Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 430 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+9 neviditelných
Setkání
datum / id17.09.2019 / 499232Vytisknout |
autorBiskup z Bath a Wells
kategoriePovídky
zobrazeno81x
počet tipů0
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Setkání

I.

Lukáše probudilo sluníčko, jak se mu opřelo do čela. Natáhl se po mobilu, který nezazvonil, i když by nejradši zavřel oči a odebral se zpět do světa snů.

Než se nahřála voda v kávovaru, Lukáš vylovil z dřezu olepený hrneček s logem FC Barcelona, omyl ho vlažnou vodou, oblékl si fialovou sportovní bundu a obul si tenisky, ve kterých si dokráčel pro mobil, který skončil za nočním stolkem.

Když Lukáš přiběhl na zastávku, stály na točně dva autobusy.

V tom si všimnul, jak se k zastávce blíží dívka s blonďatým copem, oblečená v černém kabátku, s šedivou kabelkou přes rameno.

Jak dívka prošla kolem Lukáše, autobus se rozjel směrem k nim.

„Nechceš jet až dalším?“ zeptala se.

Lukášovi se vybavil gumovej ksicht jeho šéfa, jak sedí na konferenci ve Vídni, tři měsíce práce na projektu, odměny v nedohlednu. I to, jak šel na základce do Prátru a učitelka na něj řvala, protože Lukáš mrsknul kelímek s kolou spolužačce do vlasů.

„Jsem Pavla.“

„A já Lukáš.“

Konečně si můžu přiřadit jméno ke tváři, kterou vídám ve snech, pomyslela si Pavla.

Dveře autobusu zapípaly a se zasyčením se zavřely.

„Znám tě z okna. Ta tvoje fialová bunda je totiž nepřehlédnutelná! Když se koukneš támhle za park,“ Pavla máchla rukou doleva, „uvidíš moje okno. Růžová barva, jak jinak. V kolikátém patře bydlíš?“

„Ve čtvrtém.“

„Já v osmém. A dneska večer budu určitě doma.“

 

II.

Lukáš poslal šéfovi poslední podklady k Vídni a zaklapl notebook.

Sebral bundu a spěchal domů. Stihl ještě zaběhnout do květinářství, než zavřeli. Lukáš vyšel z květinářství, minul točnu, prošel kolem oranžového a zeleného paneláku. Zastavil se před růžovým a napočítal osm pater.

Zmáčkl zvonek s nápisem „Pavla Nechvílová“.

Dveře zabzučely, Lukáš vyjel výtahem do osmého patra. Z igelitu vyjmul tři gerbery, každá měla jinou barvu.

Když zazvonil a nic se nedělo, zaklepal na dveře, které se pootevřely.

Pavlin černý kabátek visel na věšáku. Přes botník byla hozená šedivá kabelka, ze které vypadly dva blistry s léky, balíček papírových kapesníků, deodorant a svazek klíčů s kovovou klíčenkou ve tvaru chrámu s červeným nápisem „Barcelona.“

Pavla doma nebyla. Lukáš si sednul na rozkládací gauč, aby to vstřebal. Z kapsy vytáhl růžový šátek – původně dárek – a mrsknul s ním na zem.

Na poličce nad gaučem měla Pavla vystavené fotky. Na dvou fotkách byla Pavla zvěčněná s dvěma malými blonďatými holčičkami. Poličce vévodila svatební fotka. Ta nevěsta byla Pavla. Její manžel měl pečlivě prostříhanou bradku, kterou Lukáš neměl, a pár kilo navíc, jinak jako by mu z oka vypadl.

 

III.

Když Lukáš přiběhl na zastávku, stály na točně dva autobusy.

V tom si všimnul, jak se k zastávce blíží dívka s blonďatým copem, oblečená v černém kabátku, s růžovým šátkem kolem krku a s šedivou kabelkou přes rameno.

Jak dívka prošla kolem Lukáše, autobus se rozjel směrem k nim.

„Nechceš jet až dalším?“ zeptala se.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.