Znovu

Vaříš mi kávu máš spletené vlasy

a křivkou těla se dotýkáš stínů

tam kde můj právě teď dopadá asi

světlu tak dáváme za všechno vinu.

Je noc a zůstává temnota za zdmi však  

do oken bodají lampy jak trny

a čas si odložil vteřiny na věšák

z hvězd cosi zazáří jak z očí srny.

Měsíc se pomalu v otazník mění  

říkám si, proč vlastně tak krásně prší

ticho se s rozbřeskem v šum světa zpění

jak tráva na podzim vypustí duši.

A my jak jiskry jsme, stoupáme vzhůru

znovu se pro tebe narodit chci

zabloudit dlaněmi pod tvoji kůru

znovu se naučit hořet v svíci.