Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 430 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+12 neviditelných
Waterloo
datum / id23.09.2019 / 499355Vytisknout |
autorrentier
kategorieVázané verše
zobrazeno166x
počet tipů3
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Waterloo

 

Waterloo

Prší a začíná svítat, oheň to sbalil a zhas.
Tábor se probouzí zvolna, já držím poslední stráž.
Boty mé brodí se blátem. Na duši doléhá chlad.
Ramena tíží mi torba. V žaludku vrtá mi hlad.

Pod bradou řemen mne tlačí. Puška je těžká jak hřích.
Bodák se dotéká větví, pár stromů pokroucených.
Všichni tu ležíme v blátě. Prozatím můžeme vstát.
Mnohým z nás určitě večer, nebude nutno jít spát.

Mám pušku a bodák a šavli. A odvahy také mám dost.
Jsem z Císařské Gardy a v srdci, mám jenom Jeho Výsost.
I dnes půjdu, kam on mi řekne. Nás věrných je tu stále dost.
Přežili jsme Ruskou zimu.Však dnes přejdem ke Smrti most.

Až zavelí On, tak my půjdem, do bitvy, do palby děl.
A s hlavou vztyčenou padnem, na velikou hromadu těl.
Pak v blátě tam budu jen ležet, bude to konec mých dnů.
Jen vrány se radovat budou, nad polem u Waterloo.

 

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

17.10.2019 10:24:16dát kritice tiprentier

Děkuju. Jiný pohled na věc je užitečný. Nikdy se dva lidé nemohou přesně shodnout v pohledu na cokoliv. A je to jen dobře. Hromada, hradba a podobně, jsou prkotiny, na nichž, podle mého, nepříliš záleží. Na poli to bude nejspíš jen vrstva. U zdí domů a v dobytých palpostech dělostřelectva to budou hromady. To vojclové u ohně nebyli žádní filozofové. Podělaní strachy zabíjeli čas před smrtí.

Rozdíl je hlavně v tom, že já jsem byl voják. A nerad. vím, jak těžký je kvér a jak dlouhá je noční hlídka. Také vím, že bych se nešel bít za nějakého Napoleona. Ani náhodou. Máme prostě jiný pohled na věc. 

Děkuju za pokec.F 

16.10.2019 15:28:17dát kritice tipCalifornia Memory

...nenakazila kritikou

...ke kravičce z ouška

16.10.2019 15:24:04dát kritice tipCalifornia Memory

Ahoj, rebeccu13 jsem smázla, odpovídám tedy takto. Byla jsem na té Mohyle Míru včera. Technická poznámka k hromadám těl - podle projekce nešlo vyloženě o hromady. Ani hradby by nebyly správné. Bojiště bylo pokryto rozesetými těly kontinuálně a s velice pravidelnou hustotou, takže šlo spíše o záplavu těl nebo tak něco. Ty hromady mi tam fakt nejdou, evokují mi holocaust a ne napoleonské období.

 

Padnul zde 49. rakouský pluk Kerpen, takže zásah č.2 a avi Silene - už bude vědět

 

Rozhovory v muzeu - autentičtější mi přišel ten "mírový" rozhovor vojevůdců, obzvláště poslední Napoleonova věta. Docela nechyběl sarkasmus, ironie ale zároveň i tehdejší úcta, ačkoli celý rozhovor je šílený vzhledem k tomu, jaký to byl masakr... Ale to nezměníme. Rozhovor vojáků mi přišel více šroubovaný a klišoidní, nevím, snad jsem měla hloupá očekávání dle toho, co jsi psal. Je lepší je nemít. Když jdu do kina, raději nic o filmu předem nečtu, abych se nenarazila kritikou :)

Celkem zajímaě pojatý prostor pro projekci, lanka fungují precizně přesně, velký obdiv. Projekce se mi líbila, působila docela autenticky. Větší účinek by měla, kdyby ji člověk absolvoval sám a ne že paní za mnou začne zvonit mobil..

Ale chci moc a moc poděkovat za následující věc:

Konečně jsem viděla ty nejmenší cínové vojáčky na hraní v kartónové krabičce. Tak drobné, že ani ty stojánky nemohly pořádně fungovat...Jednoho takového asi měl Malý Bobeš. Pořád jsem pátrala, jakého asi měl, tito mi zapadají ke krabičce z porcelánového ouška. Děkuji Ti za tip, kde se rozřešilo toto moje pátrání. Velice se mi ulevilo.

30.09.2019 14:00:32dát kritice tipdievča z lesa

bohužiaľ v súvislosti vojny s jej gigasmrteľnými následkami mŕtve telá pôsobia ako hromada odpadkov, hlavne pre tých, čo  v teplúčku posúvajú šachovými figúrkami ... báseň to vystihuje

30.09.2019 12:51:01dát kritice tiprebecca13

pravda... to jsem si neuvědomila..  Ale hradbu by použít moh nebo něco podobného..

A s hlavou vztyčenou padnem, na hradbu ze zabitých těl.

29.09.2019 20:07:02dát kritice tiprentier

Jo. Tak bys to řekla ty, nebo já. Ale on určitě ne. Popřemýšlím o tom.

Děkuju F

29.09.2019 13:14:31dát kritice tiprebecca13

množství... hradbu... nesčetnost těl

 

29.09.2019 10:47:30dát kritice tiprentier

Jo. Hromadu a vrány beru. Máš recht. Halda mi ale nesedla a kupa také ne. A oni někdy opravdu lezli za nepřítelem přes navrstvená těla svých padlých. O krkavcích v Belgii si musím něco přečíst. Ba ne. Kecám. Ono se mi to tak hodilo. Francouzský sedlácký synek, šestý z deseti dětí, se dal nalejt na vojnu. Negramotný a bez budoucnosti. Má uniformu, zbraň a své místo v řadě, jež nikdy neopustí. Za to dostane žold, pravidelné jídlo a úctu. Je někdo. Doma by nebyl ničím. Smrt v boji bere jako daň za to všechno. Jistěže se bojí. Vidí kolem sebe padat stejné cvoky jako je on sám a očekává, že neskončí jinak. Ale je císařův gardista a pokud by přežil, dostalo by se mu poct, o jakých se jeho bratrům nemůže ani zdát. A nakonec: Všechny přece nikdy nezabijí.

Proto je stále dost mužů, kteří jsou ochotni jít a bojovat.

Jsem se rozpovídal. Tak se měj.

28.09.2019 21:41:54dát kritice tiprebecca13

Jinak jsem znovu četla báseň, výjimečné téma, opravdu. Vadí mi trochu slovo 'hromada', je takové moc spojené s odpadky nebo s materiálem stavebním, k těm mrtvým mi to moc nejde. A vrány? Spíš krkavci, ne?  ;)

28.09.2019 20:15:06dát kritice tiprebecca13

Jasně, to asi byla. Mně to přišlo mírně staromódní, hlavně ta stavba, a ten vzduch tam byl horší. Dobře větrané obrazárny, třeba Trojský zámeček, jsou na tom vlastně o moc líp. Díky za tip podívat dovnitř památníku na Slavkově. Do zimy snad stihnu ještě jednu zajet s věcma do nadace na jih Moravy, tak bych se podívala také.

To je fakt. Duševní strana smrti by neměla zůstat v této diskusi nepřipomenuta. Děkuji a omlouvám se za její možná přílišné materializování. Měla jsem včera psychicky náročný den.

28.09.2019 11:33:59dát kritice tiprentier

Nic proti Maroldovi. Ve své době to byla pecka. Já jen, že tím památnikem jsem byl převapen. Nečekal jsem, že to bude tak dobré. To mrazení byl zřejmě úmysl a za to "klobouček".

Se smrtí je to těžké. Nikdo se nevrátil, aby mohl říci, jak je to doopravdy. Asi tak.

27.09.2019 22:30:48dát kritice tiprebecca13

Určitě ne, to by se tam mihnul nějaký ten drakkar, ale nemihnul. Jistojistě to byl občanský konflikt, něco jako selská vzpoura, Vikingové to nebyli. Odhadem 13. - 15. století, kamenné hradby osídlení, možná hrázdění. Druhá strana podomácku vyzbrojená, dost připomínali husity. O to nečekanější konec. 

Zastřelení - věřím, že ani to není krásné. Kor když si člověk představí, co dalšího následuje, zatímco ve filmech to utnou jen pádem těla, jako ostatně většinu smrtí. Je to přece stále efektní klišé.

Je nějaká smrt krásná? Ve spánku s úsměvem na tváři? I pak ale následují ty stejný pochody, který se nenatočí. Nebo jsem neviděla. Možná Hlava XXII. byla upřímnější, kniha rozhodně. Nebo kultovní Spalovač mrtvol ukázal jiný pohled, ale jen teoreticky.

Rozhovor před bitvou plus audiovizuální - to zní současně. Je fakt, že M. panorama musí dnes působit jako slabej odvar. Ale zase to ticho po bitvě je tam na místě. Je to po ní. Možná by se tam mělo čoudit nebo válet vpouštěná mlha a měl by být cítit kouř, prach, hnůj a krev. Pak by to mohlo obstát čichovizuálně. 

27.09.2019 22:06:58dát kritice tiprentier

Mohli to být i Vikingové, tam na severu. Ti nebyli o nic lepší. On to tenkrát byl takový zvyk. ale ani smert s kolkou v čele není krásná. Je jen rychlejší. 

Ten památník je skvěle udělaná věc. Tma, oheň a u něj rothovor dvou vojáků před bitvou. Světla, hudba a zvuky. Těžko popisovat. Ty Maroldovy Lipany jsou proti tomu čajíček. Nebo to tak působí jen na mě.

