Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 441 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Obojek
datum / id31.10.2019 / 500251Vytisknout |
autorProsecký
kategoriePovídkyDalší dílo autora
témaPsychologické
zobrazeno420x
počet tipů6
v oblíbených0x
Prolog

Už by nespočítal, kolikrát se psem šel podél Černého potoka, prodíral se divokým olšovím, vystoupal na železniční násep, přes starou smrčinou se dostal až na Stříbrný vrch  a v dálce uviděl holý hřbet Hohe Heide …


 

Obojek

Sunny je jako na pružinách. Odskočí a zase se vrátí. Když se Aleš zastaví, vymrští se Sunny do vzduchu a rafne ho do rukávu. Říká tím:

„Dělej, pojď už!“

 Nepustí z něho psí oči, dokud Aleš nevyrazí směrem k louce. Jakmile si je pes jistý, že jdou na vycházku, vyrazí tryskem. Musí vybít energii, která se v něm nashromáždila za celý týden v sídlištním bytě! Přeběhne celou dlouhou šedesátihektarovou louku a zmizí za mezí v podrostu.

Aleš vyrazí za ním. Stejnoměrným krokem. Ví, že Sunny odhadl, kam a jak rychle půjde. I když se se neuvidí třeba deset minut, Sunny ho bude čekat na místě, kam by Aleš přibližně při této rychlosti a směru měl dojít.

Je sám se svými myšlenkami. Užívá to. Doma u nich byla od rána, jako každý den, tchýně. Okamžikem jejího příchodu pro její dceru končí život s Alešem a věnuje se už jen jí. Pro něho zbývají už jen věty:

„Co ti je do toho, o čem se bavíme?“

A když se zeptá:

„Proč se mnou jednáš jako s pacholkem?“

Tak se dozví:

„Pacholek je alespoň inteligentní. Ty ses kasal, že zhubneš a pořád si tlusté prase. Kolik potřebuješ dní, aby sis tady všechno uspořádal a vypadnul?“

„Můžu jít hned. Ale ty bys mohla alespoň na rozloučenou poprvé v životě vařit polívku!“

To už se do toho vmísí tchýně:

„A ty umíš uvařit polévku? Uvař si ji sám. Měl bys mi být vděčný, že vám vařím. My jsme se holky neptali, co tady ten chlap dělá, když jsi přišel!“

Raději na to nemyslet. Jak dlouho už je Sunny pryč? Co jestli se mu něco stane? Jsou tady prý divoká prasata.

Anebo co když uteče? Minule narazili na lesní stráž. Sunny na ni zaštěkal a zmizel ve křoví. Chlápek ukazoval Alešovi odznak a demonstrativně se vracel do džípu pro kulovnici. Aleš mírně podotkl:

„Musím počkat tady. On se bude vracet po mý stopě a přijde sem!“

„Tak ale bacha, příště pude,“ významně se lesní strážník dotkl zbraně. Vtom Sunny přiběhl k Alešovi a nechal se uvázat.

Zmizeli lesní stráži z dohledu dolů k potoku. Tam na nikoho nenarazí, věděl Aleš a zase Sunnyho pustil. Ten jako všichni teriéři miluje hrabání v zemi a lovení myší. Už rve kusy drnů, hází je stranou, ponoří čumák co nejhlouběji a vzrušeně zkoumá pachy. Ze které díry by tak jen mohla myš vylézt?

Za chvíli objevil nějakou mršinu a důkladně se v ní vyválel, než k němu Aleš doběhl a zahnal ho. Kdo to bude doma čichat? A co si zase vyslechne, že neuhlídá ani psa?

Sunny zavětřil a Aleš uviděl pasoucí se srnku. Sunny vyrazil jako o život a zmizel v lese. Aleš si přečetl novinky na facebooku a nepřekvapilo ho, když se po deseti minutách Sunny objevil jako by nic z druhé světové strany. Musel uběhnout nejméně dva kilometry.

