Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Přeháňky

Výběr: California Memory
24. 10. 2019
12
49
3143
Autor
revírník

 

Přeháňky

 

I vy musíte znát tu sálající atmosféru vrcholného léta, kdy do líného odpoledního zívání náhle vpadne déšť, v mžiku všechno zmáčí, pak odezní, jako když utne, a zatímco okapy doposud chrlí proudy vlažné vody, z ještě teplých střech již stoupá lehounká pára.

Když pak vysvitne slunce, na vysokou stěnu odplouvajícího lijáku promítne duhu. A všichni, kdo ji spatří, se aspoň na ten krátký okamžik podiví, často i zaradují.

Povím vám, jak jsme z přehledné výšiny na Holubích skalách sledovali ne jednu, ale hned několik červencových přeháněk najednou. Ty skály jsou hlavním ze tří vrcholků dlouhého hřebene Větrné, kam nejčastěji stoupáme z parkoviště v sedle u Petrových bud a někdy – b­ylo to dvakrát nebo třikrát – p­ěšky z domu lesem přímo vzhůru, při čemž překonáme výškový rozdíl rovných tři sta metrů. Jednou sem jdeme sledovat váhavé letní zapadání slunce, jindy ve sněhu a mrazu přivítat první vteřinu Nového roku nebo ještě jindy si jen tak ověřit, kam až se dnes dá dohlédnout. Je odtud výhled na sever do dálek dolního Slezska, na severozápad do táhlého pásma Rychlebských hor, od západu po jihozápad do Hrubého Jeseníku završeného Pradědem. Zbytek obzoru zakrývají blízké lesy na hřebenech a svazích té naší, Zlatohorské vrchoviny.

To jsem vám musel povědět, abyste měli představu, jak a čeho jsme se toho dne stali svědky.

Na protější straně našeho údolí se v lesích na úbočí Příčné hory stříbrně rozezpívaly zvony starým režimem zbouraného a po osvobození z milodarů znovu postaveného poutního kostela Panny Marie Pomocné.

Dobře ukryté podvečerní slunce nám prozradilo své postavení ve chvilce, kdy nakrátko z hustých mračen vystřelilo zamžený vějíř paprsků. Právě stálo nad Králickým Sněžníkem. Ten, ozářený a majestátní, ale zmenšený dálkou, krčil se mezi úbočím vzdálené pohraniční hory Smrku a blízkým Šerákem se strmými hroty Obřích skal. Seděl tam jako přerostlé mládě v nepořádném hnízdě.

První přeháňka se objevila nad Slezskou nížinou v Polsku. Jak se sunula doprava, zakryla Otmuchowské jezero, a když po chvilce dostihla jezera Nysského, už z jakéhosi nebeského okna padal na pobřeží toho prvního sloupec slunečního světla a chvátal za deštěm k východu. Cestou bíle rozsvěcel omoklé vesnice a města.

Druhý déšť se spustil na blízkém závětrném úpatí Rychlebských hor. Při letu rovinou houstl a ve chvíli, kdy překračoval státní hranici, jeho zadní voj už postrkoval rozzářený sluneční sloupec.

Zatímco jsme sledovali putování těch dvou dešťů polskou rovinou, tady blízko, nad tím bílým kostelem, rodil se déšť třetí. Směřoval na Biskupskou kupu, naši hraniční horu, stála takřka nadosah před námi. Šikmé proudy začaly bičovat její západní úbočí. Probily se hustým mřížovím lesních korun, dočerna zalily stříbřité kmeny buků a s malým zpožděním dolehly na samo skalnaté podloží. Liják ve strmém stoupání splynul s mračnem a spolu spolkly celou horu. Nás pokropila jenom jemná prška, kratičká, než bys do pěti napočítal. A už za deštěm putuje mnohostěnný sluneční hranol. Déšť se mu vzpírá, ale on ho nabírá, zvedá, strká a žene přes Velkou a Malou Stříbrnou do Polska. My zůstáváme mimo, přímé osvětlení nás těsně minulo a vzdaluje se. A nový stín už je mu v patách.

Začínáme v tom poznávat zákonitost. Není to tak těžké: mrak hnaný větrem pozbude náhle v odlišném místním proudění svou těžce zadržovanou rovnováhu, upustí první, nejtěžší kapky, a další už se spouštějí za nimi. Za letu stále hustěji skrápějí svůj pruh země, dokud se všechny nevyprší a odlehčený mrak se neustálí v nové rovnováze skupenství. Zadní cíp mračna je zcela vyčerpaný, prořídlý, a kousek za ním už naplno svítí slunce. Je to prosté, pokaždé stejné.

Stáli jsme tak v roli náhodných svědků hodnou dobu, přehlíželi podmračnou letní krajinu a sledovali s pocity objevitelů, jak tři nakloněné hranoly světla postrkují před sebou tři samostatné přeháňky, jak je každá z nich přesně ohraničená a jak běží svou vlastní dráhou.

Mezitím se na vzdálené návětrné straně Rychlebských hor zrodil další déšť. Mrak se tam trhá o špičky smrků, krátkými proudy hmatá, tápe a plazí se po hřebeni, až ho dočista překoná – a­ už zvolna pluje nad nížinou. Země pod ním se propadá do hloubky, vzdaluje se mu a šmouhy deště se postupně prodlužují, až je žlutošedá opona lijáku vysoká přesně jako ty hory. A pozor! Teď! Vidíte? Zákonitost, co jsme objevili, se právě znovu potvrzuje: vzadu na zvlněném hřebeni pohoří už se lesy rozžíhají sluncem.

Teď už můžu prozradit i ten detail, kterého jsme si dodatečně také všimli: v každém z těch výrazných slunečních ostrůvků, šinoucích se za lijákem, totiž ještě prší, ale jen trochu. Nestojí to skoro za řeč. Jen taková řiďounká mlha, slaboučké víření nejmenších, těch posledních kapiček. Ale nám stačí si představit, že jsme tam dole a okamžitě víme, co se tam odehrává. Vlahá letní prška odchází a slunce z otevřeného okna za ní promítá skrz to mlžné víření na hladký závěs mračna duhu. I když ji my odtud nevidíme, víme, že tam je a že každý, koho za přeháňkou dostihne slunce, může tu duhu hledat, a také ji najde. Každý jednu, jen tu svou. Možná dvojitou, třeba i trojitou, jak tomu podle čistoty paprsků, vzdálenosti a hustoty zvířených kapek být musí, ale vždycky je to duha jenom jeho, vždycky se na kapičky promítnou barevné pláště kuželů, co mají společný vrchol v jeho očích.

My ovšem nic z toho sami neuvidíme, dokud se déšť nepřežene přes nás a potom nás nezaplaví slunce.

Nepřehnal se. Ani ze stínu jsme nevystoupili. Tak nám musí stačit jen ta představa.

Ať, aspoň nezmokneme.

 


49 názorů

revírník
19. 11. 2019
Dát tip

Aha. Pod Rychlebami. Zhruba tudy běžel ten druhý tady popsaný déšť. My jsme ho pozorovali z kóty 50.2328697N, 17.4261889E.


Lakrov
19. 11. 2019
Dát tip
Před 40 lety pro mě měla zásadní význam a loni jsme tam našli ruiny vzpomínek na tenkrát (GPS 50.3473317N ; 16.9868675E)

revírník
18. 11. 2019
Dát tip

Hádal bych, Lakrove, že je ti ta lokalita nějak povědomá.


Lakrov
18. 11. 2019
Dát tip
Milý popis letních rychlých změn počasí, které si ovšem člověk naplno uvědomí, jen zažije-li je přímo venku a ne jen pohledem "přes sklo". Zaujala mě mimo jiné zeměpisná lokalita, v níže se tenhle přírodně-fyzikální příběh odehrává.

vesuvanka
11. 11. 2019
Dát tip

Jaroslave, děkuji za Tip, moc mě těší, že se Ti komentář líbil. 


revírník
11. 11. 2019
Dát tip

Jano Vesuvanko, neodolám a musím ti taky otipovat krásný komentář.


vesuvanka
10. 11. 2019
Dát tip revírník

California Memory, díky. Na Hazmburku jsem byla s Poutníky Českého středohoří několikrát. Nejzajímavější výlet byl v polovině listopadu 2001. ...Dosáhli jsme vrcholu. Začínalo svítit slunce a pod ním byla jako podle pravítka ohraničená mlha, která jen zvolna ustupovala. Přibývalo i turistů. Bylo to trochu jako v divadle - všichni jsme tu stáli a čekali až spadne opona mlhy a otevře se před námi jeviště - dramatické panoráma Středohoří. Najednou se vynořil vrchol Milešovky a před ním vrchol Košťálova se zříceninou. A to co jsme začali obdivovat, se znovu cudně zahalilo do bělavého závoje. Trpělivě jsme čekali na další představení, kdy se Středohoří opakovaně objevovalo a ztrácelo, ale nakonec slunce přece jen zvítězilo nad mlhou a naše snové kopečky se vynořily v plné kráse i s Lovošem. Nádherný pohled, při kterém se zatají dech.  Překvapení nás čekalo na jižních skalkách pod hradem, kde kvetlo ještě hodně druhů kytiček a poletovali i motýli. Středohořské kopečky, porostlé většinou listnatými lesy, jsou na podzim nádherné a inspirativní.


revírník
10. 11. 2019
Dát tip

Knihomol' - díky.


vesuvanka
10. 11. 2019
Dát tip

California Memory - ode mě Tip za skvělý popis meteorologického zážitku na Ronově. Máš na mysli hrad Ronov na osamělém  stejnojmenném čedičovém kopci poblíž železniční zastávky Blíževedly na trati Lovosice-Česká Lípa?... (on také je Ronov nad Doubravou, ale ten neznám).  Asi před patnácti lety jsme šli na Ronov, bylo tehdy po vydatných deštívch. Cesta ve svahu byla na jednom místě zatarasená spadlými stromy a bylo dobře vidět, že se po dešti kus svahu utrhl a sesunul. 


revírník
10. 11. 2019
Dát tip

Však všechno nemusí být současné, no ne?


Gora
10. 11. 2019
Dát tip

Pokušiteli:-)

Kouknu na tu svoji letní mini, kde ji vlastně mám, a možná jako nedělní příspěveček vložím, i když je podzim v plném běhu :-))


revírník
10. 11. 2019
Dát tip

Tož tos ve mně teď probudila zvědavost, Ireno. (Jen taková nevinná poznámka, žádná výzva! Chraň bůh.)


Gora
10. 11. 2019
Dát tip

Revírníkova próza je vždy kvalitní, taky ji čtu od samého začátku zde na Písmáku. Vzpomínám, že když jsem byla v létě potěšit se u maminky v Chebu, začala jsem tam psát něco o svých procházkách lesem a myslela na to, jak by vše asi viděl a napsal právě Jarda... nicméně neodvážila jsem se zatím to sem vložit... nemám ten jeho dar.


revírník
10. 11. 2019
Dát tip

Ano, zvláštní slovosled, ale rozumět se mu dá i tak.


revírník
10. 11. 2019
Dát tip

Takových "zmatků" jen houšť.


revírník
10. 11. 2019
Dát tip

Páni! Teď jsem si přečetl tvůj poslední komentář, milá Memory, a jsem u vytržení. Díky, že se tak krásné dílko octlo právě tady pod mou miniaturou.


revírník
10. 11. 2019
Dát tip

Cal. Memory, moc děkuji. K současnému stavu jen upřesním, že ten původně nepřehledný úvod je už nějakou dobu vymazán.


Janina6
09. 11. 2019
Dát tip

Dobrý výběr, California Memory, mám z tebe radost :-)


revírník
09. 11. 2019
Dát tip

Ó, děkuji moc, Jani.


Janina6
09. 11. 2019
Dát tip Gora

Píšeš „je to prosté, pokaždé stejné“, ale právě tvoje vypravěčské mistrovství mi zase jednou dovolilo uvědomit si, jak je příroda se vším, co se v ní odehrává, úžasná a proměnlivá. A že se dá vidět stokrát „totéž“, ale přitom pokaždé zažijeme něco nového. Díky, že jsem mohla být přitom, vyjadřuješ se opravdu lahodně, takhle by měl popis vypadat, aby ho člověk sledoval se zatajeným dechem…


revírník
29. 10. 2019
Dát tip

atkij: Totéž jsem už navrhl Goře, dokonce ještě o větu dál. Takže dík.


Gora
29. 10. 2019
Dát tip

Díky moc... avi PM


atkij
29. 10. 2019
Dát tip

První odstavec mi přijde zbytečný. Navíc se odkazuje k nějakému dřívějšímu vyprávění. 

Obvykle to přijde znenadání... zde by se také dalo začít. 

Pěkné!


revírník
29. 10. 2019
Dát tip

Ano, Ireno, jestli myslíš, že tam patří, tak proč ne.


Gora
29. 10. 2019
Dát tip

Jardo, rádi bychom tuto povídku zařadili do soutěže Próza měsíce, pokud souhlasíš:-)


revírník
27. 10. 2019
Dát tip

California, děkuji. Jednak za udělený výběr, jednak za tuto zprávu. Přeju ti ve tvém bohulibém konání dostatek trpělivosti.


revírník
26. 10. 2019
Dát tip

To je zvláštní podoba, Karle, viď? Těší mě a děkuju.


K3
26. 10. 2019
Dát tip

Krásně jsi to, Jardo popsal.

Jelikož jsem pracoval často venku, přeháňky mi nevadily, byly osvěžující. Vložil jsem je též do jedné písničky, tohle je její konec:

svěží vítr pozval jarní náladu

sluníčko si hraje s deštěm na babu


revírník
25. 10. 2019
Dát tip

To od tebe, Silenko, moc rád slyším. Slyším? Ne, vidím. Děkuju.


Silene
25. 10. 2019
Dát tip

(Jedno kratší vyprávění mi udělalo velikou radost, alespoň jsem si opět stačila počíst.)


revírník
25. 10. 2019
Dát tip

Renato a Jano, jste ke mně velmi laskavé a já vám děkuju.


vesuvanka
25. 10. 2019
Dát tip Silene

Krásně a živě popsané meteorologické jevy, jako bych tam byla a také pozorovala. Díky za skvělý zážitek :-))) TIP


bixley
24. 10. 2019
Dát tip Gora

Ty máš snad místo očí kameru, když to umíš tak nádherně popsat. Je to vždycky radost číst. T.


revírník
24. 10. 2019
Dát tip

Rozumím. Ale to se nedá nic dělat.


Philogyny
24. 10. 2019
Dát tip

Někdy mě štve, že nechce vidět mýma očima. Ale co už.  Taky jsem tichý pozorovatel...


revírník
24. 10. 2019
Dát tip Gora

To víš, fotografie, když se podaří, je nenahraditelná. Ale mě těší, že i obyčejný slovní popis, jak se zdá, ti něco dal. Děkuju.


Philogyny
24. 10. 2019
Dát tip Gora

Tyhle úkazy si zachycuju do oka fotoaparátu, pokud to jde.

Nikdy bych to neuměla tak krásně popsat.

A tak ráda četla...


revírník
24. 10. 2019
Dát tip Gora

Moc hezky se to čte, Ireno.

To je krásná jistota, Luboši. Taky že zaplavila!


Kočkodan
24. 10. 2019
Dát tip Gora

 

Tobe by asi nestacila jen predstava, ze jsem verný ctenár. Ale ty más nastestí naprostou jistotu. A ta zaplaví tvou dusi jako slunce. ;-)

 


Gora
24. 10. 2019
Dát tip

Pozorovatelský talent a libá čeština si u tebe, Jardo, podávají ruku.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru