pan s příjmením Krásný jeho důstojný protihráč, oba už dneska asi nebožtící, bejval to báječný čas! Takže jsem si tamto inscenaci nechal ve středu nakrátko knihovnicí Divadelního ústavu připomenout, a nebyl jsem okřiknut po mé navazující poznámce, že současné české divadlování, stejně jako filmovnictví nestojí za nic.

U vedlejšího stolečku jakási studentka divadelní vědy na DAMU dávala dohromady cosi o něčem jako dramatičnosti autorských poznámek uvnitř textu Becketova kusu s názvem KONEC HRY. Kdysi bychom se s Alšem, taky nebožtíkem, k tomu opusu bývali byli dostali, když jsme si v Těšínském divadle vychovávali z hrnců herce, kteří by zvládli ČEKÁNÍ NA GODOTA téhož autora. Na kterého bychom šli, to se ví, přes Čechova!!! Chyběla nám 1 sezóna, když nás v červnu roku 1989 z Těšínského divadla vyrazili. Dodnes tímto genocidně zločinným státem velebeni.

 

Ale mnohem zásadnější je pro mne Tachovsko, k němuž máš ty zeměpisně i svými zájmy mnohem blíž. Na tom Tachovsku leží městys Stráž, v něm kdesi na návsi stojí kaple zasvěcena Panně Marii Lurdské, mám dojem, že stavebně hodně unikátní. Uvnitř se stojící sochou svaté Bernadety, v pozici tedy ikonograficky méně časté.

Více si o tomto tématu můžeš přečíst pod nicky wittgenstein a ludvik.toman na pismaku, taky některých dalších blozích, a na případnou oprávněnou otázku, proč ti o tom píšu, ihned odpovídám, že proto, poněvadž sám už nemám na cestu vlaky za ten Tachov, a že moje téma lurd a spol. se nachází zejména na Moravě a ve Slezsku. Taky máš takových těch současných zdejších umělců plný barák, zatímco třeba já v tom jednopokojovém bytě, v němž zrovna píšu, ani jednoho.

 

* * * * * * * * * * * * * * * *

 

LET´S MAKE THE FILM (17)

 

Datum: 7. 9. 2019 12:23:12

Předmět: Drogi paně Zbychu, kochušu všystkich z tego tutaj mjasta, jak i ulicy:

No vidíš, tos mohl udělat už dávno a nejen nadávat okolnímu světu – dneska jsem začal touhle větou z tvého posledního mejlu, abych ti připomněl, že třeba hned v případě ofotografování jsem mnohé požádal, přímo i nepřímo, zcela klidný, poněvadž začínám co nejhruběji urážet nebo nezdravit takové zrůdy až po třetím vůči mně jejich provinění.

Dojet jsem si sám taky nemohl, musel jsem totiž spořit na jídlo – za něž jsem od 21. června utratil už necelých 350 korun. Teď, když nemám, a živím se kukuřicí nakradenou na lánech, podoben heftlingovi z jakže zde oblíbených pochodů smrti, tak už jakákoli má dbalost o utrácení je passé. Vypravil jsem se tedy s tím, nabáglovaný, že přespím před krnovským nádražím s nejkratší noční čekací dobou, jenže v Olomouci jsem nevydržel, zbaběle, ze strachu před krnovskými Řeky a Cikány, svůj záměr vzdal a dokoupil si rychlík do Svinova. Na poslední Pendolino, místenku + jízdenku 25%, stálo mě to dohromady 65 korun, za což by byly 3 masové konzervy ve slevě, nebo 3 krabičky zlevněných dvanáctikusových masoxů, které obojí by znamenalo přežití asi o měsíc. Platil jsem totiž z tzv. elektronické peněženky, z níž si však hotovost z další zvůle tohoto genocidně zločinného státu ovšem vybrat ihned nemohu.

Včera jsem byl v té Třebíči, namísto 1 sošky svaté Bernadety mě tam čekaly hned takové 2, jedna zcela nepublikovaná, takže objev, objev, víceméně jedné položky konfiskátu už hned ze 49. roku.

Objevy, dobrodružství při cestách zdarma osobními vlaky, včera třeba v protisměru začala hořet střecha míjené soupravy, takže po zpožděních jsem dorazil do Těšína, černé díry prostřednictví kornoutů vražených do ánusů individuálních, skupinových, i celoměstského, v různých variantách realizace, jo, abych nezapomněl, před půlnocí černě temnou jsem do toho trychtýře zmaru dorazil.

 

Nejhorší je, že mi pořád slouží i za toho hladu intuice, jen jsem dostal onehdy od pana doktora Krčmáře z plzeňského Církevního muzea celý dlouhý seznam, ihned jsem sáhl jen po jediné jeho položce a začal se v její souvislosti ptát.

Natvrdo, jak to mám ve zvyku, abych se takto vrátil k úvodní větě ze tvého minulého mailu.

Pěkné odpoledne,

Děkuji za přání. K vašemu dobrodružství ještě přisadím. Dosud se o té kapli skoro nic neví.

