...jen tak si vyjít

I.

ranní ulice zalitá sluncem

muž se sluchátky

lezou mu z nich hadi

nevadí mu to

 

hlavou se mu míhaj

podivný myšlenky

k čemu jej přemluví

neví to

 

prohnal si hlavu

rezavou kulkou

proč to udělal

to...

 

II.

rozhodnout se

jestli projít

zároveň se bát

vzít to přes nuselák

 

divoký rytmy

křečovitě se škubat

snažit se nevidět

do tváří kolemjdoucích

 

nechci vidět

jejich oči

nechci vědět

na co myslí

 

III.

cesta do práce

nalepenej u dveří

nedívá se

zkouší necítit

 

v hlavě hučí

extempore

rozvibrovanej

nesnesitelně

 

je tam lavička

čtyři rudý body

kostel mezi betonem

kráčí nad auty

 

IV.

jsou i hezký dny

ve kterých dominuje modrá

a nebe je tak vysoko

že jej nevnímáš

 

a cítíš se tak lehce

nikde nic netlačí

a nemáš chuť

odbočit

 

V.

Apolinářská ulice

to je tam

kde se narodíš

abys to mohl vydýchat

 

ploužíš se kolem zdi

se starýmy symboly

u zavřenýho kostela

chtěl bys tam bydlet?

 

VI.

dny jako je tento

by měly být

součástí nějaký smyčky

i za cenu nesmrtelnosti

 

je to den

kdy Roden zkoumá

vlastní hovno

v zapomenutém filmu

 

a je v tom dni

i plná vana

která po nás zůstane

opuštěna

 

VII.

rozhovor cizinců

hlavy proměněný

plný falešných zubů

a dračích očí

 

tohle jsem

přece už zažil

před dvaceti lety

plný omluvenek

 

---