Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 430 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+12 neviditelných
Andělské ženy a démon – Část první – 4. epizoda
datum / id18.09.2019 / 499240Vytisknout |
autorkvaj
kategoriePróza na pokračování
zobrazeno46x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Andělské ženy a démon – Část první – 4. epizoda

     Anděla se vrátila domů od Radka a Marta ji hned jako obyčejně políbila na tvář, ale vlažněji něž obvykle. 

      Zlobí se na mě? Proč by ale měla? přemýšlela Anděla.

     „Co to mělo znamenat, Andy!?“ 

     Takže se na mě fakt zlobí.

     „Nevím, co myslíš, Martičko?“ 

     „S tím Nopem jsi mě chtěla naštvat? Vím, že se ti líbí, přece ale nemůžeš skočit po každým chlapovi, kterýho uvidíš.“

     „Já fakt nevím, o čem mluvíš. Vždyť už jsi mi kvůli líbání s Radkem vynadala.“

     „Jsi do něj úplně blbá! Uděláš cokoliv, abys ho dostala. Čubko! Když mu nemůžeš vlízt hned do postele, tak se za ním běžíš nakrucovat do redakce.“

     Marta se vztekala, neboť jí při Radkově návštěvě došlo, že ho nechce ztratit, ač jí o sex s ním ve skutečnosti ani nešlo. Věděla ale, že je s ní Radek svázán duševně, a o to nehodlala přijít, jako se nemínila vzdát ničeho, co považovala za své. A věděla také, že když pěkná ženská jako Anděla chlapa chce, dostane ho, ať ten chlap váhá, vzpírá se, ať je kdovíjak chytrý. Kdyby se mezi Andy a Nopem jednalo jen o postel, nechala by to plavat. Martě bylo však jasné, že by Radek do takového vztahu zapojil i city. Natolik ho znala. 

     „Proč mi nadáváš, Marti? A co když mi to s ním fakt vyjde.“ 

     Anděla konečně pochopila, o co Martě jde, vůbec ale netušila, jak se to dověděla, a proč jí to tak vadí.

     „Ty tomu věříš?“ 

     Marta a začala přecházet po pokoji.

     „A nenakrucovala jsem se.“ 

     „Andy!“

     „Já ale muže potřebuju. A Radek mi říkal, že bych mohla být jeho andělem, jeho trvalou inspirací.“

     „Na takový kecy tě nachytal?“ 

     To tak, pomyslela si Marta. Nop by se tebou chtěl nechat inspirovat, ale ty jsi můj anděl, i když vůbec nevíš, že jsi dodala mým obrazům jiskření, které už uhasínalo. Navíc jsi pyšná na to své krásné, hebké tělo, stačí ti zalichotit a už se ochotně předvádíš, jak potřebuju. 

     „Neberu ti Nopa,“ řekla nahlas. „Mělas mi ale říct, než ses k němu šla nakrucovat.“

     „Promiň! Martičko.“ 

     Anděla zakňourala, ale proti nakrucování už neprotestovala. 

     „Mně se neomlouvej a jestli toho vážně lituješ, tak je pozdě. Už jsi mě naštvala. A běž už k sobě, ať se na tebe nemusím koukat.“

     Tohle Andělu ponižovalo snad nejvíc. Vždycky, když ji Marta vykázala do jejího pokoje, připomněla jí naléhavě, jak je bezmocná, a že ji Knížková u sebe jenom trpí.

 

    Sotva Anděla odešla, Marta si uvědomila, že neví, jak tuhle situaci řešit. Když na ni bude moc tlačit a Nopa jí zakazovat, asi neuspěje, a nakonec o ni třeba i přijde. Andy ji má teď vlastně v hrsti, ale ještě to netuší a je jí stále vděčná, že ji vytáhla z maléru.

     Aby si zlepšila náladu, vzpomínala Marta, jak jí Anděla spadla přímo z nebe. 

 

     Když ji před měsícem poznala, byla na tom Anděla zle. Před rokem se rozvedla s chlapem, který ji připravil v hernách a kasínech o všechno, a ještě jí nechal na krku dluhy. Ona zase přišla o práci, přespávala po kamarádkách, žila ze sociálních dávek a reálně jí hrozilo, že skončí jako bezdomovkyně. Martě se Anděla zalíbila hned na vernisáži. Nabídla jí, že by mohla pózovat pro její obrazy. Ona se sice chvíli ošívala, ale ve skutečnosti po tom skočila jako po záchranném kruhu. Marta si pak vyslechla její příběh a v té chvíli ji dojalo, že přesto přišla na vernisáž její výstavy.

     Při malování si spolu povídaly a Marta usoudila, že musí Baronové pomoci víc než jen odměnami za pózování. Kdyby k sobě Marta byla upřímná, uznala by, že její motiv byl od začátku zištný. Svými obrazy a grafikou vydělávala dost, a kromě toho restituovala obrovský majetek po svých předcích. Většinu pozemků a domů hned prodala, koupila si a nechala rekonstruovat svůj nynější nádherný byt, zařídila si v něm ateliér a zbyla jí ještě spousta peněz, aby mohla spokojeně žít do smrti, a stejně by je nevyčerpala. Živit a financovat jednu Andělku pro ni nebyl problém. Získala v ní za to pečlivou hospodyni a ochotnou modelku, zosobňující přirozenou ženskost, navíc poslušnou hračku. 

     Dosud mohla Marta manipulovat Andělou, jak chtěla, i když jí bylo podezřelé, jak snadno se jí podrobila. Ale bylo to tak, a teď by o ni měla přijít kvůli Radkovi? Tomu chtěla zabránit všemi prostředky. 

     A pak Marta potkala mladou redaktorku Brány Darinu Fojtovou, která bydlela v sousedství a ona se zmínila, že Anděla navštívila Nopa v redakci. Jak si na to teď Marta vzpomněla, znovu se navztekala. Ta čubka si myslí, že Radka takhle kliďánko sbalí? Udělala se jí před očima rudá mlha a vyrazila za Andělou, ačkoli věděla, že je to taktická chyba.

     „Andělo, vůbec se mi nelíbí, že koketuješ s Nopem a že si s ním chceš začít,“ spustila hned, jak rozrazila dveře jejího pokoje.

     „Marti, přece mi nemůžeš diktovat, s kým můžu chodit.“

     „Jak to, když vidím, že se řítíš do průseru?“ 

      Marta se tvářila přísně, aby Anděle došlo, že jí žádnou neposlušnost nebude tolerovat.

     „Nejsem pubertální holka, kterou musíš chránit před nebezpečím a vodit za ručičku. Jsem dávno zralá žena a tvoje kamarádka. Sama jsi to tvrdila.“     

     „Co říkáš, Andy? Opravdu?“

     „Promiň, ale do svých citů si nenechám mluvit!“

     Jak seděla Anděla na posteli, Marta se k ní přiblížila, pohladila ji po vlasech, po tváři, a pak sklouzla rukou na její ňadro a jemně je polaskala. 

      „Jsi hezká. Máš prsa, jaký se chlapům líbí. A máš pravdu, nemůžu mluvit do tvých citů.“

     Anděla nebyla schopná cokoli udělat a jen na Martu kulila oči.

     „Takže by ti nevadilo, kdybych s Radkem začala chodit?“

     „Jasně, že vadilo. Radek je přece můj přítel a otec Gábiny, a ty mi ho chceš před mýma očima přebrat.“

     „Vždyť už spolu nejste.“

     „Co ty víš, jak to mezi námi je. Ale dobře. Nezabráním ti, aby ses s ním stýkala a občas s ním šoustala. Ale nebudeš s ním chodit! Chápeš?! Ty jsi jen moje, Andělko! Víš! Budeš dělat jen to, co ti dovolím! Rozumíš! A já budu mít u tebe vždycky před ním přednost!“

     „Ale Marto, vždyť ty mě terorizuješ, zacházíš se mnou jako...“

     „To jsou moje podmínky! Když je nepřijmeš, víš, co bude. To je ti snad jasné.“

     „Zneužíváš, že nemám peníze, že nemám kam jít, že nemám jinou práci než tu u tebe, že jsem ti vydaná napospas.“

     „Ovšem. A proč ne, když můžu.“ 

     Knížková se zle zašklebila.

     „To není možné, že jsi taková...“

     „Jaká, ty moje holčičko?“

     „Ale já už nechci být tvojí holčičkou.“

     „Víš co, Andy? Jestli se ti to nelíbí, sbal si svých pět švestek a vypadni!“

     „Ty mě vyháníš? Já nemám kam jít!“

     „Kdepak, Andy. Já tě nevyháním. Chci, abys u mě zůstala. Nemůžu ale, a hlavně ti nechci bránit ve štěstí.“

     „Marto, jsem ti vděčná, že jsi mi pomohla, když mi bylo nejhůř. Imponuje mi tvoje síla a sama víš, že se ti podřizuji, že se snažím řídit tvými názory a radami. Teď to ale chci zkusit s Radkem. Třeba fakt dělám hloupost, když mi to s ním ale vyjde... Nechci ti zůstávat na krku.“ 

      Anděla se tvářila jako hromádka neštěstí.

     „Nechceš mi zůstávat na krku. Ale zatím jo, a já mám financovat tvůj pokus. A když se dáte s Nopem dohromady, klidně mě opustíš.“

     „Takhle to nemůžeš brát, Martičko.“

     „Ne? A jak to mám brát? Co po mně vlastně chceš?“

     „Chtěla bych, abys mi dovolila to s Radkem zkusit.“

     „Dobře, dělej si s ním, co umíš.“ 

     Její nečekaně rychlý souhlas Andělu překvapil.

     „Tobě by to fakt nevadilo?“

     „Že bych byla nadšená, to nejsem. Ale co s tebou mám dělat.“

     „Martičko!“ 

     „Vždyť je dobře, Andy. Máš pravdu, moc tě zneužívám. S tím ale skoncuju. Jsme přece dvě kamarádky.“

     „Jsi hodná.“ 

     Anděla se zaradovala, ale bylo podezřelé, jak Marta najednou otočila.

     „Však je dobře,“ řekla Marta.

     V duchu však dodala – jen si to užij, děvenko, já už najdu způsob, jak ti toho tvýho redaktůrka znechutit.

     Když Knížková odešla z Andělina pokoje, začala přesvědčovat sama sebe, že o Radka bojuje hlavně kvůli Gábině, která už dlouho nese špatně, že s nimi její otec nežije a stále doufá, že se k nim nakonec vrátí.

 

     Tou dobou pracoval Radoslav Nop v redakci a makal až přes půlnoc. Napájel se přitom ostošest bourbonem. Unavený z práce a chlastu se pak svalil do postele v místnosti za jeho kanceláří, kde bydlel. Jindřich Bukvaj mu tu místnost se sprchovým koutem pronajal, aby nemusel přespávat po ubytovnách.

     Bukvaj byl nejen vydavatel a vlastník jednapadesáti procent novin, ale i majitel domu, v němž sídlila redakce. Její hlavní prostory ležely přes chodbu naproti Nopově kanceláři a skládaly se z obrovské místnosti jako newsroomu a kanceláře redakční sekretářky coby nárazníkové zóny. V osazenstvu redakce byli dva redaktoři, tři mladé redaktorky a Sylva Kocourová. V dolním patře seděly dvě inzerentky a měla tu kumbálek i fotografka a řidička v jedné osobě.

     Nopovi patřila druhá, o dvě procenta menší půlka místního týdeníku Brána. To ale věděl málokdo. Kromě Bukvaje byla informovaná redakční inzerentka, ekonomka a účetní Dobromila Martinů, a pak Nopův přítel redaktor Pavel Rousek. 

     Jak Nop rozjímal o redakci a novinách, říkal si, že jeho postavení v nich je luxusní, jeho osobní život ale bídný. Napadlo ho, že kdyby žil s Martou a Gábinou, získal by i rodinu, a měli by díky Martě takové zajištění, že by se mohl novinami jen bavit. Na tom mu vadila jen Martina dominance a že by jí musel být vděčný, což pro něj byla děsivá představa. To bude radši bydlet v kutlochu za svou kanceláří, jak jeho útulek Marta nazvala, a potýkat se denně se všemi těmi ženskými a dvěma chlapy a bude odpovědný Bukvajovi a také sobě za noviny a sám sobě i za svůj život.

     Ten nyní začala ovlivňovat Anděla Baronová a on nevěděl, zda je to dobré, nebo zlé. Chtěl ji do postele, to ano, ale nějak se s ní více sblížit nemínil ani náhodou. S Andy se znali jen krátce a už mu kvůli ní Marta i Sylva řekly: „Ty zmetku! Bezcitnej hajzle! A pak to o sobě řekl i sám. Anděla snad mohla být Nopovým andělem inspirace, ale určitě nebyla tou pravou ženou pro něj.

Pokračování

 

https://kvaj.blogspot.com




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

19.09.2019 00:18:50dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

No jo, vede. A bude to s ním ještě zajímavější.

S tou Martou a Andělou jsem vsázel na to, že ani jedna neví, jak to mezi nimi skutečně je. Ono se to ale ještě vysvětlí.

18.09.2019 22:19:39dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Zajímavý život vede ten šéfredaktor:-)

Dialogy Marty s Andělou se točí vlastně dost kolem toho, zda jsou kamarádky a nebo "bytná" a "služka"... asi bych ubrala nebo vysvětlila, jak to skutečně je...

 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.