Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vinařův kalendář

03. 10. 2019
5
9
503
Autor
Kuky

cyklus

psáno v létech 1984 - 1986

                    I

  Když nový rok se počíná,

přibývá dne- a mrazu též.

  Příroda bývá nevlídná

bez barev, které miluješ.

  Třebaže z hlubin bouří hlas

o tom, že všechno marné je,

  lehký dech větru šeptá zas

to krásné slovo: naděje.

  Jsou mračna, která nosí sníh

a Slunce těžko spatříš jen.

  Jak stromy bez hnízd ve větvích

nauč se čekat na svůj den.

  Kořeny svými v půdě tkvět

ne jako oblak bez cíle.

  Pod sněhem skryl se nový květ

jak všechny barvy do bílé.

              II.

  Zvečera zaplane v  tvé číši zlato Rýna,

rubíny z Burgundska, či tokaj zářivý

  však přesto jediná je tvoje domovina,

i když se citům tvým snad mnozí podiví.

  Sovice, Košťálov i zamračený Hněvín

jsou bašty, ze kterých nás nevyžene strach.

  Nevzývám budoucnost, když ještě o ní nevím,

však dosud  živo je v polích a zahradách.

  To je ta země tvá, jež  nesmí zůstat pustá.

Je to tvá kolébka a jednou i tvůj rov.

  V zemi se vrší prach, však réva znovu vzrůstá.

Lásku jí vyznávej, to zvládneš beze slov.

                  III.

   Na jaře všude větve hořívají

vítr jen prázdný popel roznáší

  a ruka hladí nástroj v zamyšlení.

Přeletí pták, jejž cosi vyplaší

  Práce, jež nepadá do hloubi Zapomnění.

hranice bez hranic a dlouhé čekání

  jde jaro do vinic, kde sluncem prozařuje

nade vším černé peří havraní.

  Ukončím práci svou. Je první večer jara.

  Réva se probouzí jak moje touha stará.

Je dokonáno již- pro další oběti.

  Tedˇ z věže zazněl zvon. Pryč letí havrani

  Smekám a dělám kříž. Je konec čekání.

Doma mě uvítá horoucí objetí.

                 IV.

   Je to jen veršů pár, jež skládal vinař český

když nastal konečně čekaný jarní čas.

  Na nebi hvězdy jsou- a někdy také blesky.

To poznal na sobě už skoro každý z nás.

  Po bouřích, vánicích je začít znovu třeba,

ač zůstal z révy tvé jen olámaný kmen.

  Z těch rukou pokojných, jež rozdělují chleba

vždy s láskou, vděčností přijímat nový den.

  Tak Tvůrce všemocný dal pečeť na svá díla

po svátcích, kterými přinesl nový kvas.

  Ač paže klesají, je malá jejich síla,

my nechceme dát Zlu své dílo napospas.

  Buď, Pane, milostiv, až přijdeš k vinobraní

až naplní se čas, na  konci těchto dnů.

  Všechno si připomeň- lásku i tvrdost dlaní

radost i bolesti všech českých vinařů.

                    V.

   Dříve se chodilo do Staré Boleslavi

na svátek Mariin v paprscích slunečních.

  Procesí zdravilo, jen skromně, beze slávy

kapli, kde Liběchov uprostřed vinic ční

  Cechovní prapory víc nezavlají v polích.

Půjdeme sami dva- to bude naše pouť.

  Odložme minulost, i když snad srdce bolí

a žijme přítomnost, již možno obejmout.

  Dnes k Boleslavi jdem bez slávy, bez praporů,

nevítá zvonů hlas a jiné písně zní.

  Klidně a s pokorou, ne s duší plnou vzdoru,

vždyť v lásce Kristově máme svou naději.

                   VI.

  To město- přízrak několika věží

kde jemné tóny zvučí údolím

  a česká země k modrým horám běží

-já loučím se, však se zas navrátím.

  Jen dál- čas plyne jako říční proudy

Tak prošlo celých deset století.

  Čas slávy, bojů, slz, jež do té hroudy

zapadly -jejich hlas k nám doletí.

  Zde české víno z prosluněných strání

co všechno skrývá- lásku, krev i meč.

  Po každém jaru přichází čas zrání

jen ochutnej -tak nejlíp vzpomeneš.

  Připomeň -město krásné, bílý kámen

a v hloubi skály stará sklepení

  chladivý stín i žáru léta plamen

kterými víno ve svých písních zní.

                VII.

  Zář světla proniká i do nejhlubších sklepů

ať plane jasný den, či padá hvězdný déšť:
  Žár ohně přelil se do rytmu tvého tepu

a lásce láskou svou vstříc po té cestě jdeš.

  Ať jižně od Karpat, či v kraji pod Pálavou

všude lze nalézti pár číší s letošním.

  Se srdcem dokořán a s rozjásanou hlavou

jako faun zahledíš se listím révovým.

  Navečer poprosme, ať každá nepohoda

vyhne se krajinám, kde víno dozrává,

  na účtech života ať nikdy není škoda

a k cestám dalším ať nás pozve dálava.

                VIII.

   Hrozny už těžknou- brzy přijde čas

zarazit horu- ať jen v klidu zrají.

  Možná, že noční můra děsí nás

a klid je pro ty, kdo se málo ptají.

  Kdo zastínil nám nebe nad hlavou

a seje strach, jenž klíčí zas a znova?

  Zná jenom cestu lživě klikatou,

bez lásky srdce, v ústech prázdná slova.

  Nechceme slavit nová výročí,

žít s rukama na hrdle budoucnosti.

