Panika

Včera jsem chtěl tolik tolik psát o Tobě,ZLATOHNĚDÁ.

Včera jsem byl ale tolik tolik unavený,že jsem šel spát už o půl sedmé večer,a spal až do půl šesté ráno. Ufff! Tolik tolik hodin - to už ani nepamatuji!

Včera jsem o Tobě opět mluvil hodinu s psycholožkou. To jak mi nedáváš spát. A podívej! Spím jak belina! :D

Dnes to zprvu vypadalo,že za mnou ani nepříjdeš,ale nakonec to bylo nejednou. A vždy jako rozpustilá školačka. Svým způsobem nesmělá a volající o pomoc. Což o to - já bych rád pomohl,jen nevím o jaký druh pomoci bys vlastně stála. Asi by Ti nepomohlo,že bych se pro Tebe i na kostičky rozkrájel...?! :) Určitě ne... A vždy když příjdeš,tak potřebuješ něco. Něco pracovního. A jak už jsem stačil rozpoznat,tak nikdo tomu že jde čistě o věci pracovní nevěří. Ale na to já z vysoka...! Jenom mi vadí,že Ti ubližují. Převážně slovně. Kdyby to pomohlo,porval bych se s nimi do krve. Primárně asi do mojí,ale nejen za to mi stojíš.

Dnes jsi mi ukázala nohavičky. Vzniklo to dlouhým řetězcem spojitostí zdánlivě nesouvisejících. Přišla jsi a chtěla opět něco vyřešit. Ale byl tam tentokrát i kolega. Týkalo se to nějakým způsobem modré barvy. A on říká podívej já mám modré i slipy. A Ty_ Já ani neviem aké mám nohavičky. A já - můžu tipovat?! Biele. Nie. Čierne. Nie... Nooo... Pak sis trošku stáhla rifle,a... Takové do růžova... :) Povedala si - ladia mi k tričku! No jo,vlastně jo! Ty máš na sobě tričko! To je historický okamžik! Ty uprostřed zimy nakrátko! Co se stalo,co Tě tak rozhajcovalo?! Jeden nepríjemný zákazník! No ale to musím zapsat do komína černým fixem -Ty a skoro v plavkách!!! :D

Fascinuje mě,když si holka sladí kalhotky s tričkem. Tričko může vidět každý,ale kalhotky......? :)