Komentáře k Tao te ťingu z překladu Berty Krebsové

1. Kapitola

Tao, které lze postihnout slovy,

není věčné a neměnné tao,

jméno, které lze pojmenovat,

není věčné a neměnné jméno.

- nejen jednotliviny jsou proměnné, ale základní princip je živý a už jeho definicí a ukotvením ke slovům se dopouštíme chyby v jeho popisu.

Bezejmenné je prapočátkem nebe a země.

Pojmenované je matkou všeho stvoření.

-počátkem všech možností, hlavně té základní (existence) je nicota.

A zdrojem dimenze je hodnota, škála diferencovaných hodnot dá dimenzi, dimenze tvoří prostor.

Proto ten, kdo zůstává bez žádosti,

proniká k jádru této této tajemnosti,

kdo je naplněn žádostmi,

postihuje jen vnější tvářnost věcí.

• když to vezmem od zadu, tak postihování vnějších tvářností věcí je hezky česky splnění atributů, pouhé napodobení vnějších znaků, koliktrát člověk opradu neví jestli pouze kopíruje, napodobuje a nebo jestli už je v tom, součástí toho prostoru který zprvu jen napodoboval. Nevím jestli opomenutí žádostivosti bude zárukou vnoru do chtěného prostoru. Neboť měření ovlivňuje výsledek. Takže je třeba opominout i opominutí atak dál do kola. Jedná se o definici s vymezením toho co tam nepatří. Rozhodně tam nepatří žádostivá nápodoba. Hezká je budhistická poučka: S rovnodušným nezájmem.

To obojí – ač má rozličná jména- vyvěrá ze stejného prapůvodu.

Stejnost – toť hlubina záhadnosti.

Záhada všech záhad,

brána veškeré tajemnosti.

Zdroj věcí nelze naprogramovat ani předvídat. Ač máme homogení zdroj jeho možnosti přinášejí zrod nejen nových věcí ale i možnost zrodu nové kvality případně nového prostoru. Toto nelze upřít žádné možnosti. Možnost je zdroj Hodnot. Nové hodnoty přinášejí novou kvalitu.