EIN HIRSCH, ZWEI HIRSCHE

EIN HIRSCH, ZWEI HIRSCHE

Leckomu se může jevit,

a jsou i mezi voliči tací,

že jelen nalevo pod štítem

cosi zeleného na diváky zvrací.

Nemysli na seno,

nápodobně chmel,

to bych tomu tedy dal jo pěkně na prdel.

Poněvadž, co mu z tlamy frčí,

není nežli myslivcům i srnčí

trofejově známé smrčí.

Nezvrací, nezvrací,

dělám si jen legraci.

Pomýšlet by však bylo lze i na ektoplasmu,

gramaticky správněji však možná plazmu,

oproštěnou ovšem od jakéhokoli chiliasmu,

neboť by se jednalo o vnitřnější podstatu

čehosi jako antropofysicky ryzího charismatu,

nekoupitelného například v kovomatu,

tedy o substanci, proti níž někdy nepostačí

ani všechno tvé úsilí, antisatanský vymítači!

Neblije, neblije,

v každou třetí půlnoc po Hermeneích

se zeleným i pochčije.