Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 430 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+1 neviditelných
.human pups.
datum / id27.09.2019 / 499462Vytisknout |
autor.duke.
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno142x
počet tipů16
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
.human pups.

V neděli odpoledne jsme šli s holkama na návštěvu. Johanu jsme nechali spát na zahradě v kočáře. Anna si hrála v domě s dětmi. Když se Johana probudila, vzal jsem ji do náruče a sešel k domu. Ozýval se z něj stupňující pláč. U zavřených dveří koupelny stála pětiletá Evelýna a o rok mladší Klára. Ta držela v ruce jídelní nůž, s kterým otáčela vnější pojistku dveří. Otevřel jsem je. Anna se zády opírala o vanu a plakala. Nevěděl jsem, jak dlouho tam byla zavřená. Vzal jsem ji do náruče a odnesl pryč. To bylo poprvé, co zažila šikanu.

 

Lidská mláďata se k sobě dokáží chovat krutě. Učí se pozorováním, často od osoby, která v určité situaci vykazuje větší moc. Šikana je o pocitu převahy nad druhým.

 

Chvíli mi trvalo, než jsem se naučil Annu zvedat jen, když chce. Než jsem si ji plně uvědomil. Taky mi došlo, jak se jí vydávám, zmocňuji k vynesení verdiktu. Zamává mi, políbí, obejme? Bude mě ignorovat? Podobně to měli i ostatní v rodině. Nevědomky jsme ji stavěli do pozice, ve které rozhodovala, jestli jsme. Někde za tím byla naše touha být milován. Ověnčit vlastní existenci vztahem s ní. O to šlo.

 

K prvnímu lidskému mláděti se upírá pozornost celého rodu. Je zhmotněním jeho pokračování. Ulehčuje od vědomí vlastní smrtelnosti, dává bytí optimistický rozměr. Stárnutí bez dětí je pádem do propasti.

 

Svíjející se kus masa zabalený do látky se přetočil na bok. Levačkou jsem nahmatal Johaninu tvář a nechal ji tam. Přitiskl k ní obličej. Její dech se zpomalil - měl jsem tu moc. Když se probudila, naklonil se nad ni. Čekal, až mě potká očima. Až mě uvidí, usměje se: teď jsem, teď jsem!

 

Dítě ve čtvrtém měsíci cítí propojení s matkou, pomocí ní ovládá svět. Díky omezené schopnosti diferenciace může matku zastoupit i jiný vhodný objekt.

 

Vezl jsem holky ve dvoukočáře. Anna spala v polosedě, Johana v leže, zakryté obličeje. Jel jsem po asfaltce směrem k dětskému hřišti. Uspokojovalo mě, mít je u sebe, že nic nechtějí. Cítil jsem hrdost, naplnění. Vykoupil jsem se.

 

Čtyřměsíční kojenec spí v průměru 15 hodin denně. Dvouapůlleté batole zhruba o tři hodiny méně. Při stereotypním houpání se spánek dostaví dříve, je hlubší a kvalitnější.

 

Náš vztah s Agotou se změnil. Frustrujeme se požadavky, nepřítomností. Děti spolkly naše životy. Ustanovily nám pevné pozice ve své blízkosti. Náš pohyb je limitován na několik kilometrů.

Už nejsme spolu. Jsme spolu s nimi. A když jsme bez nich, přestáváme umět spolubýt. Radujeme se z nich, ne ze sebe. To je rodina: postupné zapomínání, chycení do starostí. Zbude-li čas na spolu, jsme raději sami. Samota zezlátla.

 

Zamilovanost vystavená na idealizaci partnera a představě, že jedině on je schopen naplnit naše potřeby, slouží k vytvoření vztahu a zajištění reprodukce. Je řízena hormonálně, sytí ji poznávání nového. Podstatou manželství je setrvávání se stejným. Svědectví tělesného chátrání protějšku. Sebepřesvědčování o správnosti volby. Touha po spojení se proměňuje v touhu uniknout.

 

V krbu hořel oheň. Ležel jsem na matraci a občas nohou rozhoupal hačku připevněnou ke stropu. Za stěnou Agota uspávala Annu. Nad námi byla půda a střecha. A nad ní černota posetá hvězdami. Komínem stoupalo teplo k studenému nebi. Byl jsem doma.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

12.10.2019 22:02:19dát kritice tipJosefk

pravda, pravda... by řekla moje babička a já říkám: blahopřeji!

12.10.2019 16:11:29dát kritice tipJanina6

Mně se to líbí. Vidím ty věci už tak, že s tebou můžu vcelku souhlasit, a přesto z toho nejsem smutná. Je to pravda... možná ne optimistická, ale taky ne na zhroucení. Vidím to asi tak, že je třeba dokázat hlavně vydržet sám se sebou... nevinit toho druhého z nenaplnění vlastního života... pak se společně stárnout docela dá :-)

10.10.2019 22:27:09dát kritice tipStvN

Přijde mi to nepozitivní. Pokud jde o děti, manželství a o rodinu. Zasloužilo by si to jednu pozitivní verzi reality...

03.10.2019 08:43:20dát kritice tipSilene

Zkouším si minimalistickou definici.

Angažované přechody.

Asi tak.

29.09.2019 09:12:32dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jak píší předchůdci, jsou tvé postřehy, které skládáš do mozaiky,  bez afektu, který rodičovství někdy provází, tím zajímavější. Tato věta mi přijde až příliš odosobněná:

Svíjející se kus masa zabalený do látky se přetočil na bok.

Johana v leže - vleže

Uspokojovalo mě, mít je u sebe, že nic nechtějí - první čárka pryč, před že nic nechtějí  bych dala a /i druhou čárku bych v případě opravy odstranila/

Jinak - jako vždy - dobrá četba!

28.09.2019 08:16:02dát kritice tipZuzulinka

no ano, rodičovství... tak to je... máš tam pár chyb, tak si to projdi... jinak fajn vnor, zavzpomínala jsem si... už mám děti dospělé:-)

27.09.2019 16:00:08dát kritice tipzvedavec

úprimné a neafektované, vnútorne pravdivé

napriek častiam písaným kurzívou originálny a svojský pohľad na svet

odmeranému  popisu správania sa biologického druhu protirečí a zároveň ho dopĺňa text spätý s osobným prežívaním autora a s nepatrnosťou človeka vo vesmíre - vyjadrený najmä záverom

"Nad námi byla půda a střecha. A nad ní černota posetá hvězdami. Komínem stoupalo teplo k studenému nebi. Byl jsem doma."

 

27.09.2019 14:58:48dát kritice tipAndělka1

***

27.09.2019 14:50:50dát kritice tipdadíková

pěkný

27.09.2019 14:47:09dát kritice tipOkamžik

Hodně dobré, zvláště pasáže kurzívou....:-)

27.09.2019 14:24:56dát kritice tipdievča z lesa

takto to akosi cítim, aj keď som štyri deti dochovala sama, pre túžbu uniknúť 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.