Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Blatenské růže

13. 10. 2019
21
34
2537
Autor
Gora

   Tématické dny. Den dobrých přátel.

Volné pokračování tohoto příběhu: Ve 22.30 hodin, jižní Francie

Následky zranění se dnes ohlásily zvlášť intenzivně. Od rána ignorovala bolesti oka, hlavy a šíje. Jako by se lékařům nepovedlo střepy zcela vyndat, což je samozřejmě nesmysl.

Chce po dlouhém marasmu, kterým prošla, začít relativně normálně žít? Z částečného důchodu to možné není, když zůstala sama, a navíc je práce svým způsobem vysvobozením z osamělosti. Nezbývá než zatnout zuby a alou, přemlouvala každý všední den samu sebe. 

Nejhorší jsou večery. Ještě že existuje internet.

Přecedila čaj a ochutnala první hrneček. Původně scvrklé plody na jeho dně se znovu nalily, jako by je právě utrhla z keře u polňačky, jen ta rudá barva je vyluhovaná.

Zapnula počítač. Klikla na odkaz Blatenské růže, kde se den co den odvíjela nit nekonečné diskuse pěstitelů. Přivykla tomu, že se může s uživateli webu anonymně bavit nejen o své nově nalezené staré zálibě.

Od doby, kdy manžel umřel, začala se Jarka více věnovat zahrádkaření u jejich chatky na Lipně. Tak poprvé přišla na stránky pěstitelů růží.

Chvilka očekávání… Je přítomen, ani dnes nechybí mezi diskutéry. Králíček alias Král. Vdovec Alois Král. Teď už zná jeho skutečné jméno. On zase její. Dokonce i adresu, poslal jí na jaře sazenice vzácných růží ze svého minirozária.

Přihlásila se pod svým nickem Krumlovská baronka. Lidé si zde běžně dávají jména odrůd královny květin.

Á, už si všimnul. Na emailu nová zpráva, která se hemží otazníky. Za dobu, co se virtuálně s Aloisem znali, věděla, že otázky nejsou zdvořilostní. Psávali si téměř každý večer.

 

- Ahoj. Máš se, baronko Jaruš? Všecko ok? Jak bylo dnes v práci? Co ta hlava, ještě tě tolik bolí?

- Lojzíku, ahoj, upřímně, není to moc dobré. Mám zatuhlý komplet celý krk. Na obvod jsem ani nevyrazila. Nebyl čas vůbec na nic, sotva jsem vypila kafe, už tam byly zákaznice. Tak to šlo v jednom kuse.

- Když celý den skláníš bolavý hřbet k nohám klientek, nediv se. Měla jsi pedikérnu zavřít a jít k lékaři..

- Je to moje obživa, tak co naděláš J Teď jsem si uvařila čaj ze šípků a připojila se na BR. Čtu vtipné glosy nejen o kytkách jednoho mágaJ, jistého Králíčka. Oddaně tam k němu vzhlížejí snad všechny pěstitelky růží…cení si rad, u kterého očka zastřihnout teď na podzim tu kterou růži – anebo šarmu, kterým na ně shlíží z profilové fotečky?

- Snad  nežárlíš, Jaruš?es email si dopisuji jen s tebou. Pošlu ti růže pro zlepšení nálady. Zatím toliko jejich fotografii v příloze emailu. Jmenují se Zlatá Praha a do dnešních časů přežily v jediné zahradě vily z První republiky. 

- Neurážej se hned, kamaráde Králíčku. Teď jsem si měřila teplotu, je tam osmatřicet, tak se nediv, že jsem jaksepatří protivná. Na fotku se za chvíli podívám. Máš dobrý vkus, co se květeny týká, ale pak si půjdu lehnout. Něco na mne leze. Snad ráno bude líp.

- Doporučuji vzít si jeden či dva Paraleny. Naštěstí je zítra víkend a nemusíš do práce. Odpočívej jako pravá baronka J.

- Králíčku, budeš se asi divit, Paralen ani nic podobného nemám. Možná v práci, ale spíš desinfekci a náplast, kdybych náhodou někoho šmikla skalpelem.

- Zavolej dceři, aby ti něco donesla, bydlí přece na tom vašem sídlišti Máj jen o blok dál.

- Alenka má svoji rodinu. Nemohu pořád obtěžovat, už takhle pro nás po té nehodě udělala maximum.  Lékárna je poblíž, ale přes víkend samozřejmě nefunguje… točí se mi hlava, jdu si lehnout. Ani sezení u PC mi dnes nedělá dobře. Díky za tvoji starost! Dobrou noc, Lojzíku!

 

Vypnula monitor a sundala pásku z nevidomého oka. Zamířila do sprchy. Při záklonu hlavy si opět uvědomila bolest zasahující až pod lopatky. Objedná se na masáž. Nebo rovnou na rehabilitaci.

