Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Prostor vyplněný mechem

Výběr: atkij, Gora, Zbora, Dero
31. 10. 2019
27
19
2325
Autor
nascheanou

nad městem se vznáší šedá peřina
poklice podzimu
kohout v sousedově zahrádce přestal kokrhat
holé, suché větve stromů

paralýza těla
přežít (už zase!) vlastní zkázu
překročit stín stínu

rozpouštím se v bavlněné látce
vlasy se lepí k čelu
tupá bolest svalu

___

zamřížované okno
stovky džbánků přichycených na stropě za křehká ouška
(bojíš se tmavých vnitřků, neznámé dno obvykle nahání strach) 

kolem dřevěného opěradla se pne kousavý, bavlněný svetr
jako by si děda kamsi odběhl jen tak na lehko
(svým způsobem ano, každý si jeho odchod vysvětlujeme jinak)

na zeleném paloučku pískovcový náhrobek s vyrytou Biblí a kalichem
fialový vřes v květináči
výhled na kopec
stádo krav

děda to tu měl rád

 ___

posuny a úskoky stranou
vzdalování a přibližování podle nálady a počasí

občas nenávidím ten tichý klid
rovnou, nehybnou hladinu moře bez známky zápasu
existenci bez pnutí, slova bez chvění
nudné jistoty
nudné nejistoty
rutinní fungování v čase a prostoru
člověk, stroj, mechanismus zachování bezpečí

prostor mezi námi je vyplněný tmavým mechem
mlčení jako předzvěst bouře

 ___

 
chtěla bych tě potkat znovu
s pečlivostí prozkoumávat pohyby,
rozplétat tichou řeč, porozumět skrytým významům,
městům, která si ještě nenavštívil,
znovu si proklestit cestu tvými celospolečenskými vzteky,
znovu se zamilovat do úzkých nohou v černých džínách,
do hlavy schované v kapuci

občas si tě představuju s jinými ženami
jaký bys asi byl, jak bys chutnal,
na jaké části těla bys rád sahal
(vnitřní strana paže směřující k podpaží?)

občas si v metru představuju sex s cizími muži
občas si v metru představuju sex s cizími ženami
občas si představuju, že máš nehodu na kole a já zůstanu sama

kdybychom se nikdy nepotkali
cítil bys přes to,
že patříme k sobě?

 ___

  


19 názorů

vesuvanka
13. 02. 2020
Dát tip

Pěkné, obzvláště první a druhá :-))) TIP


Perinbaba
11. 02. 2020
Dát tip

Jaj, to je príjemné ako vznášadlo. Začarovaný vankúšik. Po prečítaní sa mi hneď zavrú oči. Sny také živé, že nemám studené nohy, tie sa ku mne vrátia až ráno :o)


clovrdik
02. 02. 2020
Dát tip

dokážeš navodit atmosféru a přitom nijak složitě ... těší mě tě číst


montigue
03. 12. 2019
Dát tip

Pro mě další kousek, který mi zpříjemnil večer... Děkuji


black8
05. 11. 2019
Dát tip

keď to čítam, mám pocit, že sa prechádzam...z jedného pocitu do druhého a pritom to má aj čosi sympaticky civilné...vydarená báseň*


Zbora
04. 11. 2019
Dát tip

Slušné


Líbí se mi. 


Ta poslední... absolutně jedinečné. Máme podobný nádech, výdech :)


trojort
01. 11. 2019
Dát tip

...cítit je samo o sobě dobré...


Philogyny
01. 11. 2019
Dát tip

ráda jsem četla


Luzz
31. 10. 2019
Dát tip

docela dobrý. pískovcovej náhrobek a vřes (i když v květináči) se mi líbí.

jenom ten kousavej bavlněnej svetr, ten mi tam nějak nesedí... kouše vlna (teda podle mě)... s kousající bavlnou jsem se ještě nesetkala... (jen detail).


mal som v pláne dočítať knihu ale tu ma to baví viac


Gora
31. 10. 2019
Dát tip

Velmi světlý.


nascheanou
31. 10. 2019
Dát tip

Dík* Měla jsem světlej moment v šedym dni. 


Gora
31. 10. 2019
Dát tip

Jedinečný styl tvé civilní poetiky v básních vždy znovu překvapí a zaujme čtenáře otevřeností, úsporností v projevu. Výborné, první a druhá dnes u mne zejména, ale i jako cyklus.


Alegna
31. 10. 2019
Dát tip

pro  mě děda je nej*


dadadik
31. 10. 2019
Dát tip

láskyplné... *


Danny
31. 10. 2019
Dát tip

pěkně meditativní, zasnil jsem se, tip


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru