Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 430 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+12 neviditelných
Psí duše
datum / id30.09.2019 / 499529Vytisknout |
autorJohanakrupa
kategoriePovídky
témaKaždodenní
zobrazeno67x
počet tipů6
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Všem přátelům pejskařům a srdcařům.

Psí duše

Do epicentra zemětřesení v Turecku jsme se dostali deset hodin po prvním velkém otřesu. Z letiště na místo nás naštěstí dopravila armáda. Bylo nás šest psovodů, dva z Česka a čtyři z různých koutů Evropy. Moje fenka Aida už se nedočkavě chvěla. Nějakým způsobem vytušila, co ji čeká. Tisíckrát jsme to spolu cvičily, ale tentokrát to bude jiné- opravdové. Byly jsme obě nervózní, plné adrenalinu i strachu. Mechanicky jsem ji hladila po černém, lesklém kožichu a v duchu se jí omlouvala za to, co bude muset zřejmě prožít.

To, co nás čekalo, se dalo nazvat peklem. Trosky, chaos, všudy přítomný nářek zraněných i přeživších, kteří hledali zasypané příbuzné či sousedy. Vydala jsem povel a Aida se bez prodlev rozeběhla do trosek. Za necelé dvě hodiny našla dva živé lidi. Ten radostný pocit se nedá nijak popsat, to člověk musí prožít. Na psovi ho vidíte zřetelně, vyzařuje z jeho celého těla, pohybů a očí. Zvládla to skvěle, byla jsem na ni moc pyšná.

Pracovala bez přestávek, běhala, čichala a občas mě vyhledala pohledem, který říkal: „Jsem tady s tebou, zvládám to a ty mě neopouštěj.“ Později odpoledne jsme našly i tři mrtvé osoby. Byly to její první. Nesla to špatně, stejně tak jako já. Když je člověk se svým psem takto propojen, už to bezpečně pozná, co cítí. K večeru byla vyčerpaná a já též. Ubytovali nás v menším penzionu na kraji města, který nějakým zázrakem zůstal stát neporušen. Měla jsem strach z dalšího zemětřesení, ale údajně zatím žádné nehrozilo.

Má drahá fenka mě opět zachránila. Dvě hodiny po půlnoci ze mě strhla přikrývku a nacvičeným štěkáním hlásila nebezpečí. Na nic jsem nečekala, popadla batoh a vyběhla jsem s ní z pokoje. Na chodbě už jsem potkávala ostatní psovody, zřejmě všichni byli upozorněni svými psy anebo slyšeli toho mého. Země se opravdu otřásla, naštěstí jen lehce. Ke třetí hodině ráno jsme se všichni vrátili do svých postelí. Usnula jsem pevně přitisknuta k Aidě, nyní jsem stoprocentně věděla, že mě ochrání.

Druhý den nás čekalo v podstatě totéž co ten první. Akorát mrtvých bohužel přibývalo. Aida byla vyčerpaná a smutná. Večer v penzionu nechtěla nic jíst a co nejhůř, odmítala i vodu. Začala jsem mít o ni strach. Nic nezabíralo, ani přemlouvání, ani povely. O půlnoci jsem se vyčerpáním a prožitými hrůzami rozbrečela. Hlasitě jsem se rozvzlykala, nesnažila jsem se to ani potlačit. Moc dobře jsem věděla, že emoce musí ven, jinak se člověk může zhroutit. Aida ke mně přiběhla a nervózně kolem několikrát zakroužila. Pak se mi přitiskla k boku a udělala to nejlepší, co mohla. Začala také plakat, ale psím způsobem. Její vytí se táhlo po celé budově. Za chvíli se přidávali další a další. Nikdo se nezlobil, všichni už věděli, o co jde.