Ztratil při tom obojek. Asi když někde proskakoval křovím. Jak ho Aleš chytí, jak ho povede? To byla zbytečná obava. Sotva se Aleš otočil, Sunny vyrazil za ním a následoval ho spolehlivě až k autu. Když Aleš otevřel zadní dveře, pes poslušně skočil dovnitř a lehl si na sedadlo. Aleš mu provizorně uvázal vodítko kolem krku na uzel. Ne aby Sunny neutekl, ale aby nepřepadl na přední sedadla, kdyby prudce zabrzdil.

Aleš si dřepl vedle auta. Vzpomněl si, že ráno viděl v koupelně kulatou dózu Soapgasm (afrodiziakální vůně květů jasmínu, hřejivé vanilky a nevinných kosatců provudí ženskost a smyslnost). Hned ho napadla souvislost s orgasmem. A vanilku ona přece nesnáší!

„Ty myslíš jen na jedno,“ odsekla. A co už mu zbývá jiného, než na to alespoň myslet. Co si ona asi myslí, že se dělo, když byl v Pattayi? Tuší a raději o tom nemluví?

Všechno vzdal. Trvalo to už příliš dlouho, než aby byl schopen něco změnit. I kdyby ztratil svůj obojek, taky se vždycky vrátí jako Sunny, protože si prostě neumí představit nic jiného. 

Jak tak dřepěl vedle auta, maně odemknul prstem telefon a listoval otevřenými stránkami. V emailu měl QR kód letenky ...

O dva týdny později:

Seděl u stolu s Challalai. Díval se přes její rameno na jezero Batur. Otevřené volkswageny na ně dva, stejně jako na ostatní,  čekaly kousek od nich na parkovišti. Jejich řidič stál k nim zády. Už musel být starý. Těžko ovšem říct. Hlavu měl obalenou pruhem látky, kolem krku svetr a ostatně každičký kousek těla se snažil chránit před sluncem. I Aleš byl přece Challalai k smíchu, když viděla bílý pruh kůže kolem beder tam, kde měl přes den plavky. Ona byla černá jak kakao bez jediného bílého místečka.

Starý řidič si začal pískat. Bylo to "You and I".   

"To jsou Scorpions," udivilo Aleše. Jedenáct tisíc kilometrů daleko.

"Jo, byl jsem na jejich koncertě."

"Kdy to bylo?"

"2008".

To ještě Aleš nechodil se Sunnym. Žádného psa neměli.

 

  

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

04.01.2020 14:27:51dát kritice tipProsecký

Díky, Lakrove! K tomu konci: Copak se nemůže sebrat a prostě odejít do Thajska? 

04.01.2020 08:18:40dát kritice tipProsecký

Díky, Lakrove! K tomu konci: Copak se nemůže sebrat a prostě odejít do Thajska? 

03.01.2020 14:43:39dát kritice tipLakrov
redaktor prózy
Takový zvláštně "neukotvený v prostoru a čase" je tenhle příněh,
ale dobře se čte... a až skoro na konci mi dochází, že jej čtu už podruhé.
Tentokrát tedy -- vzhledem k tomu, že dočítám souvisle až do konce --
tip.
25.11.2019 13:46:12dát kritice tipK3

...provudí /probudí/ ženskost a smyslnost; I když se se neuvidí...

Nějak nevím  co si z toho vzít...

18.11.2019 15:21:30dát kritice tipLakrov
redaktor prózy
Zpočáku je to jakási rozpačité balancování mezi svobodou (pes) a její ztrátou (Aleš), konci pak příliš nerozumím; jako by střei do jiného příběhu, což byl ale nejspíš autorův záměr. Možná mi v tom dělá zmatek (a bere tomu náladu) jen téch posledních šest řádků...
15.11.2019 11:47:34dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Povídka mě bavila až do chvíle, než našel letenku. Paralela mezi psem a jehomajitelem mi přišla zajímavá. Jako vyústění povídky Obojek bych si spíš představovala, že si najde novou partnerku a ta ho zas bude trápit jinak, takže ten obojek bude pokračovat. Tomuto závěru jsem moc nerozuměla. Přesto tip.

