Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVinařův kalendář
Autor
Kuky
psáno v létech 1984 - 1986
I
Když nový rok se počíná,
přibývá dne- a mrazu též.
Příroda bývá nevlídná
bez barev, které miluješ.
Třebaže z hlubin bouří hlas
o tom, že všechno marné je,
lehký dech větru šeptá zas
to krásné slovo: naděje.
Jsou mračna, která nosí sníh
a Slunce těžko spatříš jen.
Jak stromy bez hnízd ve větvích
nauč se čekat na svůj den.
Kořeny svými v půdě tkvět
ne jako oblak bez cíle.
Pod sněhem skryl se nový květ
jak všechny barvy do bílé.
II.
Zvečera zaplane v tvé číši zlato Rýna,
rubíny z Burgundska, či tokaj zářivý
však přesto jediná je tvoje domovina,
i když se citům tvým snad mnozí podiví.
Sovice, Košťálov i zamračený Hněvín
jsou bašty, ze kterých nás nevyžene strach.
Nevzývám budoucnost, když ještě o ní nevím,
však dosud živo je v polích a zahradách.
To je ta země tvá, jež nesmí zůstat pustá.
Je to tvá kolébka a jednou i tvůj rov.
V zemi se vrší prach, však réva znovu vzrůstá.
Lásku jí vyznávej, to zvládneš beze slov.
III.
Na jaře všude větve hořívají
vítr jen prázdný popel roznáší
a ruka hladí nástroj v zamyšlení.
Přeletí pták, jejž cosi vyplaší
Práce, jež nepadá do hloubi Zapomnění.
hranice bez hranic a dlouhé čekání
jde jaro do vinic, kde sluncem prozařuje
nade vším černé peří havraní.
Ukončím práci svou. Je první večer jara.
Réva se probouzí jak moje touha stará.
Je dokonáno již- pro další oběti.
Tedˇ z věže zazněl zvon. Pryč letí havrani
Smekám a dělám kříž. Je konec čekání.
Doma mě uvítá horoucí objetí.
IV.
Je to jen veršů pár, jež skládal vinař český
když nastal konečně čekaný jarní čas.
Na nebi hvězdy jsou- a někdy také blesky.
To poznal na sobě už skoro každý z nás.
Po bouřích, vánicích je začít znovu třeba,
ač zůstal z révy tvé jen olámaný kmen.
Z těch rukou pokojných, jež rozdělují chleba
vždy s láskou, vděčností přijímat nový den.
Tak Tvůrce všemocný dal pečeť na svá díla
po svátcích, kterými přinesl nový kvas.
Ač paže klesají, je malá jejich síla,
my nechceme dát Zlu své dílo napospas.
Buď, Pane, milostiv, až přijdeš k vinobraní
až naplní se čas, na konci těchto dnů.
Všechno si připomeň- lásku i tvrdost dlaní
radost i bolesti všech českých vinařů.
V.
Dříve se chodilo do Staré Boleslavi
na svátek Mariin v paprscích slunečních.
Procesí zdravilo, jen skromně, beze slávy
kapli, kde Liběchov uprostřed vinic ční
Cechovní prapory víc nezavlají v polích.
Půjdeme sami dva- to bude naše pouť.
Odložme minulost, i když snad srdce bolí
a žijme přítomnost, již možno obejmout.
Dnes k Boleslavi jdem bez slávy, bez praporů,
nevítá zvonů hlas a jiné písně zní.
Klidně a s pokorou, ne s duší plnou vzdoru,
vždyť v lásce Kristově máme svou naději.
VI.
To město- přízrak několika věží
kde jemné tóny zvučí údolím
a česká země k modrým horám běží
-já loučím se, však se zas navrátím.
Jen dál- čas plyne jako říční proudy
Tak prošlo celých deset století.
Čas slávy, bojů, slz, jež do té hroudy
zapadly -jejich hlas k nám doletí.
Zde české víno z prosluněných strání
co všechno skrývá- lásku, krev i meč.
Po každém jaru přichází čas zrání
jen ochutnej -tak nejlíp vzpomeneš.
Připomeň -město krásné, bílý kámen
a v hloubi skály stará sklepení
chladivý stín i žáru léta plamen
kterými víno ve svých písních zní.
VII.
Zář světla proniká i do nejhlubších sklepů
ať plane jasný den, či padá hvězdný déšť:
Žár ohně přelil se do rytmu tvého tepu
a lásce láskou svou vstříc po té cestě jdeš.
Ať jižně od Karpat, či v kraji pod Pálavou
všude lze nalézti pár číší s letošním.
Se srdcem dokořán a s rozjásanou hlavou
jako faun zahledíš se listím révovým.
Navečer poprosme, ať každá nepohoda
vyhne se krajinám, kde víno dozrává,
na účtech života ať nikdy není škoda
a k cestám dalším ať nás pozve dálava.
VIII.
Hrozny už těžknou- brzy přijde čas
zarazit horu- ať jen v klidu zrají.
Možná, že noční můra děsí nás
a klid je pro ty, kdo se málo ptají.
Kdo zastínil nám nebe nad hlavou
a seje strach, jenž klíčí zas a znova?