Dokonce i zpravidla slušně informovaný Anton Schuster (+ 1962, navíc byl kněz pocházející z regionu) ve své vlastivědě ve Stráži popíše všechny kostely, sochu sv. Jana a už končí. O kapli nepíše ani Jaroslav Baštář, který tam v letech 1950-71 byl farářem. Takže pokud něco výraznějšího do té své knihy nedal už Procházka, pak vaše bádání bude stát zato!

Stejně jako tenkrát před půl rokem v případě prosby o nafotografování divadelní knížečky v Celetné se úplně jiní snaží naprosto stejně se opět neozvat. Byť všichni chodí kolem tamější stojící svaté Bernadety asi metr vysoké narvaní mobily s objektivy, žáden nezmáčkne. Já na kombinovanou cestu tam na Tachovsko a zpět ze Stráže už nemám ani v té elektronické peněžence, takže by mi cesta osobáky trvala leda tak 4 dny žíznění a hladovění, byť bych si s sebou v baťohu vláčel 4 zavařovačky ochucených vařených zrn odrbaných z kradených kukuřicových palic. A aspoň 4 dvoulitrové petflašky vody k tomu.

K čemu nežli zatrpknutí mohou tak asi být podobné objevy v prostředí, v němž na začátku mého hladovění byla nehorázná korupce zejména úředníků radnice v případě vzniku restaurace s názvem Picérie Verdi, jakož i fakt dosavadní platnosti o/Občanských průkazů, které vznikly ihned na podzim 48. roku, tedy ještě dříve nežli třeba Tábory nápravných prací na uranu nebo s nimi související Muži Určení K Likvidaci, čili muklové.

Věděl jsem již na začátku, někdy v půlce 90. roku (kdy v prostředí českotěšínského Občanského Fóra je ujala, vzniklá jinde, i ona pomluva o mé sprostotě jen tak kdykoli a z plezíru, která se táhne dodneška), že pro tyhle se nesmí psát, natáčet, pokoušet se o divadlo.

Příležitosti se tedy chopili mi tehdejší famáčtí spolužáci, poněvadž v každém genocidně zločinném režimu se kdosi vždycky chopí, zatímco já si doposaváde ani nevylezl pro titul mezi ně, a postupně další a další, nahoru na promoční pódium.

 

* * * * * * * * * * * * * * * * *

 

LET´S MAKE THE FILM (18)

 

Datum: 7. 9. 2019 15:24:59

Předmět: Dobrý den, pane doktore Krčmáři – jak jsem slíbil, o víkendu odpovídám.

Zaměřen na lurdy na Moravě a ve Slezsku, v příloze posílám podtrženou jednotlivinu z vašeho seznamu, kvůli níž jsem se rozhodl v té Stráži poptat.

Takže jsem to tam mezitím krapet rozvířil, jak i v prostředích tachovského muzea i okresního archivu.

Co se týče muzea, tak tam pan historik Šádek, ač zapřísáhlý antisportovec, naprosto skvěle pochopil hru, a přihrává: mi, i sobě.

Přičemž, předpokládám, že i v tom archivu se to taky poddá.

Takže jsem mínil, že bych hned v úterý tady odsud z Těšína vyrazil ve 4:40 osobními vlaky, jak je letos mým zvykem – jenomže v té Stráži bych byl ve 21:59 – což by v důsledku, a na začátku podzimu, znamenalo namísto focení přespat někde před nádražím na stromě.

Rychlíky budu jezdit až v příštím roce – jestli do té doby ovšem neumřu.

Pročež cestu prozatím odkládám – byť jsem už stihl (v mých 72) od dotyčné kaple opatřit si slib klíče...

Takže v příštích čase budu jen pouze nadálku loudit po Stráži případné fotografie interiéru té kaple – a hlavně sochy svaté Bernadety stojící uvnitř (ne ikonograficky řádně) napravo snad, zajímat se o související literaturu, to znamená o knihy Zdeňka Procházky a vaši, v nichž má být cosi na téma obsaženo.

Abych před příštím 21. červnem, nejdelším dnem v roce, pokud živ, byl připraven.

Tak vás, pane doktore Krčmáři, zdravím, a pokud mi pomůžete, a zejména mě poučíte, nějakými informacemi, už teď se vděčně těším.

Příznivé příští časy přeji!

Lojkásek.

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * *

 

LET´S MAKE THE FILM (19)

 

Dneska, obzvláště dobře naladěn, poněvadž vím, čím bych se mohl zajímat napřesrok, pokud letos důstojně přežiju tu kukuřicovou dietu, hned na úvod zmíním, že městysem Stráž u Tachova a městečkem Moravské Budějovice.

A to nejenom proto, že do obojích mířívá plzeňský rychlík – ve druhém případě sice jenom do Okříšek, z nichž se potom musí dolů pár stanic motorákem: ale zase přes nejzazší okraj Březinových Jaroměřic nad Rokytnou, v jakém vyhnalově, přiteplalý učitýlek, a jaký to byl génius!!!

Opět jeden z tamtěch C. K. časů, lepší pařenišťátko jsme tu ještě zřejmě neměli.