09.11.2019 10:18:04dát kritice tipJanina6

Nějak nevím, co si o tom příběhu myslet. Nejdřív to vypadalo, že to bude příběh o psovi… pak se ukázalo, že tím hlavním, co se řeší, je spíš Alešův život, ale přiznám se, že ten psí mi připadal načrtnutý mnohem živěji a přesvědčivěji. Ke konci mi bylo Aleše trochu líto a přála jsem mu, aby se „obojku“ dokázal zbavit. Ale závěr vypadá spíš na to, že se ho zbavuje celkem snadno a často… A tak vlastně nevím, co si z toho textu „vzít“…

Jinak jsem si všimla pár překlepů – přes starou smrčinou, Nepustí z něho psí oči, I když se se neuvidí, provudí ženskost.

05.11.2019 11:09:12dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Depresivní konec jsi proměnil na jemně melancholický. Prima!

05.11.2019 11:06:18dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

S údivem zjišťuji, že přibyl odstavec... ráda si přečtu :-)

01.11.2019 14:19:221 tipů dát kritice tipProsecký

Zajímavý podnět, I. Zamyslím se nad tím.

01.11.2019 14:04:48dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

avi PM

01.11.2019 14:04:26dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ano, tak jsem to myslela s příp. pokračováním... popud  - a odchází i se psem, oba bez obojku.

díky za souhlas 

01.11.2019 10:56:03dát kritice tipProsecký

Nominovat můžeš. Budu poctěn. 

K té filozofii: Jistě, hrdina je zoufalec a měl se sebou něco dělat. V mé koncepci se svým životem nedělá nic, a proto už próza nemůže mít další děj. Nabízí se ale řešení, že nějaký vnější popud (klidně úplně banální - pojede do Prahy, bude mít s sebou peníze a vpodvečer ho uloví na černém Mostě děvka .... Ráno se probudí na sídlišti a je z něho jiný člověk).  

01.11.2019 10:50:05dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Mohla bych nominovat do soutěže PM?

01.11.2019 10:41:43dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Pak nezbývá, než fatalismus vyměnit za jiný druh filosofie :-)

01.11.2019 10:39:33dát kritice tipProsecký

Revírníku, máš pravdu. Velká část lidí volí jistotu obojku. Oni se lidé příliš od zvířat neliší.

01.11.2019 10:38:42dát kritice tipProsecký

Díky, Goro. Poslední odstavec jsem opravil.  

I ohledně děje máš pravdu. Ale co když se opravdu už vůbec nic (nového, podstatného) nestane dalších dvacet let? 

01.11.2019 09:32:401 tipů dát kritice tiprevírník

Ano, obojek může být nakonec to nejlepší, jakási jistota.

31.10.2019 17:23:101 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ahoj po čase:-)

Stejně jako Alegnu mne námět potěšil. Napsal  jsi vše věrohodně, při prvním "vypuštění" psa jsem také jako chovatelka psů trnula, aby se mu něco nestalo.

Jediné, co mne mrzí, je, že bych četla dál a dál a není co. Ráda bych se dozvěděla, jak příběh pokračoval. Podobnost údělu psa a "pánečka" je tristní.

Spíše než povídku mi text připomíná psychologicky laděnou miniaturu s šířeji rozvinutou hlavní myšlenkou ... 

.............

V posledních sedmi větách šestkrát zájmeno -to-

31.10.2019 15:17:53dát kritice tipAlegna

vyprávění o psovi mě potěšilo, znám hrabání,  vyválení se v něčem moc "voňavém" .....  i ten zvyk, co člověka svazuje



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.