V posteli se stulila do klubíčka. Vzpomněla na seschlé šípky na dně hrnku. Tak nějak se cítila. Celých pětatřicet roků by stačilo natáhnout ruku na vedlejší postel a prohodit pár slov. O dětech, práci, běžných starostech. Nakonec, poslední dva roky, probírat to, co se jim, právě jen jim z celého zájezdu osudově přihodilo cestou ze Španělska. Jak se z dovolené vraceli domů. Jak si s novomanželským párem vyměnili sedačky z přízemí do vyššího patra. Mladé paní prý se tam nahoře dělalo zle od žaludku. Takže rádi vyhověli.

Pozorovala tehdy nádherný západ slunce a hlavu ještě měla plnou zážitků a lenošení u moře. První dovolená v cizině! Jinak jezdívali na chatičku u Lipna.

Měla po chvíli na svého muže pifku. Pořád se nalívá pivem a pak kolem ní chodí na toaletu. Nechtěla kazit náladu, a tak si sedla k oknu a přenechala mu své místo do uličky. Za dvě hodiny měli být v Lyonu, když se ozval třesk skel. Střepiny z oken zasáhly právě jen jejich sedadla. Nikdy nezapomene na šílený chaos a křik. Na to, jak přidržovala levé oko vlastní dlaní na tváři. Necítila žádnou bolest, jen hrozný strach o manžela. Oba je odvezli do nejbližší nemocnice. Pak letecky do Čech, do krajského špitálu.

Po čase přišlo sdělení od francouzských úřadů. Střelec z mostu nad dálnicí nevypátrán.

Část široké postele zůstala po opakovaném a komplikovaném léčení poraněných nohou jejího muže prázdná. Ukázalo se až v průběhu mnoha měsíců, že pro těžkého diabetika nemají hluboké rány od střepin šanci na zhojení. Následná sepse organizmu nebyla zvládnutelná.

Neklidně se převalovala, až konečně usnula.

Jako z velké dálky Jarku vyrušilo jakési zvonění. Probrala se. Na hodinách byla téměř půlnoc. Stalo se něco u Alenky? Ale ta má od bytu klíče…

Přehodila přes sebe župan a šla ke dveřím. Nahlédla zdravým okem do kukátka a málem padla do mdlob.

Stál tam nepříliš vysoký starší pán s bříškem, jehož obličej vídávala na stránce pro pěstitele růží. Odhákla řetízek.

„Lojzíku, co tě to probůh napadlo, cestovat navečer až z Prahy?“

„Dobrý večer, Jaruš. Rozhodl jsem se, že ti ten Paralen dovezu. Od toho jsou na světě kamarádi. A růže vždycky vypadají líp živé než na fotografiích,“ vytasil se zpoza zad s kyticí růží. „Trhal jsem je s čelovkou, tak si jich važ, baronko,“ řekl s úsměvem.

„Pojď přece dál, Králíčku. Uvařím šípkový čaj.“


34 názorů

Gora
12. 11. 2019
Dát tip

Díky.


Lakrov
12. 11. 2019
Dát tip
...jímž... a tip.

Gora
12. 11. 2019
Dát tip

Lakrove, reálné, opravdu... díky za tvůj názor!


Lakrov
12. 11. 2019
Dát tip
V onom lamentování nad "podzimem života", jak ten text zpočátku působí, je ukryto takové malé soukromé drama, které však není ústředním motivem té povídky, nýbrž jen jedním ze "zhoupnutí" střídajících se nálad. Krom poslední půlstránky, z obsahového hlediska spíš nereálné leč přinášející optimismus, je pro mě celá ta povídka dost depresivní, bezvýchodná... ale možná je to i počasím v němž ji čtu. P.S. Ten náznak někdejšího dramatu, jíž je tahle povídka okořeněna, mi něco připomíná a když po dočtení vidím zmínku v prologu, dochází mi co (mi přopomíná).

Gora
09. 11. 2019
Dát tip

Ahoj, Janino, šaj mne po ránu rozveselil, dík za bystré oko.

Psala jsem povídku dost ve spěchu a teprve nyní jsem pár věcí upravila, na základě tvých upozornění, za něž moc děkuju.


Janina6
09. 11. 2019
Dát tip

Četlo se mi dobře, je to hezký příběh. Je příjemné si zase uvědomit, že náhody bývají někdy i šťastné a že „virtuální“ přátelství může být i opravdové.

Na začátku textu mi trošku vadí opakování slova „nalila, nalily“ ve dvou větách za sebou. V písemném rozhovoru hlavní dvojice byly asi původně smajlíky, místo kterých tam teď trčí písmena J. Nedalo by se to spravit? V poslední větě je půvabný překlep "šaj". A nejsem si jistá, jestli dobře chápu pasáž „Celých pětatřicet roků by stačilo natáhnout ruku na vedlejší postel a prohodit pár slov. Probírat to, co se jim, právě jen jim z celého zájezdu osudově přihodilo cestou ze Španělska“. Rozumím, že spolu na té posteli lehávali pětatřicet roků, ale ony ty věty vypadají, že také těch pětatřicet roků probírali, co se jim stalo cestou ze Španělska. Což mi nesedí, aspoň jsem z textu vyrozuměla, že se to stalo teprve „nedávno“, tedy z hlediska času vyprávění. Že spolu ty roky prožili a pak se to stalo a muž na následky zranění umřel. Nebo to chápu špatně?