Vojáci nás vezli na letiště. Seděla jsem s ostatními záchranáři v autobuse a rozhlédla se po jejich pejscích. Uviděla jsem v jejich očích to samé, co v Aidiných. Prožitý žal, naprostou oddanost a lásku. A hlavně jejich krásnou duši. Zas tolik se od nás neliší. I mezi nimi jsou lenoši, agresoři či proutníci. A pak jsou tací, kteří za vás neváhají položit život.

Mnozí se mě ptali, proč to dělám. Proč riskuji život svůj a svého psa. Proč se nebojím opustit rodinu, domov. Tisíckrát proč. Prostě, protože tak má můj život smysl.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

01.10.2019 20:28:11dát kritice tipJohanakrupa

K3- díky..

01.10.2019 18:43:56dát kritice tipK3
redaktor prózy

Ahoj, povídka to není, samozřejmě, ale ani fejeton. Zcela určitě zpráva. Tu jsem však nenašel. Možná by stačilo připsat do prologu. Na tom však nezáleží. Pro mě je to napsané zcela přesvědčivě. Hodně si se zlepšila v samotném psaní. Co se týče psů, nejsem zastáncem přílišného cvičení. Našemu jsem v tom nechali naprostou volnost. Výcvik pro tyhle účely ale samozřejmě uznávám a obdivuju. To propojení se psem chápu. Já měl s naším Vilíkem zcela zvláštní vztah, měli jsme k sobě velmi blízko. Naprosto jsem mu rozuměl. Gora má samozřejmě pravdu, místy je to přehnané, až klišé. Ale jinak perfektní.

01.10.2019 12:00:16dát kritice tipJohanakrupa

Bixley, děkuji za přečtení a komentář. A všem ostatním též.

01.10.2019 11:59:18dát kritice tipJohanakrupa

Goro, díky za připomínky a námět. Trochu jsem to upravila. Ale jinak to nechám tak, jak to je.. Prostě to tak cítím. Na povídky se podívám.

01.10.2019 10:40:26dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Taky mám pejska a plně chápu. Je to něco mezi povídkou a fejetonem, ale nevadí mi to. Probudí to city ke zvířatům a to je hlavní. T.

01.10.2019 10:11:48dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

ohano, téma je dobré, pro mne škoda, že sklouzáváš  "po povrchu", jestli rozumíš... jako by někdo ze záchranného týmu psal zprávu pro tisk, ne povídku...Tím, že psa nazveš "svojí drahou přítelkyní" nevyjádříš ten cit mezi psem a pánem, vztah... a podobných formulací čtu víc. Zkus se vžít... máš na víc než na věty tohoto typu, která mi připadají frázovité, velká slova a nic za nimi:

Uviděla jsem v jejich očích to samé, co v Aidiných. Prožitý žal, věrnost, naprostou oddanost a lásku. A také jejich krásnou duši.

a zde bych ubrala - skoro každé z těch slov je dost expresivní, stačilo by přece například - Rozvzlykala jsem se:

 Hlasité vzlyky se mi draly z hrudi,

Nejvíc se mi líbí závěr s nočním vytím, to je obraz, kde funguje představivost a ty pravé emoce provázanosti psa a pána...

Celý život mám psy - vím, jak těžké je psát o nich, aby to nevyznělo jako polidšťování zvířat nebo jako klišé... velkou polemiku zde vyvolal třeba můj Aslan, pokud tě to zajímá, koukni... krásnou /ale tvrdou/ povídku zde má třeba Bohouš Krejza - o psovi bezdomovce, jmenuje se to Lecter... doporučuji.

Za nápad tip.

30.09.2019 16:15:37dát kritice tipAlegna

co mi  to děláš, tečou mi slzy jako  hrachy.....

je to smutné, krásné, láskyplné a dojemné

30.09.2019 14:49:51dát kritice tipdievča z lesa

uf! ... zavíjam aj plačem ... vďaka

30.09.2019 14:40:41dát kritice tipJohanakrupa

děkuji za přečtení a komentář..

30.09.2019 14:33:22dát kritice tipAndělka1

***Popisné, stručné  a přitom tak úžasné. Tím tak silné. 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.