27.09.2019 17:31:37dát kritice tiprebecca13

Jo a co maj v tom slavkovským památníku? Že tě mrazilo...? Mě děda tahal odmalinka po Maroldových panoramatech a obrazárnách, takže jsem otrlá.. Na Slavkově jsem byla jen outside.. stavěla jsem tam věž, prorazila jsem. V oblasti bojišť je to moc těžký. Ale je tam taky s citem.

27.09.2019 17:24:53dát kritice tiprebecca13

Římané v tom dokumentů určitě nefigurovali. To bych si pamatovala tmavovlasý týpky a zlatovínovou kombinaci barev.

Byli to myslím Švédové proti vlastním, nějakej občanskej konflikt. Barvy blond, bílá, šedivá, zlatá, stříbrná. Venkovani se opevnili a ofiko vojsko je strašně rozdrtilo. Měli dlouhý těžký meče, ti žoldnéři, takže soupeře zničili rychle a lehce, byl to doslova masakr. Vlastně je rychle znehybnili amputací obou končetin, mnohdy i najednou, u těch mladších a starých, myslím že zjistili ti archeologové. To je šílený. Kromě nohou útočili taky na hlavu jako zespoda nahoru, z obou stran. Taky hrozný rány.. Bylo to pro mě už hodně detailní a vlastně dost technickej popis, proto mě to asi taky zaujalo. Když léta rýsuješ, zaujme tě pokračování linií sečných ran. To je prostě geometrie a fyzika, mám-li to vzít zcela pragmaticky. Podlost a válka, to jsou dnes podruhé velká témata.. Chlapi by měli bojovat ve férovém souboji, když už je nutnost smrti. Toho si dokážu i vážit. A proto je problematická větší společnost lidí, která se musí bránit útokům bojem nebo útočit, aby přežila. 

27.09.2019 13:53:35dát kritice tipvesuvanka

Velmi sugestivně napsané, také mám pocit, jako bych tam byla. Až zamrazí... TIP

27.09.2019 11:00:54dát kritice tiprentier

Aha. To byli nejspíše Římané. Jejich legie měly tvrdý výcvik a jeho součástí byl boj mečem. Jejich kratší meče byly sečná zbraň. Gěrmáni, proti nimž bojovali, byli velcí a silní jedinci a používali menší a kruhové štíty. Útočili divoce a zuřivě. Vekými meči, palicemi, sekerami atd. Jednotlivec proti nim měl jen malou šanci. Římané se tedy drželi v útvaru a kryli se velkými, obdélníkovými štíty. Zpod štítů jim koukaly jen nohy od kolen dolů a ty měli chráněny kovovým krytem. Germáni měli nohy holé a Římané jim tedy často útočili na nohy. Sek na nohy byl přímo součástí jejich výcviku. Zdá se to být podlé, ale válka už je taková. Obě strany hledají slabá místa soupeře a na ta útočí.

Asi tak

27.09.2019 10:49:08dát kritice tiprebecca13

...nevím, asi strategie pro případ války nebo co, geny, co já vím.. dost se to ve mně pere, i ty předkové a linie a tak, prej piráti v Anglii z otcovský linie - no jo, furt sem na to koukala, Drake, Korzár, Sandokan, Robinson, Tom Hanks a Modrá Laguna, aby taky dostala slovo ona. :)

27.09.2019 10:44:36dát kritice tiprebecca13

Ale jen vysvětluj, zajímá mě to!  Viděla jsem nějaký díly nejakejch sérošů na tohle téma, nezapomenu na ten díl někde na severu, pobili tam takový selský týpky se štítama sice, ale šli jim po nohách mečema nízko při zemi - usouzeno z maxima sečných ran na kostech v oblasti lýtek a kotníků. Byla jsem z toho úplně hotová, jaká podlost a tak. Neměla jsem na to čumět, jako ženská, ale toho chlapa ve mně to děsně zajímalo.. 

27.09.2019 10:33:54dát kritice tiprentier

Ten pocit vyplývá ze zkušenosti. Zřejmě. Já už jsem leccos viděl a hravě si dookáži představit, na co myslí takový voják před bitvou. Tedy, takový voják, jakým bych byl já v té době. Těžko se to vysvětluje. Nevětší inspirací mi bylo muzeum v památníku na bitvu u Slavkova. Tam mi lezl mráz po zádech a měl jsem pocit, že jsem tam opravdu byl.

Díky, žes to četla.

26.09.2019 23:31:44dát kritice tiprebecca13

Vtipálku :)

Ale uznávám, je to s citem!  Calamity Jane jde smrti vstříc, a nebojí se vlka plískanic..  Taky mám pocit, že jsem v pár bitvách byla. Nebo pitvách? Není to synonymum?

*t

24.09.2019 18:15:08dát kritice tiprentier

Děkuju. Já mívám občas pocit, že jsem tam byl.

24.09.2019 17:32:45dát kritice tipdievča z lesa

ako keby si tam bol ... pekne napísané



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.