Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 431 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+14 neviditelných
Nic necítím
datum / id19.10.2019 / 499966Vytisknout |
autorJanina6
kategorieFejetony
témaHumorné
zobrazeno332x
počet tipů26
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Pro papoucha, aby věděl, proč je mi jeho sejra šumafuk :-)

Nic necítím

       Je to divné, ale je to tak. Už jako malou holčičku mě sice učili, že ke kytkám se čichá a dělá se u toho „ááách, to to voní!“, což mi mimochodem připadalo pěkně ujeté, ale v tom množství ostatních nesmyslů, které se mi snažili nacpat do hlavy, se to docela ztratilo. Mnohem víc mě zaujalo, když se při hrách v místnosti ozvalo nějaké to „Fůůůj, Pepek si zase prdnul!“ Nechápala jsem, proč se děti ušklíbají a drží se za nos, a litovala Pepka, neprávem obviňovaného z nějakého mně neznámého přestupku. Postupně mi začalo docházet, že existují jakési vůně a jakési smrady, tiché a neviditelné, které všichni ostatní dokážou vnímat. Všichni, jenom já ne.

            Nezvratnou jistotu mi pak dala hodina chemie, ve které nám šílený vědec učitel Maršálek předváděl výrobu sirovodíku. H2S - smrdí jako pes, jak praví stará žákovská moudrost.

            „Čichejte opatrně, pouze přimávnutím,“ varoval chemikář, ale když mi mávání rukou nad hrdlem kádinky nepřineslo žádný zvláštní zážitek, nadechla jsem se pořádně, zblízka a z plných plic. A ono nic! V třídním kolektivu, jehož jedna polovina se zrovna snažila nezvracet a druhá neomdlít, prošlo mé selhání bez povšimnutí, ale já věděla, já pochopila: NEJSEM NORMÁLNÍ!

            Mnoho let jsem se za svůj handicap styděla a snažila se jej utajit. Až v deváté třídě jsem se svěřila psycholožce, která zavítala do naší školy a nechala nás vypracovat úvahu „Moje přednosti a nedostatky a jak jich mohu využít ve svém budoucím povolání“. Kladla nám na srdce, abychom i na svých chybách hledali něco pozitivního. Zasažena vlnou euforie jsem napsala, že nemám čich, a mohla bych se tedy skvěle uplatnit jako hajzlbába. U následného pohovoru se mě mírně otřesená slečna psycholožka snažila přesvědčit, že při mých studijních předpokladech bych si měla zvolit nějaké jiné povolání, s větší, ehmm, společenskou prestiží. Což se mi nepodařilo, protože později jsem se stala učitelkou.

 

            A jak se žije bez čichu? Všelijak. Spoléháte víc na ostatní smysly. Z darovaných květin máte upřímnou radost, aniž byste se rozplývali nad tím, jak voní. Zkažené vejce nepoznáte hned při naťuknutí skořápky, ale po vyklopení do hrnečku ho spolehlivě identifikuje váš zrak, nemluvě o ostatních členech domácnosti a nejbližších sousedech, hlasitě projevujících své nadšení. H2S je zkrátka pořád H2S.

            Chybí vám, jak to říci, určitá pachová sebekontrola. Víte sice bezpečně, že nejste ten „Fůůůj, kdo si tu prdnul?“, ale kdo vám zaručí, že čirou náhodou nejste třeba ten, komu smrdí ponožky? Přeháníte to tedy s hygienou, často se myjete a převlékáte do čistého. Nikdy nepoznáte ten pocit hrdosti, s jakou vám kolegyně v práci líčí šikovnost své dcery: po týdnu nošení jsou prý její ponožky stále krásně bílé! Zbožňujete kuchařské recepty typu „pečeme zprudka, dokud nezačne vonět“. Když vás kamarádka žádá o pomoc při výběru parfému, řeknete „Víš, já mám špatný čich,“ což je eufemismus takového ražení, jako kdyby legendární slepý vojevůdce Žižka přiznal, že ty křižáky vidí trochu rozmazaně.

            Absence čichu vám zajistí pověst silné osobnosti, kterou jen tak něco nerozhází. Když váš dvanáctiletý syn kouří ve svém pokoji, jste v pohodě, nic necítíte. Zjistíte to až z popela odklepaného do květináče. Když se váš muž vrací večer z práce po dvou, nepoznáte, jestli něco pil, ani jestli jeho košile voní parfémem milenky. Víte, že nemáte šanci to zkontrolovat, takže to vůbec neřešíte a manželovi důvěřujete. Dokonce ho na tuto jeho obrovskou výhodu s úsměvem upozorníte, načež zklamaně odvětí: „Ty taky člověku zkazíš každou radost!“ Když vám v autě teče benzín, vy jste v klidu, nic necítíte. Když vám hoří střecha nad hlavou, neděláte paniku, nic necítíte, jen určitou dobu příjemné teplo.

            Slečna psycholožka by ze mě asi měla radost. Ale nemyslete si, že tam, kde chybí čich, najdete převážně výhody. Zrovna nedávno jsem se dočetla, že čich hraje klíčovou roli při výběru partnera. Podvědomě jsme prý přitahováni k jedinci, který „nám voní“. Od té doby mě trápí otázka: čím si tedy vybíráme partnery my, kteří nic necítíme? A není tento náš nedostatek skrytou příčinou nevydařených vztahů, rozpadlých manželství? Kolik nás vlastně asi je, kteří tajně trpíme důsledky své vady? Nemáme nárok na nějakou kompenzaci? Podporu? Lázeňskou péči? Slevu na deodoranty a prací prostředky? Uvažte, nezasloužil by si nějaký sociální příspěvek nešťastník, který nezíská dobré pracovní místo jen proto, že cestou k přijímacímu pohovoru šlápne do hovna, a zjistí to teprve, až zůstane v ředitelově kanceláři úplně sám?

            Není čas vystoupit z anonymity a přihlásit se o svá práva? Když mohou lidé nejrůzněji postižení mít svoje kluby, ligy a organizace, proč ne my, kteří nic necítíme? Jistý problém ale vidím v hledání vhodného názvu pro naši společnost. Nevidomí nebo neslyšící, to zní dost důstojně, ale jak máme sami sebe nazývat my, jimž byl odepřen dar čichu? Necítící? Necitliví? Necitelní? Nečichavci? Další návrhy jsou vítány…




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

24.10.2019 09:53:33dát kritice tipThea v tramvaji

To se mi moc dobře četlo! Četla jsme to ještě ráno v posteli, takže se podílíš na mé dobré náladě :)

22.10.2019 17:29:58dát kritice tipStvN

To už je život. Ale květiny, které voní, jako jsou třeba lilie, zase nemůžeš mít doma, protože vůni nejde vypnout, takže to má svá pro i proti.

22.10.2019 09:18:42dát kritice tipJohanakrupa

Také mám kolegyni, které nefunguje čich. Rozhodně jste spíš nečichavci či necítící, protože necitliví a necitelní postrádají cit. A ten ty máš- aspoň pro psaní určitě..

22.10.2019 09:02:25dát kritice tipJanina6

Díky, Karle, hudební cítění mám docela výrazné, určitě je to dostatečná kompenzace :-)

22.10.2019 08:31:00dát kritice tipK3
redaktor prózy

Čich se třeba objeví v pozdějších letech. A když ne, bystřejší jsou třeba ostatní smysly. Můžeš mít pro změnu hudební cítění... Potměšilec podotkne, dotkni se kamen a hned to ucítíš. Stevie Wonder od malička nevidí a má přitom veselou povahu, kterou přeju i tobě.

21.10.2019 19:56:25dát kritice tipJanina6

Jé, to mě vlastně mrzí, Štěpáne, že většina nevoní, já si u kytek vždycky nějaké vůně snažím "představovat," asi na základě jejich barev. A moji chlapi, muž a syn, mi na požádání přirovnávají všelijaké pachy k barvám a chutím, celkem oblíbená zábava.

20.10.2019 20:42:39dát kritice tipLnice

Hezky napsané, Jani * s výběrem partnera podle vůně to je pravda...vědci zjistili, že čím víc nám partner voní, tím rozdílnější má HLA systém , laicky řečeno, tím je nám geneticky vzdálenější, tím jsme méně "příbuzní", čímž je větší pravděpodobnost zdravějších potomků :) evoluce v praxi:))

20.10.2019 19:56:42dát kritice tipStvN

Většina řezaných květin nijak nevoní. Přemýšlím, co bych roční dítě při poznávání světa měl učit o květinách jiného, než že se k nim přičichne a eventuálně se vydá povzdech. Snad mi to jednou nevyčte. Napsané to je čtivě a je fakt, že kluby jsou na všechno. 

20.10.2019 18:34:42dát kritice tipKvětoň Zahájský

Osvěžující fejetonek.

20.10.2019 11:30:19dát kritice tippapouch
admin

:-)

20.10.2019 11:10:50dát kritice tipLakrov
redaktor prózy
Čichuprostí zní jako korektní české slovo, a dnes, v době zkratek, by mohlo obstát třeba takové "NeAHo". Na slovenský ekvivalent si netroufám.
Dobrý (možnà dost dlouhý) fejeton. Tip.
20.10.2019 10:45:25dát kritice tiplastgasp

Svižně popsaný defekt, který v některých případech může být výhodou. Pokud je spojený s nějakým dalším referenčním syndromem, například s flatulencí, meteorismem, je to horší. Ještě ke všemu když jde o masivní nedoslýchavost. To je již na invalidní důchod. Pěkný příběh svou neobvyklou polohou a vtipem. Bezva. T.

20.10.2019 10:08:25dát kritice tipsirup a lišaj

Markel, a přenáší se to necítění i na... kůži?

20.10.2019 09:56:40dát kritice tipJanina6

Jardo, možná je dobře, že já to mám od narození, aspoň tak úplně nevím, o co přicházím… Ale jíst mi teda chutná, Markel, občas snad až moc. Havrane, snad jo, vzhledem k tomu, že už 30 let statečně snáší moji náturu a všechny mé vzácné choroby , tak jsem si mohla vybrat i hůř...  Puzzle XX, s čím že to mám spěchat?

A všem, kdo přispěli nějakým návrhem, moc dík, nejvíc se mi líbí asi „nečichaví“ od Alegny, to zní skoro učebnicově :-)

20.10.2019 08:58:13dát kritice tipMarkel

Zajímavé, dobře jsem si početla. Prý ale ten, co nemá čich, si na jídle náležitě nepochutná *

20.10.2019 00:59:07dát kritice tippuzzle XX

Snad? Co je to? To neříkej!

Vybrala jsem si. Tak pospíchej*

19.10.2019 21:58:20dát kritice tipNarvah

jj, je to klíčové.. tak snad sis dobře vybrala

19.10.2019 21:11:04dát kritice tipNosník T.A.

nenosníčci

19.10.2019 20:16:47dát kritice tiprevírník

Vítej v klubu bezčichých, Janino. Myslím, že ti rozumím, i když mě to potkalo teprve před nějakými deseti lety, takže jsem kdysi poznal i tu druhou stranu.

19.10.2019 20:02:29dát kritice tipKočkodan

Jano, tvoje dílko mi šlo jako čtenáři pod nos. Však já jsem

už větřil předem, že půjde o kvalitní text.

A kdybych měl něco vypíchnout, tak jsou to ty Žižkovy oči. To mi připadalo obzvlášť vtipné. :-)

19.10.2019 19:07:26dát kritice tipJanina6

Díky všem za nakouknutí a komentáře. Odborně se téhle poruše říká anosmie, a údajně jí trpí relativně dost lidí (jen v Česku to jde do tisíců). Občas je to sice otravné, ale když to máte celý život, tak si z toho dokážete dělat i srandu :-)

19.10.2019 18:55:52dát kritice tipzvedavec

:) slečna psycholožka by mala z Teba radosť, keby videla, ako pekne si na Písmákovi zúročila svoj hendikep; rada som čítala

19.10.2019 18:51:21dát kritice tipDanny

Soucítím s tebou. Tak bych se vsadil, že nebudeš ani moc velkej labužník: i když jídlo má jistě i svoji chuť, k nejlepším zážitkům při "degustacích" dochází právě v kombinaci čichu a chuti.

19.10.2019 18:13:11dát kritice tipplátno a nech plavat

To bylo na Marcelku. Zajímavej nápad jinak, práh bolestivosti u nosu jsem ještě nezkoušela. Při menstruaci no problem, to každopádně. 

19.10.2019 18:09:50dát kritice tipplátno a nech plavat

No tak bych si dala kolíčky i na nos, no!

Stačí esemeska předem :)

19.10.2019 17:11:48dát kritice tipAlegna

zajímavé, dobře napané

nečichaví nebo bezčichovci?  :-)

19.10.2019 17:04:07dát kritice tipPhilogyny

Taky mám zážitek. Jela autobusem z práce a vezla v igelitce tvarůžky. Autobus prudce přibrzdil, igelitka se rozevřela a už to jelo...tady něco smrdí...jako kdyby se někdo posral...jsou chvíle, kdy by si člověk přál být neviditelný. Dneska už bych se smála... 

19.10.2019 16:08:17dát kritice tipMarcela.K.

To jako doopravdy? Vlastně si to nedovedu představit. Jistě, z těch postižení, je tohle jedno z "nejlehčích" a dokonce mi občas vyhovovalo, když jsem čich ztratila kvůli rýmě. Hlavně v práci mi to vyhovovalo, ale i tam jsem ho potřebovala.

Kdysi jsem vyčítala manželovi, že když jde do provozu, je hrůza jak z něho cítím doma uzenej sýr :-) Chvíli ty mý výčitky snášel. Ostatně, po osprchování (i s umytím vlasů) byl už zase neuzenej ..a pak jednou jentak mimoděk řekl: "A víš, jak jsi voněla ty, když jsi přišla z práce?" Tehdy jsem pracovala v LDN. To si fakt nedovedeš představit. Tenkrát ještě nebyly pemprsky a pacienti se balili do plen a podložek... Tobě to asi nevysvětlím ;-)

 

19.10.2019 15:42:46dát kritice tipplátno a nech plavat

..se musela podívat, kdo jsem :)  S tím partnerem je to hrozně jednoduchý, počkáš přece na toho druhého, ne? Pakliže tě bezpečně ucítí on, neřeš to už :)

 

19.10.2019 15:39:28dát kritice tipplátno a nech plavat

Výborný :) u slevy na deodoranty už jsem..

19.10.2019 14:25:59dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Janino, bezvadné:-)

Nějaké slevy by se určitě měly dávat!

Jediná výhoda - v MHD ti nečichavci netrpí...



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.