Na lavičce | |||
datum / id | 25.10.2019 / 500101 | Vytisknout | | |
autor | Prosek | ||
kategorie | Povídky | Další dílo autora | |
zobrazeno | 343x | ||
počet tipů | 6 | ||
v oblíbených | 1x | ||
do výběru zařadil | California Memory, | ||
Prolog | |||
... | |||
Na lavičce | |||
Rád se někdy procházím v dešti. Nesmí to ovšem být lijavec, který člověka srazí na zem, ale takový ten deštík, kdy obloha trochu pláče a trochu se směje. Potkávám lidi a říkám si „třeba se také rádi prochází v tom nečase, máme tedy něco společného, cosi nás spojuje v tom osamoceném světě.“ Ale možná jen někam spěchají a jsou nabručení, že jim voda teče po zádech. Deštníky už nejsou to, co bývaly. Ten den, kdy jsem vyrazil do ulic, se déšť pomalu chýlil ke konci. Padlo ještě několik posledních kapek. Zrovna jsem přicházel k parku, když jsem uviděl sedět na lavičce mladou ženu. Z dlouhých tmavých vlasů ji kapala voda, ale ona jaksi nepřítomně hleděla k nebi. Odcházel jsem, styděl se za svá předchozí příkrá slova a přemýšlel. Když andělé pomáhají člověku, nešlo by to také naopak? Ještě jsem slyšel, jak za mnou volá: Zvuk města se opět náhle probral k životu. Před sebou jsem zahlédl několik spěchajících chodců. Ohlédl jsem se, ale lavička už byla prázdná. Po mém andělovi široko daleko ani stopy. Možná jsem na té lavičce seděl sám, na chvíli usnul a všechno byl jenom sen. Proč bych si ale sedal na mokrou lavičku a dokonce tam usínal? A co ten hlas, který za mnou před chvílí volal? Vždyť to bylo tak reálné. Hlavou se mi honilo více otázek, než odpovědí. Cestou domů jsem ženě koupil květinu. Jen jednu, aby nedostala šok. Odemknul jsem dveře bytu, předal ji červenou růži, ona se usmála a já ji objal. Pak jsme vzlétli…
|
Názory čtenářů (Zobrazit smazané) |
26.11.2019 14:45:15 | dát kritice tip | Lakrov redaktor prózy |
Začíná to trochu odpudivě -- to asi ta první věta s přebytkem příslovců. Od půlky první stránky mě to ale zaujalo, takže čtu souvisle až do konce. Zajímavá (i když ne moc originální) fantazie, říkám si pod dojmem závěrečného vzlétnutí. | ||
05.11.2019 22:57:11 | dát kritice tip | California Memory |
K3 - souhlasím, to bych se snad postarala i o zlatý | ||
05.11.2019 10:00:06 | dát kritice tip | Prosek |
K3. Je to v pohodě, já jsem to nijak zle nebral. | ||
04.11.2019 14:29:17 | dát kritice tip | K3 |
Prosek, podívej, třeba dnes by se mi to líbilo víc. Důležitá je většina a trochu rozporu nikdy neuškodí. Nic ve zlém. | ||
04.11.2019 13:34:50 | dát kritice tip | Prosek |
Díky všem za milá slova, upozornění na chyby i kritiku. | ||
04.11.2019 13:33:05 | dát kritice tip | Prosek |
Pro K3: Díky za názor. Nejsem literární kritik, ale myslím si, že každý vymyšlený příběh je vyumělkovaný. Mohu se ovšem mýlit. Třeba jednou objevím, co je to správná poetika. Zatím hledám... | ||
03.11.2019 08:44:41 | dát kritice tip | California Memory |
Výběr udělím, hlavně za ten optimistický konec. Deštníky a Dallas - to mě taky pobavilo. Taky šok s růží - to je sebekritika! :) | ||
25.10.2019 21:40:46 | dát kritice tip | K3 |
Na mě je to takové dost vyumělkované. Ale ta správná poetika mi tam chybí. | ||
25.10.2019 17:45:49 | dát kritice tip | Gora redaktor poezie a prózy |
Mám ráda tvůj styl psaní - lehce, jako by nic, docházíš k pointě... Anděly v literatuře nevyhledávám, tenhle příběh s ním se podle mne povedl. Není tak "třeskutý" jako poslední tvůj, spíše jemně lyrický, nicméně například místa, kde vyprávíš o dešti a procházení se dobře čtou.
Oceňuji vtipnost, např. Deštníky už nejsou to, co bývaly. I čas jakoby se zastavil. - dala bych Čas jako by se zastavil. Tak zvědavý jsem byl naposledy snad jen při sledování Dalasu, když Boby umřel a po padesáti dalších dílech vylezl z koupelny.- úsměv... oprav si Dallasu Solidní dílko. | ||
25.10.2019 13:32:27 | dát kritice tip | Alegna |
abyste mohli vzlétnou, musíte se obejmout ..... krásná myšlenka a celé mě to bavilo :) | ||
25.10.2019 12:14:01 | dát kritice tip | dievča z lesa |
uau ... pekne sa to odvíja ... až po objatie |
Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.