Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Přítel

Výběr: California Memory
01. 11. 2019
14
18
1115

Říjen 2019. Text původně vznikl jako báseň, nyní jsem jej přepracoval do této prozaické podoby. 

Měl jsem kamaráda nad všechny ženské. Živil se jako poustevník, bydlel po šumavských samotách. Spolu jsme vždy pili rum v hospodě "U Čerta" do němoty a oslavovali tím člověka. Za letních večerů se můj kamarád často díval na hvězdy. Někdy říkával, že Bůh není a že on sám, můj přítel, povstal z opice. Měl však vždy veselou mysl a nikdy nebyl komunista. Dokud byl mladý, kupoval si lásku po troškách. Nikdy nežil v dostatku hmotných statků.

Byl žíznivý zrzek po vzoru Vincenta van Gogha. Posílal lidem bojové pozdravy ze své chaty. Napsal všechny manifesty, znal nazpaměť všechny -ismy. Recitoval verše z Ginsberga, když jej odváželi do blázince. Bojoval proti všem a nejvíc sám se sebou. Trápil se závislostí na rivotrilu, kterého měl vždy zásobu, ale ještě víc pro lásku, které se mu nikdy nedostávalo.

Poznal celý svět s prstem na mapě a všechny psychiatrické léčebny v Čechách a na Moravě s výjimkou Opařan. Jednou o Velikonocích šel tři dny pěšky z Kakovic přes Zwiesel na Velký Javor a nudil tím pak své posluchače celý život. Tři roky se chystal na cestu z Bližší Lhoty do Další Lhoty, ale už se na ni nevydal.

Když umíral, odkázal mi své sešity plné pseudofilosofických úvah o životě. Napsal také několik desítek nikdy nevydaných básnických sbírek, měl totiž výjimečný talent psát špatné verše. Zbyly po něm též různorodé poznámky, semtam nějaký ten román a deníky.

Daroval mi taky plátno, které maloval celý svůj život a které zobrazovalo jakousi nahotinku a bůhvíproč se jmenovalo "Česká Eva". Ten obraz jsem pak prodal za tři stovky jednomu nedostudovanému invalidovi, když jsem neměl na tabák. Myslím však, že neměl takovou cenu.

Můj kamarád a já jsme znali všechny jarmareční a sprostonárodní písně a teď ho vzal čas. Tak se někdy ptám: „Kam odešel člověk?“ Je to ale něco víc, chybí mi kus mého kontinentu, můj přítel.

 

Už dlouho o něm vyprávím svému ošetřujícímu lékaři i paní primářce, když přijde na vizitu, ale nikdo mi nevěří. Říkají, že jsem nikdy žádného kamaráda neměl, že jsem si ho vymyslel. Mám taky někdy pocit, že si ti lidé myslí, že jsem blázen...


18 názorů

Tady ovšem souhlasím, Zeanddrichu E. Děkuji za návštěvu.


Myslím, že jsi udělal dobře, žes to nechal v próze


Lakrov, děkuji.


Lakrov
03. 02. 2020
Dát tip
Po celou dobu čtení mi to přijde jako nekrolog, jako smutná vzpomínka psaná tak lehce, bez patosu. A pak přichází poslední odstavec, stavící předchozí text do úplně jiného světla. Tip.

Provedl jsem ještě drobnou opravu: název hospody jsem umístil do úvozovek.


K3, i tobě díky za návštěvu a za komentář...


K3
02. 11. 2019
Dát tip

Memory, někdy se mi zdá, jako by jsme byly všichni účastníci té reklamy, nebo divadla, ono je to asi jedno. I mě se text líbí.


Především chci všem poděkovat za čtení mého textu, speciálně pak děkuji těm, kdo zde zanechali své komentáře. Cením si zájmu, který mé dílko vyvolalo o to víc, že jsem takovou odezvu ani nečekal. Je to přece jen drobnost a na textu by šlo určitě ještě pracovat.

Prosecký, Slezsko jsem vynechal, přestože tam jistě jsou také nějaké léčebny, pro přehlednost. Vím, že je to chabý důvod k vynechání jedné ze tří historických zemí našeho státu... Je to těžko omluvitelné opominutí. Napsal jsem, že jsme pili rum, ale měl jsem na mysli tuzemský rum, čili tuzemák, nikoli pravý rum z cukrové třtiny. Cena lásky, k tomu bych se snad radši ani nevyjadřoval, to je lepší zkoumat přímo na místě.

Kočkodane, trojorte a California Memory, zrovna jsem dočetl knihu Zdeňka Mlynáře "Mráz přichází z Kremlu," je to autobiografická zpověď jednoho příslušníka generace českých komunistů narozených kolem roku 1930. K této generaci náleží také Milan Kundera. Jak Mlynář, tak Kundera zanechali ve svém díle výpověď o generaci "věřících komunistů", včetně prozření ke kterému časem dospěli. Velmi zajímavá je i poněkud groteskní scéna, kterou Mlynář popisuje na konci své knihy, když líčí své vyloučení z KSČ. Myslím, že pro mnohé z těchto "věřících komunistů," bylo konečné prozření a definitivní rozchod se stranou spojen se silným pocitem úlevy. Kundera to ostatně popisuje ve více svých románech.

 

 


Philogyny
02. 11. 2019
Dát tip

Vyvolala ve mně vzpomínky. 


Kočkodan
01. 11. 2019
Dát tip

„Měl však vždy veselou mysl a nikdy nebyl komunista.“

 

I mě toto spojení zaujalo. A vlastně celé dílko.

Možná ona veselá mysl souvisí s neexistencí členství ve straně. ;-)


Gora
01. 11. 2019
Dát tip

Příběh tvého přítele se mi líbí - věřím ti, že existoval:-) Škoda, že mu nebylo dopřáno dojít do Další Lhoty.

Opatruj jeho básně a neprodávej...


Musaši
01. 11. 2019
Dát tip zvedavec, Gora

Jeden reálný samotář ze Šumavy by tady na Písmáku byl. Jmenuje se Darmo-šlap a já jsem si napřed myslel, že píšeš o něm.

Nezáleží jen na těch, kteří se třeba posmrtně stanou slavnými jako třeba tvůj žíznivý zrzek Vincent. Záleží na všech, protože myšlenky a inspirace se rozlévají lidskými dušemi jako nekonečné moře, nemají začátek ani konec, někdy nějak v někom vykrystalizují a jindy vůbec ne.  Nezáleží na tom, jestli tvůj přítel reálně existoval, důležité je, že ho máš v hlavě.  Tip.


trojort
01. 11. 2019
Dát tip Zeanddrich E.

Měl však vždy veselou mysl a nikdy nebyl komunista.

...to spojení mi pobavilo... :)


Prosecký
01. 11. 2019
Dát tip

Dobré. Jen mě mrzí, že jsi v přehledu psychaitrických léčeben vynechal Slezsko. Zajímalo by mě, jakou značku rumu pil? A byl vůbec pravý z cukrové třtiny?

Kolik stojí na Šumavě láska a jaké nejmenší nedělitelné množství se dá koupit?


a2a2a
01. 11. 2019
Dát tip

Přečetl jsem se zájmem a  kdybys byl nablízku, bylo by o čem vyprávět.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru