Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 431 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+13 neviditelných
Pozdní odpoledne
datum / id27.10.2019 / 500141Vytisknout |
autorBullshits
kategoriePovídky
zobrazeno55x
počet tipů0
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Er ist wieder da

Pozdní odpoledne

Pozdní odpoledne
(Faun)

Víte, přemýšleli jsme. „No nepovídejte! Vy opravdu myslíte?“
Ano, jakkoliv se to zdá nepravděpodobné, opravdu jsme přemýšleli, abychom dnes večer nebyli sami. Nějak se to vždy udělá, někoho vždy najdem. Už nás to s náma nebaví, pořád dokola stejný sračky.  

Musíme odejít, vše jsme udělali tak, aby nás tu nic nebavilo. Ba co víc, dokonce odpuzovalo. Žijeme v té chajdě na přespání, už něco času. Vše předem připravené, stejný rozmístění nábytku, stejné obrázky, stejná elektronika, stejná média i stejné nádobí. Vše dokonale nastavené k tomu, abysme se po příchodu domů zeblili, patřičně zesrali a odpadli do deprese.   

Ale byla pořád malá, těžko nás žvejkala, jsme příliš velké sousto na jedno zhltnutí, nevejdem se jí do huby.  Umocnili jsme ji proto nějakou totál vyprazdňující muzikou, takovou, co nás rozbrečí do utonutí v slzách. Však víme jakou... Pink Už nebudem potřebovat nic jiného. Hmm, jsou sladké, také máte rádi své tekutiny? Všichni si je rádi měníme v jednom upoceném klubku.   

Ou yes, půjdeme dnes na naší pravidelnou večerní cestu. A na té, si v jednom místě vždy dáme cigáro. Už jsme ho tam dávali před dvěma lety. Tenkrát jsme vždy čekali na telefon od naší milé. A už tehdy jsme si říkali, že jistě neuplyne mnoho času a zanedlouho na nic čekat nebudem. Jen odpálíme, půjdem dál a už nebudem vzpomínat na časy, kdy jsme si na stejném místě přáli slyšet její hlas. 

A dnes je právě ten čas, deprese vyrušena tou ještě větší. Mysl uvolněna pro nové zážitky s jinými lidmi. Krom toho jejího, už máme v šišce mnoho hlasů, ona už zní v pozadí a v popředí ten náš společný.  

Už brzo vyrazíme, zbejvá jen pár hodin a zase zapomeneme společně s ostatními, na vše, co nás utvářelo přijatelnými.  
A je nám dobře, konečně, konečně nám zase straší v hlavě, kam se na nás sere pan Král. Však i on posléze čuměl, než odešel a nechápal, totiž dal jsem mu jeden slib...  

Že překonám jeho krutovládu nad vlastním životem, mám k tomu talent...  
Od přirození! Tedy od vocasa...




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.