Vánoční večírek

Jak je snadné dělat věci co nechci.

Dnes za mnou přišel můj nejpřímější a nejupřímnější nadřízený Jan s áčtverkou v ruce,a řka: Chraň tě pánbu zase před vánoci ochořet,letos musíš na večírek přijít! Hmmm... Fuckt musím?! A co když nechci!? A ani nechci nikomu vysvětlovat proč?! A taky mě to pobavilo.Vprostřed září dělat čárky v seznamu kdo ano a kdo nikoliv. LoL! Vloni jsem měl opravdu v úmyslu se zúčastnit,leč cosi mě skolilo a já tak jen ležel doma s herečkou ;) A letos jsem si řikal,že prostě - skutečně  prostě nepůjdu. Jenže šéf se neptal,pouze suše konstatoval: píši ANO,zúčastní se. A já na to,že ne. Že nechci. A on že - nemusíš s námi chlastat,jen přijď na večeři! Ach,Bože,řikal jsem si - to je opět debata na úrovni.No vážně! No vážně nechci! Ale byl proti mně vržen silný argument: Pan majitel by se mohl cítit dotčen,že nechcem chodit na jeho akce,a proto je nebude pořádat. Když půlka chce chodit,a půlka ne,tak ta půlka co se zúčastňuje by mohla mít utrum,poněvadž by to pan šéf mohl brát jako signál,že nechcem všichni.Ufff...!!!

A tak jsem řekl,že jooo...

Ale...

Chtěl jsem říci,Mému Srdci Milá,že víš proč.

Proč se nechci zúčastit.

Jenže Ty vlastně nevíš.

A ani nikdy nebudeš...

Dnes jsme spolu poměrně dlouho hovořili skrzevá founy - jinak jsem Tvou ladnou krásou nebyl potřísněn - a já se snažil být stoprocentně vstřícný,protože Ty prostě nevíš.

A ani nikdy nebudeš.

A vlastně jsi celá zcela úplně někde jinde. Žiješ s jedním,pro jiného máš krásná slůvka,a ještě někdo jiný Tě má rád. Jenom tak prostě ze srdíčka.

Jestli se dožiji letošních vánoc,a budu zdráv,tak se uvidíme.

Ty budeš šťastná a uvolněná,a já budu smutný a zkornatělý.

A to je celé.

Tečka.