Zná jenom cestu lživě klikatou,
bez lásky srdce, v ústech prázdná slova.
Nechceme slavit nová výročí,
žít s rukama na hrdle budoucnosti.
Pohlédni světu zpříma do očí
a dej se pravdou vést po cestě za věčností.
IX.
Cesta za mnoho předělů
každý den trochu umírání
zákon a pravda rebelů
jak vyschlá studna v pusté pláni.
Lze snít o drahách šrapnelů
co jako deště v době tání
padaly do řad rebelů
jak na oslavu díkůvzdání.
Je setby čas- pro nové zrání
klasů, co pod kosou se sklání
pro nový, láskyplný svět.
Nakonec přijde vinobraní.
Srdce se lásce neubrání
-dává i přijímá ji zpět.
X.
Není den slavnější nad první vinobraní
když nová vinice poprvé dává ti
své plody dozrálé, kdy rok se už jen brání
nájezdům podzimu, jenž léto uchvátí.
Nemysli na ten čas, než vzešla tvoje setba,
keř pustil kořeny a réva dala květ.
Nad zlatem v číši už se hodin tolik nedbá,
i když to trvalo pár dlouhých, krutých let.
Tak řekneš: Poprvé, to panenská je sklizeň.
Dnes dívka je to jen a zítra žena již.
To víno vzácné je, ne pro pijáckou žízeň,
za čest si pokládej, že ochutnat je smíš.
Je tu čas milosti, tak přijmi požehnání
a přej si dobrým být a druhé milovat.
Nad číší poděkuj za první vinobraní
tomu, jenž všemu dal i růst i kvést i zrát.
XI.
Jen jedenkrát se podívat
na Lovoš, Kamýk, Radobýl
jak básník, jenž zde pobýval
a svoji číši nedopil.
Tak jako při hře převrátíš
pohár a kostky vzhůru dnem.
Vyhraješ všechno, nebo pád
bude tvým dalším osudem?
Poslední víno- mládí květ
ze všeho zůstal jenom prach.
Pod Radobýlem prázdný hrob
to jediné je na dosah.
Už stopadesát let je pryč,
zmrtvěly kostky, nelze hrát.
A přece stejný tehdy byl
jak nyní měsíc - listopad.
XII.
Přibývá zvolna letokruhů
révě i tobě, jak jde čas.
Ne každý den má svoji duhu,
však život stále dost má krás.
Když další kruh se uzavírá
spánek i smrt jsou na dosah.
Našemu času chybí míra
hledej ji v křivkách hvězdných drah.
Čas utíká i bez měření
zdá se, že není vyhnutí.
I když se těžko něco změní
měřme čas letem labutí.
9 názorů
Dlouhá, ale krásná a procítěná báseň. Obzvláště mě potěšily II. a XI. (Sovice, Košťálov, Lovoš, Kamýk a Radobýl jsou mně blízké...). TIP
Dlouhá, ale krásná a procítěná báseň. Obzvláště mě potěšily II. a XI. (Sovice, Košťálov, Lovoš, Kamýk a Radobýl jsou mně blízké...). TIP
Nevím, jak jste, Silené, počítala můj věk, ale v roce 1986 mi bylo 25 let.
Potýkám se s obdobným problémem jako dosavadní čtenáři, sice jsem přečetla vše, ale vnímat se mi v neklidném prostředí zcela nepodařilo, a tak poskytuji reakci se zjevným ručením omezeným.
Z kusů, které mě zaujaly nejvíce, jsem si selektivně určila za favority I a XII, tuším, že pro jejich dynamický spád, jakousi univerzální platnost a mé čtenářské maličkosti asi nejpříjemnější a nejpřirozenější morfologický sled.
Vedu v patrnosti uvedenou dataci veršů, přesto mi místy až překážel dle mého soudu přesycený výskyt všech možných tvarů vztažného zájmena jenž, jakkoli mám pro ně obecně nepokrytou slabost a chápu autorovu snahu nevymanit se z metrického rámce.
Upřímně by mě zajímalo, zda skutečně odpovídá vypočtený věk tvůrce uváděné době vzniku, každopádně naprosto nic mi do toho není, toť se ví. Jen zadumání.
Díky, ještě jsem moc nevěděl, jak to tu chodí, tak jsem to sem dal jako celek.
Priznam se rovnou: cetla od prostredka cca 3 kusy... Na seznameni se to staci ...! Jsi dobry... ale takto odradis !!! Kdo tohle vydrzi od a do z ? Kazdy den jednu, klidne tak, jak to tu je...Pak neprehlednu nic, dam si te do oblibenych...
a obecne : pockej si na vysledek... Zkusis ?
uf...dlouhé je to, dala bych si po částech na pokračování
souhlasím, že verše jsou dobré
Navrhovala bych vybrat z této sésie maximálně tři básně, které považuješ za nejlepší, a ty pak zveřejnit každou zvlášť. Takto je to příliš objemná "nálož" a málokdo to dočte do konce. Já bych si tam ale ledacos vybrala. Co se vázaného verše týče, je to lepší než místní průměr. Tip.