Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 430 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+13 neviditelných
V čekárně
datum / id02.10.2019 / 499580Vytisknout |
autorkvaj
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno57x
počet tipů4
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
V čekárně

     Neupravená mladá žena s otupělým výrazem v přepadlé tváři sleduje svého pětiletého rozjíveného synka. Její matka naléhavě sděluje sestřičce psychiatra, že její zeť dceru bije. Naposledy ji prý zmlátil včera.

     „Je to grázl! Podívejte, ještě má plno modřin,” postrčí dceru k sestře. „Dokonce jí rozstříhal kabátek. Včera jsem jí dala pětistovku, kterou si ke mně schovala a dneska z ní nemá ani korunu,” mávne výmluvně rukou, že je jasné, u koho peníze skončily.

    „Ale mami.“

„Vidíte ji! Já za ni bojuju, jak můžu a ona ho kryje.“

„Prosím tě, mami."

Dcera se znovu pokusí odradit matku od jejích výkladů, ale chabě. Právě tak, jak nevýrazná je sama. Vypadá unaveně a odevzdaně. Sestra její matce objasňuje, že ona, doktor ani nikdo jiný nemůže zasáhnout, dokud o to sama dcera nepožádá. Takhle jsou prý všichni bezmocní. Pak zmizí v ordinaci.

„To ona neudělá,“ volá za ní starší žena. „Vždycky jsem se snažila, aby měla holka šťastnej život, a ne takhle mizernej, zpackanej,“ vypráví zavírajícím se dveřím.

Matka, dcera i vnuk, který zatím vyleze na židli a cloumá osvětovou nástěnkou, působí bezmocně a uboze. Starší žena nedokáže zmlknout a oznamuje, že ona je uklízečka ve fabrice a její dcera prodává v elektru.

Poslouchá mlčky její vyprávění a napadne ho, že mu trable jiných třeba na chvíli dají zapomenout na jeho vlastní. To se ale nestane. Náhle si uvědomí, že nedávno u té prodavačky kupoval baterie a neví, jak s tou zbytečnou vzpomínkou naložit.

Až dosud podobnými lidmi pohrdal a štítil se jich. Myslel si, že on stojí vysoko nad nimi, ale teď mu dochází, že je na tom hůř než oni. Je ubožejší a odpornější a jeho život je stejně zpackaný a mizerný jako té bezbarvé mladé prodavačky.

Starší žena mu ukazuje fotky své dcery za svobodna a nyní a nutí ho, ať potvrdí, že dřív její dcera vypadala mnohem líp. Dcera stojí vedle a apaticky sleduje řádění kloučka. Její matka má pravdu, rozdíl v neprospěch současných snímků je značný. Co s tím ale má dělat?

„Zeť na mě vydírá peníze a dceru mlátí. Ještě, že nebije kluka, toho si nevšímá. Praštil dokonce už i mě! A ona ho kryje… Takového člověka! No řekněte, pane, kryl byste takového člověka?“

Nepoví na to nic. V jeho stavu po něm chtít, ať se vcítí do role unylé mladé ženy s malým synem, kterou manžel mlátí a chová se špatně a surově také k její matce, je absurdní. Ale matka si to snad ani nepřeje. Asi jen potřebuje, aby ji někdo vyslechl. Jenže on zrovna teď není ani dobrým posluchačem.

Propadl jsem peklu, pomyslí si. Hned mu to ale přijde patetické a hnusně vzletné. Realita je totiž jen banální a ubohá, jako ty dvě ženy a kluk. Na chvíli se náhodou střetávají v čekárně a pak opět zabřednou do svých beznadějí.

A pak si vzpomene, jak ta starší žena mluvila o pětistovce. Tu umí prohrát za pár minut, v duchu se trpce usměje. Také však ví velmi dobře, že pět set korun někdy může znamenat zatraceně moc peněz.

Hlavou mu bleskne definice, že prý patologické hráčství spočívá v častých opakovaných epizodách hráčství, které dominují v životě subjektu na úkor sociálních, materiálních, rodinných a pracovních hodnot a závazků. V čekárně se zjeví doktorka a pozve ho do ordinace, nebo jak se říká místnostem, kde klinické psycholožky poslouchají nářky zoufalců, jako je on.

https://kvaj.blogspot.com




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

03.10.2019 09:25:311 tipů dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Právě, abych upozornil na to - a co já? - byl důvod, proč jsem tohle napsal.

02.10.2019 17:49:57dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

kvaji, je to "řetězec" genů, jednání, vzorců chování, ze kterého není snadné se vymanit... a mne už dávno, dávno přešlo to, o čem se zmiňuješ - jisté pohrdání takovými lidmi... mnohdy nemají volbu nebo jiné východisko... vždy si řeknu - a co já? nemám právo odsuzovat...  jen dělat, co je v mých silách...



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.