udavač s cigaretou

v pravdivém skelném ránu

hasnoucích krystalů luceren

vychází z domu

s kusy probdělé noci ve vlasech

a chvíli hledí do tmy

je tady

   s ohnutým hřbetem

       abys pochopil chvíli

               kdy tě bolí v hrudi

ohryzaná mola času        

v posledním dotyku nočního srdcení

probuzení pro štvance

probuzení pro odpověď

v rouchu básně

která je již kompletní

a nic jí nechybí

snad jen prostor pro budoucí pravdu

na kterou nelze nazírat přímo

nikdy ses nerozhodnul

         prostě se to všechno stalo

                        jediný

   co tady vlastně všichni děláme je

        že se neustále

              se vším

                 smiřujeme