Příteli

Plechově šedivá oblaka

valí se tísnivým korytem

snažím se mysl svou odlákat

však jsem jí k bolesti pobízen

vyprahlou zemí snad uvězněn

v okovech věčného blouznění

snažím se zbavit vší agrese

uhýbám všemožným zjevením

blíží se vteřina poslední

blouzním zas, nebo už procitám?

proč jsem tu? laskavě pověz mi

nejsi jen, příteli, prostý klam?

usedám v písčinách vědomí

zavátý poslední otázkou

proč jsem se dávno již nezlomil?

když je ten hrozný sen o nás dvou