Gora
31. 10. 2019
Dát tip

Děkuju moc, Přemku... dříve by si psali dopisy, ale než by mu ten dopis přišel, paní by hlava asi přestala bolet :-)... telefon - pevnou - nemíval každý, my měli jeden v celém domě...


lastgasp
31. 10. 2019
Dát tip

Velmi zajímavý příběh podaný neobvykle vsuvkou chatu, vrcholící skutkem opravdového přátelství. Chvála internetu, chvála přístupu k počítači. Mohlo by něco podobného vzniknout dříve? Jistěže ano, ale jen v jiném prostředí, s jinými prostředky. Motiv nezištného přátelství lze prokázat za určitých podmínek v každé době, je to vzácný úkaz. V příběhu je vnímavě popsán a zaslouží ocenění. 


Gora
29. 10. 2019
Dát tip

avi PM


Gora
25. 10. 2019
Dát tip

Díky... 


K3
25. 10. 2019
Dát tip Prosecký

Nominoval bych, autorko, do PM.


Gora
20. 10. 2019
Dát tip

Ivi, díky:-)


početla jsem si....*/***


Gora
15. 10. 2019
Dát tip

Jani, ano, viděla jsem ji po delším čase a byla moc mile překvapená, jak ožila... a za vším původně stálo virtuální kamarádství:-), a tobě díky!


vesuvanka
15. 10. 2019
Dát tip

Pěkně napsané,  držím palce, aby jim vztah vydržel. TIP Příběh mně také byl povědomý, znovu jsem se k němu vrátila, a opět zamrazilo... Je obdivuhodné, jak se paní dokázala se svým osudem vyrovnat. 


Gora
14. 10. 2019
Dát tip

Karle, zabralo, jsou manželé... a šťastní. Díky!


K3
14. 10. 2019
Dát tip

Vrátil jsem se i k první povídce. Optimistické, paralen pomohl, nebo muž? Nejspíš oba, tak ať jim to vydrží.


Gora
14. 10. 2019
Dát tip

Inko, děkuju, včera jsem to přidala...

Moc přeju konkrétně oné ženě, že se dokázala "postavit" nevlídnému osudu...


Štírka
14. 10. 2019
Dát tip

Iri, díky za vysvětlení... možná bys ho mohla dát do prologu s linkem... Jinak: mám ráda dobré konce... a všem je přeju...t*


Gora
13. 10. 2019
Dát tip

Hani, dávala jsem do anotace ten odkaz, kde již před pár lety byla povídka o téhle paní, tato je dnešní :-) a moc díky...


Gora
13. 10. 2019
Dát tip

Renato, díky, žes četla a jsem ráda, že se líbilo :-))


bixley
13. 10. 2019
Dát tip

Dobrý člověk ještě žije! A je dobře, že jsi nám to tak hezky zprostředkovala.  Člověk je rád, že se něco tak pěkného stále děje. :-) T.


Gora
13. 10. 2019
Dát tip

Evži, také se mi nechtělo věřit, že by někdo tohle pro virtuální známou udělal, ale je to tak! Díky.


Gora
13. 10. 2019
Dát tip

Inko, je to fungl nová povídka, jen o té samé paní, o níž jsem již před pár lety psala, takže pokračování jejího života po onom střílení...


Gora
13. 10. 2019
Dát tip

Alegno, děkuji!


Gora
13. 10. 2019
Dát tip

Luboši, děkuju, jsem ráda, že se líbí...


Takoví lidé opravdu existují. A to je dar pro ty, kteří je znají.  /T


8hanka
13. 10. 2019
Dát tip

aj ja som už niekde čítala o havárii, nevadí mi to, dobré veci sa oplatí čítať znova, mám rada dojímavé konce...aj keď...tu to vyzerá skôr na nádejný začiatok...veľmi príjemné čítanie...

******


Štírka
13. 10. 2019
Dát tip

Jenže já tenhle příběh už četla... a mám pocit, že tady to nebylo ?


Alegna
13. 10. 2019
Dát tip

jako Dianka*


Kočkodan
13. 10. 2019
Dát tip

Králíček by za svou milou akci rozhodně nezasloužil jednu za ucho. A ty jako autorka také ne. (mrk)


Gora
13. 10. 2019
Dát tip

Diano, děkuju moc...


Diana
13. 10. 2019
Dát tip

Přátelství je nad všechny poklady! Moc pěkné a působivé ***


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru