vypsat se z blbýho dne

má múza má dovču... asi až do jara, takže zazimuju taky

 

 

namísto křídel podsouvaný čas  

a popel v hodinách

kdo chodí po špičkách

vypadne první…

 

chladně vlídný

tím se drásám odjakživa

uvízla jsem

ve tvých zkamenělinách

a jak to tak bývá do rýh

jim tluču souhvězdí

co se rozsvěcí ve špatných snech  

kde mívám vidiny o ledu

jak mě pohlcuje až nedýchám… až je po všem

mrtvě taju do louží

a pak mě vypijí žízniví psi

(už jsem protivná sama sobě

jak blbě spřádám svý smrtě)

 

tak znovu

 

šprajcla jsem se v obludáriu

mezi dvěma zrcadly prohlížím      

placatej svět přisátej na mým zadku

jak roztahuje náruč plnou

mražených kuřat

který nikdy neviděly slunce

přesto vypadaj jako z babiččiny zahrádky

pomalu rozmrzají

všude je samá voda

sem tam žluč

vidím jak se mi pohupujou boky

skoro vlaju  

kuřata mávají křídly

zrcadla cinkají

psi štěkaj

chacháá

z tebe padají vylisovaný růže

kterými nás obkládáš

jsi flexitarián

když mi píchneš vidličku do hýždě

mám z tebe radost

zase jsi první u stolu

 jdu umejt nádobí

čtyřma dírkama na zadku uniká můj pošahanej život

už je u stropu  

s mouchama vyvádí jako tajtrlík

 

 

a mě je prázdno

 

 

 

 

---