  Pohlédni světu zpříma do očí

a dej se pravdou vést po cestě za věčností.

                IX.

  Cesta za mnoho předělů

každý den trochu umírání

  zákon a pravda rebelů

jak vyschlá studna v pusté pláni.

  Lze snít o drahách šrapnelů

co jako deště v době tání

  padaly do řad rebelů

jak na oslavu díkůvzdání.

  Je setby čas- pro nové zrání

klasů, co pod kosou se sklání

  pro nový, láskyplný svět.

  Nakonec přijde vinobraní.

Srdce se lásce neubrání

  -dává i přijímá ji zpět.

             X.

  Není den slavnější nad první vinobraní

když nová vinice poprvé dává ti

  své plody dozrálé, kdy rok se už jen brání

nájezdům podzimu, jenž léto uchvátí.

  Nemysli na ten čas, než vzešla tvoje setba,

keř pustil kořeny a réva dala květ.

  Nad zlatem v číši už se hodin tolik nedbá,

i když to trvalo pár dlouhých, krutých let.

  Tak řekneš: Poprvé, to panenská je sklizeň.

Dnes dívka je to jen a zítra žena již.

  To víno vzácné je, ne pro pijáckou žízeň,

za čest si pokládej, že ochutnat je smíš.

 Je tu čas milosti, tak přijmi požehnání

a přej si dobrým být a druhé milovat.

 Nad číší poděkuj za první vinobraní

tomu, jenž všemu dal i růst i kvést i zrát.

                XI.

  Jen jedenkrát se podívat

na Lovoš, Kamýk, Radobýl

  jak básník, jenž zde pobýval

a svoji číši nedopil.

  Tak jako při hře převrátíš

pohár a kostky vzhůru dnem.

  Vyhraješ všechno, nebo pád

bude tvým dalším osudem?

  Poslední víno- mládí květ

ze všeho zůstal jenom prach.

  Pod Radobýlem prázdný hrob

to jediné je na dosah.

  Už stopadesát let je pryč,

zmrtvěly kostky, nelze hrát.

  A přece stejný tehdy byl

jak nyní měsíc - listopad.

              XII.

  Přibývá zvolna letokruhů

révě i tobě, jak jde čas.

  Ne každý den má  svoji duhu,

však život stále dost má krás.

  Když další kruh se uzavírá

spánek i smrt jsou na dosah.

  Našemu času chybí míra

hledej ji v křivkách hvězdných drah.

  Čas utíká i bez měření

zdá se, že není vyhnutí.

  I když se těžko něco změní

měřme čas letem labutí.


9 názorů

vesuvanka
26. 10. 2019
Dát tip

Dlouhá, ale krásná a procítěná báseň. Obzvláště mě potěšily II. a XI. (Sovice, Košťálov, Lovoš, Kamýk a Radobýl jsou mně blízké...). TIP


vesuvanka
26. 10. 2019
Dát tip

Dlouhá, ale krásná a procítěná báseň. Obzvláště mě potěšily II. a XI. (Sovice, Košťálov, Lovoš, Kamýk a Radobýl jsou mně blízké...). TIP


Silene
08. 10. 2019
Dát tip

(Ano, tak. Zda prostě to psal mladý autor.)


Kuky
08. 10. 2019
Dát tip

Nevím, jak jste, Silené, počítala můj věk, ale v roce 1986 mi bylo 25 let.


Silene
08. 10. 2019
Dát tip

Potýkám se s obdobným problémem jako dosavadní čtenáři, sice jsem přečetla vše, ale vnímat se mi v neklidném prostředí zcela nepodařilo, a tak poskytuji reakci se zjevným ručením omezeným.

Z kusů, které mě zaujaly nejvíce, jsem si selektivně určila za favority I a XII, tuším, že pro jejich dynamický spád, jakousi univerzální platnost a mé čtenářské maličkosti asi nejpříjemnější a nejpřirozenější morfologický sled.

Vedu v patrnosti uvedenou dataci veršů, přesto mi místy až překážel dle mého soudu přesycený výskyt všech možných tvarů vztažného zájmena jenž, jakkoli mám pro ně obecně nepokrytou slabost a chápu autorovu snahu nevymanit se z metrického rámce.

Upřímně by mě zajímalo, zda skutečně odpovídá vypočtený věk tvůrce uváděné době vzniku, každopádně naprosto nic mi do toho není, toť se ví. Jen zadumání.


Kuky
08. 10. 2019
Dát tip

Díky, ještě jsem moc nevěděl, jak to tu chodí, tak jsem to sem dal jako celek.


Štírka
08. 10. 2019
Dát tip

Priznam se rovnou: cetla od prostredka cca 3 kusy... Na seznameni se to staci ...! Jsi dobry... ale takto odradis !!! Kdo tohle vydrzi od a do z ? Kazdy den jednu, klidne tak, jak to tu je...Pak neprehlednu nic, dam si te do oblibenych...

a obecne : pockej si na vysledek... Zkusis ? 


Alegna
04. 10. 2019
Dát tip

uf...dlouhé je to, dala bych si po částech na pokračování

souhlasím, že verše jsou dobré


Umbratica
04. 10. 2019
Dát tip To.Tak

Navrhovala bych vybrat z této sésie maximálně tři básně, které považuješ za nejlepší, a ty pak zveřejnit každou zvlášť. Takto je to příliš objemná "nálož" a málokdo to dočte do konce.  Já bych si tam ale ledacos vybrala. Co se vázaného verše týče, je to lepší než místní průměr. Tip.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru