Pod Nerudovkou

Klišé vyžaduje klišoidní použití... jinak si daným zařazením zbytečně (a klišoidně) omezujeme výrazové prostředky. Zajímavé pro mě je zjištění, že beru kritiku Snake, ake vidím většinu naopak... tentokrát tip dávám... miluji Nerudovku, její stoupání a pocity spojené s výhledy a atmosférou místa... dobře jsem se takto opět prošla...

Vždycky když se autor pustí do metaforiky na hraně patosu, je velmi těžké uhlídat se a udržet dílčí momenty pod kontrolou,protože každé slovo se počítá. 

Za mě je to v tomto textu spíše dobré, například se mi velmi líbí poslední verš. Na druhou stranu nelásky na mě působí spíše jako klišé a roh nekonečně je pro mě už metafora za hranou patosu. Taky mám za to, že uplně dobře nefunguje zamášlená paralela mezi významem třetího a čtvrtého verše.

Celek ale působí sympaticky a odvážně.

Mj. docela se mi líbí i spojení tma spící, protože automaticky evokuje spojení tma tmoucí, ale zároveň ten obraz prohlubuje (o další, neviděné spící subjekty).

Vzala bych to - jako zachyceni chvile - a to vydarene... ale nesedi mi tam posledni radek... zbytecne uzavira