Taky si říkám, že tento blog s dosavadní názvem by mohl být v této sérii předposlední, a že by se dalo pokračovat s názvem zcela novým, tedy HELOU, STARÝ BRACHU!, ostatně, a proč ne, jeho potenciální dočasná adresátka se mi už taky dneska ozvala.

Nežli se obsáhleji rozepíšu o Stráži, tady stručně shrnu, že z Moravských Budějovic, ač jsem na adresy uvnitř nich rozposílal, jsem se nazpátek nic rozvíjejícího nedozvěděl, s mobily u uší, kdo by tak asi měl zájem o to, čemu se říkávalo dějiny.

 

Pouze litohořský kostelník, z kterýchsi minulých blogů známý pan Gráf, z vesnice hned bezprostředně vedle Moravských Budějovic, mi poslal tamní lurdu. O které se nikde nepsalo, nikdo mi nedal vědět, jako by nebyla. A přitom dokládá něco jako ukotvenost lurdské tradice v městečku. Třebaže v jejím interiéru není obsažena svatá Bernadeta, přesto mi bude vůči tamním netečným sloužit jako palcát, dokonce coby cep i buzdogan.

Ostatně, když zrovna mi došlo, jakýsi závdavek čehosi podobného i v případě psaní příštího blogu už také mám, nebýt jiných tolika milionů netečných kolem, jak by se to psalo, filmovalo, nám...

Datum: 9. 9. 2019 12:17:12

Předmět: RE: Dobrý den v tachovské knihovně,

Pan Procházka se pokusí do této kaple dostat, ale teď odjíždí na dovolenou.

Zdravím a přeji hezký den, Lenka Erretová.

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 

LET´S MAKE THE FILM (20)

 

Další dnešní blog s úvodním obrázkem dost nejasným začnu vzkazem téže z dam, zprávou které jsem končil zápisek minulý.

Aniž by dotyčná tušila, přesto mi skvěle rozehrála tuhle dílčí partii.

Datum: 9. 9. 2019 10:03:24

Předmět: RE: Dobrý den v tachovské knihovně,

Dobrý den, pane Lojkásku,

jedinou zmínku týkající se kaple Panny Marie Lurdské Vám posílám v příloze. Je z knihy Zdeňka Procházky. S panem Procházkou jsem i telefonicky mluvila, zda bych našla více informací, ale bylo mi řečeno, že bohužel ne.

Snad se jedině obrátit na archiv.

Přeji hezký den, Lenka E .

 

Další obrázky už souvisejí s vybuzeným zájmem pana doktora Čadka, oficiálního tachovského muzejníka, jehož moje téma nadchlo, a zásobuje mě proto příspěvky.

Datum: 6. 9. 2019 13:12:56

Předmět: RE: PREPOSLANI -- Re: Kaple ...

Pěkné odpoledne,

Děkuji za přání. K vašemu dobrodružství ještě přisadím. Dosud se o té kapli skoro nic neví. Dokonce i zpravidla slušně informovaný Anton Schuster (+ 1962, navíc byl kněz pocházející z regionu) ve své vlastivědě ve Stráži popíše všechny kostely, sochu sv. Jana a už končí. O kapli nepíše ani Jaroslav Baštář, který tam v letech 1950-71 byl farářem. Takže pokud něco výraznějšího do té své knihy nedal už Procházka, pak vaše bádání bude stát zato!

Měl bych zažívat cosi jako stav nadšení ze setkávání se se stále novými objevy – zatímco já si spíše připadám, jako bych tu a tam našel na mne všeobklopující poušti občas nějakou tu konvalinku.

Sice kvíteček Panny Marie Líbeznice, ovšem takového druhu, že světici vlastně k ničemu.

 

Příslušná pasáž z knihy pana doktora Krčmáře z plzeňského muzea se ke mně ještě nedostala, a není nikdo, kdo by ji za mě někde vylistoval.

Třebas tohle někdy příště napadne toho doktora Čadka, který mi ovšem už naprosto iniciativně poslal vlastní dávnější fotografie exteriéru té strážské kaple, už jenom pouhým vnějším vzhledem se výrazně lišící od mně známých asi 130 kusů (případů) moravské a slezské tradice.

O to více jsem zvědav na sošku té svaté Bernadety stojící prý uvnitř napravo.

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 

 

.


2 názory

Paní Agáto, děkuji, v mých 72, kterých se více v tomto genocidně zločinném státu nedožiju. Pokud vás snad svatá Bernadeta zajímá, a znám podobnou postavu zdejší, tedy víceméně stejnou, z roku 1896, která by taky vydala nejmíň na novelu -- jestli vás tedy zajímá, tak se přidejte. Zdar vám!

 


agáta5
10. 09. 2019
Dát tip ludvik.toman

musím napsat aspoň krátký komentář... fakt jsem to přečetla a dokonce jsem se párkrát vrátila... líbí se mi vsuvky - pohled na to, jak to tady vypadá, o lidech lhostějnících... zvláštní styl psaní -  sviní svinstvo uvnitř ní... a jak člověk potká smrt...

zvláštní humor, dobře schovaný

a že zdravím (72 let?) hm....


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru