Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Náčelník

Výběr: K3, Lakrov, Gora
22. 10. 2019
22
35
2805
Autor
Edvin1

In memoriam Will Sampson, 27.9.1933 - 3.6.1987, výška. 1,96 m.
https://www.youtube.com/watch?v=-pZYU8OGO6Q

Ten obrovitý chlap, co se nám s rezavým nákupním vozíkem postavil do cesty, u nás neměl šanci. “Ne, nemám!” jsem řekl dřív, než stačil otevřít ústa. 

Byl to náš první den v San Franciscu, ve městě, které jsem od dětských let toužil uvidět, a tu žebráci na každém kroku! Od rána jsme jich potkali snad dva tucty a pokaždé jsme si řekli: “Tak co, jsme na dovolené, ne?” a všem jsme po nějaké té minci dali. Ale před chvílí jsme potkali jednoho z nich podruhé. Poskakoval na trávníku před supermarketem Safeway, v jedné ruce plechovku piva a v druhé sádru, co ji měl předtím na noze. Kolem něj polehávali kumpáni, on jim cosi povídal, a jak rukama šermoval, z plechovky na ně stříkala pěna a oni se chechtali a rukávem si utírali tváře. “Tak to bylo naposledy!” vycedil jsem mezi zuby. 

Ten velký člověk teď před námi stál a mlčky se na nás ze své snad dvoumetrové výše díval. Chytil jsem manželku za ruku a udělal krok vpravo, že ho obejdeme, ale on řekl: “Děkuji vám,” a já překvapením zůstal stát. Zastavil mě zvoneček, co se mi v hlavě rozhoupal, něco mi říkalo, že tohle už jsem někde slyšel, že je to důležité, ale já netušil, proč. Bylo to jako když na ulici ucítíte závan určitého parfému a za nic na světě si nemůžete vzpomenout, proč jste si mezi tisíci zápachy ulice všiml právě tohoto. Třeba ten člověk ještě něco řekne? Zvedl jsem hlavu a podíval se na něj: vysoké čelo, ustupující do černých dlouhých vlasů, zapadlé oči, měkké, skoro dětské rysy tváře. Jako by na můj pohled čekal - usmál se a řekl: “Přeju hezké odpoledne!” Zas ten hluboký, sametový hlas! K tomu ještě pohnul čelistí jako by tu poslední slabiku rozkousl, a zvoneček v mé hlavě se rozdrnčel naplno. Hleděl jsem na něj, ale on si nás už nevšímal. Opřel se do vozíku a prošel kolem nás.

Šli jsme taky. Ale nedošli jsme daleko. Hlavou mi prolétla jakási neuspořádaná myšlenka, jako pták, co vám otevřeným oknem vlétne do obýváku a vylekaný vráží do nábytku, kálí po stěnách, ztrácí peří, a vy se krčíte a chytáte za hlavu a dříve, než pochopíte, co se vlastně stalo, vylétne ven, a vy hledíte na tu spoušť a lapete po dechu. Zůstal jsem stát a otočil se ke své ženě. Ve stejném okamžiku se zastavila i ona. Její oči, zamračené a vědoucí, hledaly v mých očích potvrzení. 

Ten film o blázinci je dneska jen pro pamětníky, ale v našich vzpomínkách je pořád stejně svěží, jako… jako třeba první polibek. (Taky si vzpomínáte?) Když jsme spolu začali chodit, zrovna ho uvedli do kin a my si na něj zašli možná desetkrát. Nejdřív proto, že v kině bylo hezky teplo a sucho, no a taky tam bylo tma. Později mě tam manželka táhla kvůli té sestřičce. Manželka měla pro nenáviděnou sestru Ratched velké pochopení, protože je sama sestra a na psychiatrii sloužila; ona ji litovala a nad jejím osudem slzela. A oba jsme milovali toho zamlklého obra, jak že mu říkali? 

“Náčelník Bromden!!” vykřikli jsme oba naráz. 

Vrazil jsem ruku do kapsy a vytáhl z ní všecky mince, co nám zbyly. Držel jsem je v sevřené pěsti a rozhlížel se, ale mimo nás už na chodníku nikdo nebyl. Jen teplý vzduch pozdního léta a odpolední vánek vonící chaluhami Tichého oceánu. Popoběhl jsem několik kroků ve směru, kam by mohl odejít, ale tam nám vlastně zmizet nemohl, vždyť to bylo sotva pár vteřin; aby za tu chvilku dorazil k nejbližším domům, to by musel běžet jako mistr světa. Blíž, už mezi stromy parku, stála pouze solidní budova policie. Ale tam by bezdomovec určitě nevešel, ne v téhle zemi. Vrátil jsem se k manželce.

Šli jsme dál a oba jsme mlčeli, a když jsme z hloubi parku uslyšeli zpěv, vydali jsme se za ním. O kus dál, na kopečku, stáli nějací lidé a zpívali. Kolem dokola posedávaly na trávníku a lavičkách celé rodiny. Taky jsme si našli místečko k sezení. Ti pěvci byli z místní opery. Nejspíš reklama. Zpívali nádherně. Za pár minut jsme na Náčelníka Bromdena zapomněli. 

Když jsme se vraceli, byl už večer. Přes kopce na pobřeží se do města valila mlha. Vypadalo to, jako by jakési nestvůrné zvíře chtělo vše pod sebou pohltit. “Věruš,” řekl jsem najednou, “a kde máš kabelku?” 

Vrátili jsme se do parku. To místo, kde jsme seděli, už osiřelo. “A když jsme sem přišli, ještě jsi ji měla?” řekl jsem. Manželka jen bezradně pokrčila rameny. 

Po cestě do hotýlku jsme zašli na policejní stanici. Za pancéřovým sklem seděla tlustá černoška v uniformě. Nechala nás chvíli stát, a pak s námahou vstala a přistoupila ke sklu. “Co je?” řekla a posunula si do strany pouzdro s revolverem. Začali jsme vysvětlovat, ale skočila nám do řeči. “Mluvte sem,” řekla a klepla ukazováčkem do místa, kde byl do skla zabudován mikrofon. Začali jsme znovu. Pak jsme vyplnili dotazník a mohli jsme jít. Neslíbila nám nic.

V hotelu za recepčním pultíkem seděla samotná majitelka s natáčkami ve vlasech. Začali jsme na ni chrlit, jaké neštěstí nás potkalo, a ona s úsměvem naslouchala. Zdálo se mi, že nám nerozumí, když se tak šklebí, zdůraznil jsem tedy, že manželka tam v té kabelce měla doklady, a to je přeci hotová katastrofa. Ale ona se usmívala dál, a tak jsem jí vyložil, že budeme muset vyhledat naši ambasádu, a ona přikývla, že to určitě budeme muset, ještě jsem se jí zeptal, jestlipak neví, kde se ta ambasáda nachází, a ona řekla: “ale vím, nejspíš ve Washingtonu, tam jsou všecky,” a nepřestala se uculovat, takže jsem jí musel vysvětlit, že jejich hlavní město je na druhém konci Ameriky, a ona přikývla, že ano, že je to kus cesty a úsměv jí ze rtů nezmizel, a mně už došel dech a manželce taky. “To je všecko?” řekla, a když jsme se nezmohli na odpověď, sáhla pod pult a položila před nás manželčinu kabelku.  

“Jak, jak to?” řekl jsem, jen co jsem přišel k sobě. 

“Přinesl to jeden bezdomovec. Říkáme mu Chief Bromden. Tohle bylo v kabelce,” řekla a posunula k nám vizitku svého hotelu. Podíval jsem se do kabelky, i peněženku jsem otevřel. Nic nechybělo. 

“Číf Bromden?” řekla manželka. “A kde bychom ho našli, toho Čífa Bromdena?”

Paní pokrčila rameny:

“On se tu v okolí občas objeví, a pak zase na celé týdny zmizí. Nikdo neví, kde pobývá.”

 

Manželka položila na pult bankovku, že je to pro Čífa Bromdena, ale paní hoteliérka se na ni podívala, jako by tam položila koňský koblížek. “Tady,” řekla, a postavila před nás plechovku, na níž stálo něco o Armádě spásy a o noclehárně pro bezdomovce. Věrka do ní otvorem ve víčku zasunula bankovku a paní spokojeně přikývla.

 

“Koho jsme to vlastně potkali?” řekla manželka na pokoji.

“Tak nebožtík Will Sampson to určitě nebyl.”

“Myslíš?” odpověděla manželka. 

“Věrkó, viš co? Neblbni!” 

 

Vzal jsem si osušku a odešel do koupelny. 

Ve sprše jsem pohnul páčkou na kohoutku. Zalil mě proud vody páchnoucí mořem. 

 

 


35 názorů

Edvin1
29. 07. 2020
Dát tip

Kandelabr: Příběh příliš jednoduchý? Máš pravdu, jednoduchý je. Když to sepíšu složitě, tak zase mamraj, že se v tom ztrácej. Možná, že by se Ti ten text zdál hlubší, a tím i složitější (ve Tvém, tedy kladném slova smyslu), kdyby sis vytvořil vztah k protagonistovi tak, jak tomu bylo v mém případě. Díky za zastavení se. 

Luzz: Holt, najít pointu jako kovářské kladivo není lehké. Díky za kritiku.


Luzz
03. 03. 2020
Dát tip

mám z toho podobný pocit jako z povídky Steve Buscemi - napsáno je to řemeslně dobře, čte se to dobře, vymyšlené je to dobře, ale po přečtení toho ve mně moc nezůstane.


Kandelabr
24. 02. 2020
Dát tip

Na můj vkus je příběh příliš jednoduchý.  Sdělení chápu, ale jako povídka mě to minulo, promiň. 


fialka...
12. 01. 2020
Dát tip

Moc se mi líbilo. Tip :-)


StvN
12. 01. 2020
Dát tip

To je důležité, že úvod zaujme :)


bixley
15. 11. 2019
Dát tip

Moc hezká povídka, která mě vtáhla, mimo jiné i odkazem na "kukaččí hnízdo". T.


rentier
06. 11. 2019
Dát tip

Rád jsem to četl. Tip


Edvin1
01. 11. 2019
Dát tip

last gasp: To je mé staré téma - najížděl jsem na ně několikrát, ale nevzpomínám si, že bych někdy něco někde vyvěsil. 

StvN: Pouze úvod? Tak to je stejné, jako kdybych manželce po návštěvě kadeřníka pochválil pouze ofinu. Přesto díky za návštěvu! :-D

Markel: Díky za návštěvu. :-)

smazaný uživatel: Dobře jsi udělal! :-D 

Thea a Norsko 1: Díky za návštěvu, i pochvalu. 


lastgasp
31. 10. 2019
Dát tip Gora

Povídku jsem již někde četl, nebo mám ten pocit. Je úžasná, procítěná, lidská. Poctivost, která by měla být obecně platná, zde překvapí úžasně lehce narativním způsobem. Tip.


StvN
31. 10. 2019
Dát tip

Úvod zaujal. Líbil se mi obrat s rozkousnutou slabikou. To je povedené. 


Gora
29. 10. 2019
Dát tip

Díky, avi PM


Edvin1
27. 10. 2019
Dát tip

Je mi ctí. :-) 


Markel
27. 10. 2019
Dát tip

líbilo *


K3
25. 10. 2019
Dát tip Prosecký

Navrhuji so soutěže PM, autore, jsi pro?


Edvin1
25. 10. 2019
Dát tip

K3: Tento postřeh mne vedl k sepsání povídky, bez něj by nebylo o čem psát. Díky za návštěvu i tip. 


K3
25. 10. 2019
Dát tip

Mě se zdá, že právě to přirovnání k onomu indiánovi, jako kdyby tomu dodalo punc. Tak jsem to cítil. Duchovno. Bez toho by to byl o hodně chudší, laciný běžný příběh.


Janina6
25. 10. 2019
Dát tip

Ede, mám radost, že se nezlobíš, ale vůbec jsem to nemyslela tak, že máš něco předělávat... jen jsem ti napsala své dojmy :-)

Smazaný, Forman za to nemůže, když už, tak Ken Kesey... ale za to, že někteří natvrdlí čtenáři pochopili jeho dílo jako realistickou reportáž, ani Kesey nemůže.


Edvin1
25. 10. 2019
Dát tip

Poté, co jsem se na Tvou poznámku vyspal, jsem došel k závěru, že máš recht. Něco s tou "jedinou věcí" udělám. Janino, jsem Ti moc vděčný! :-) Ed


Janina6
25. 10. 2019
Dát tip

Já ten film taky obdivuju a Náčelník byl nezapomenutelný. A všechno, co s ním ve tvém příběhu souvisí, jsi popsal, myslím, velice dobře. Nemám dojem, že by tvůj text potřeboval jakékoli "vysvětlivky". Mně akorát nesedělo, že tedy ano, když je mu ten bezdomovec podobný, tak honem budu hledat drobné... tahle jediná věc.


Edvin1
24. 10. 2019
Dát tip

Janina: nezapůsobil na mne proto, že ho jako herce znám. Tam bylo víc, mnohem víc, a je škoda, že se mi nepodařilo to napsat tak, abys to z mých slov vyčetla: Ten člověk nebyl jen nějaký můj "oblíbený herec". Předně je to legenda, a pak... krucinál, mně se fakt nepodařilo vyjádřit skutečnost, že on byl "svědkem" počátku našeho společného života? Myslel jsem, že to nemusím říkat explicitně, že se domyslíte. Prostě to nedovedu napsat tak, abych nepsal polopaticky, a aby přesto to, co mám na srdci, bylo jasné.

Je ovšem možné, že "vina" není jen na mé straně. Lidé píší takové povrchnosti a v takovém množství, že čtenář už od textu žádnou hloubku neočekává.

Mimochodem, nejen ten herec, celý film patří k tomu nejskvělejšímu, co kdy kinematografie stvořila. Budete-li se na něj dívat třeba popadesáté, pokaždé v něm objevíte něco nového. 

Díky za názor, Janino! :-)


Janina6
24. 10. 2019
Dát tip

Je to opravdu hodně dobře napsané, přidávám tip. Zarazila mě jen jedna situace... Sama občas dám žebrajícímu nějaký ten příspěvek, občas taky ne (podle toho, jestli mám drobné, čas a náladu), ale abych šmahem změnila rozhodnutí kvůli tomu, že mi vzhledem připomene oblíbeného herce...? To si vážně neumím představit. Připadne mi to hrozně povrchní. Jinak je to samozřejmě hezký příběh, závěr jako bych už někde viděla či četla, ale tyhle happy-endy o poctivosti  a charakteru někoho, kdo na to nevypadal, jsou v literatuře a filmu asi dost oblíbené. Líbí se mi tvoje metafory (třeba ta o neuspořádané myšlence - vylekaném ptákovi, co vlétne do bytu).


Norsko 1
24. 10. 2019
Dát tip

Početl  jsem si. A to je dost


Výborné, skvělé... Poutavě napsané. Konec nepřehnaný. Prostě ze života.


Edvin1
23. 10. 2019
Dát tip Gora

Všem Vám, mojí milí, za Vaše laskavé komentáře, tipy a vůbec za to, že jste si dali tu námahu a můj text přečetli, ze srdce děkuji! 

Do příště! Ed :-)


Diana
23. 10. 2019
Dát tip

Velice dobře napsáno. Četla jsem jedním dechem.*


Gora
23. 10. 2019
Dát tip Lakrov, Edvin1

Edvine, co dodat... moc pěkné čtení se vším, co k dobré povídce patří. Díky i za odkaz, ten film je doufám nesmrtelný :-)

Chybičky jsem při té euforii :-) nenašla, jen před jedním - jako by - by měla být čárka... tady  pohnul čelistí jako by


trojort
23. 10. 2019
Dát tip

...přesadili ho a to byl jeho konec...


K3
22. 10. 2019
Dát tip Lakrov

Dlouho jsi tu nebyl a tak jsem se rád pustil do čtení a opět jsem se nezklamal. Takových, skutečných, povídek je tu poskrovnu. Docela jednoduchý příběh, ale se vším všudy. A ta nálada, jak se zmiňuje Lakrove, mě pohltila. Rozehrál jsi skvělou hru se slovy, Edvine.


Krása. Mráz běhá po zádech... A ten film taky miluju...


Lakrov
22. 10. 2019
Dát tip
Dobré čtení. Z námětu, prostředí a způsobu, jímž je to podáno začínám po první půlstránce tušit autora (který v poslední dobĕ na Písmáku tak často nezveřejňuje). Ten -- zprvu jako by nepřehledný -- příběh vyznívá na konci do akordu zvláštní, nečekané nálady. Tip.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru