Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Trochu smutná a trochu děsivá vyprávěnka o Dušičkách

Výběr: California Memory
01. 11. 2019
4
5
603

Ahoj muži, ženy, holky, kluci a i vnuci. Představte si, že dnes je státní svátek dušičky. Je to něco jako společné narozeniny všech nebožtíků a nebožek, co jsou po smrti, protože umřeli. Dnes by všichni, kdo mají na hřbitově nějakého umřelého rodinného nebožtíka, měli do levé ruky uchopit kahánek, do pravé sirky a jít na hřbitov kahánek zapálit. Nebožtík z toho bude mít v nebi velikou radost. Bude radostně juchat, že na něj myslíte.

My s Láďou chodíme zapalovat kahánky našim ženám manželkám a i ostatním zesnulým. Já zapaluji kahánky tatínkovi, mamince, dědovi Václavovi, mému bratrovi, co se v 15 letech zabil na motorce, babičce Květě a dalším. Je to moc hrozné. Čím je člověk starší, tím víc je i víc lidí, co mu umřeli. Třeba taková paní Růžičková, které je 106 let, je tak tak moc stará, že jí umřelo tolik lidí, že už ani neví, v jakých hrobech přesně leží. Proto vždy s velmi sprostým nadáváním nevhodným pro malé vnuci chodí po pickovickém hřbitově a na každý hrob dá kahánek, aby na některého nebožtíka nezapomněla. Ona je totiž moc pověrčivá a bojí se, že kdyby na někoho zapomněla, tak by na ni v noci za trest přišel sáhnout studenou rukou. To by bylo děsivé.

Na dušičkách se mi nelíbí jedna věc. Láďův syn Láďa. Když Láďovi umírala jeho žena manželka Boženka, tak Láďův Láďa skoro úplně přestal jezdit na návštěvy. Boženka totiž už byla tak moc nemocná, že vykonávala potřeby 1 i 2 v posteli do plínky, což se někdy u umírajících stává. Láďovu Láďovi to zapáchalo. Když vzácně přijel na návštěvu, tak dělal nehezké obličeje a u nosu si držel držel kapesník. Při obědě taky nechtěl jíst se svou umírající maminkou v jedné světnici nudlovou polévku a vykřikoval, že nemůže, protože se mu z toho smradu dělá špatně od žaludku. Úplně nejhůř se ale choval, když Láďa Boženku začal přebalovat a chtěl pomoct. To se mladý Láďa chytil za hlavu a křičel: Tati, to nedávám. Pak utekl pryč a schoval se za králíkárnou, kde čekal, až jeho tatínek maminku dopřebalí.

Poté, co Boženka umřela, začal Láďův Láďa najednou dělat, jak měl svou maminku hrozně moc rád. Při dušičkách přijížděl s ohromnými umělými květinami a se spoustou kahánků. Byly to drahé kahánky s červenými skleněnými kryty, ne takové ty obyčejné bakelitové, které kupujeme my s Láďou. Kytky a kahánky položil na hrob, podíval se na kahánky od Ládi a kytici slaměnek a řekl: Tati, to ses moc nepředal. Chudák máma.

A Láďa je smutný, protože by taky chtěl dávat Božence na hrob pěkné umělé květiny a drahé kahánky, jenže má malý důchod.

Mě tohle chování Láďova Ládi vždy moc trápilo a loni na Dušičky jsem se rozhodl, že ho za jeho nehezké pokrytectví potrestám. U Ládi doma jsem si z almary vypůjčil po Božence jupku, zástěru, šátek, punčochy a holínky. Oblékl jsem si to, pomoučil obličej, pravou ruku si namazal studenou kolomazí a takhle upravený se schoval za Boženčin hrob. Když přijel Láďa s Láďou, tak Láďa zapálil jako vždy obyčejný bakelitový kahánek a Láďův Láďa ohromnou skleněnou lucernu s Panenkou Marií nahoře. Pak tatínkovi řekl: Táto, opět jsi se moc nepředal, to je hrozné, jaká jsi držgrešle.

V tu chvíli jsem vyskočil ze záhrobí, Láďova Láďu chytil kolomazí potřenou rukou za ruku, hrozně na něj bafl a řekl: Láďo, ty darebáku! Bububu!

Láďův Láďa se strašně vyděsil, začal ječet jako mladá vnučka a dal se na úprk pryč. Jenže jak prchal, tak zapomněl, že je na hřbitově a spadl do čerstvě vykopaného hrobu. Protože je to zhýčkaný městský člověk, tak se po tomto zážitku klepal ještě asi týden.

Láďa byl ale moc nadšený. Myslel si, že Boženka vstala z mrtvých, hned se se mnou vítal, objal mě a taky mi sáhl na pozadí. Musel jsem mu složitě vysvětlit, že nejsem Boženka ale Luboš, co chtěl vytrestat jeho nepovedeného městského syna. Láďa byl chvilku smutný, ale pak se začal radovat a řekl mi, že už roky chtěl udělat něco podobného.

Doufám, že letos se už Láďův Láďa bude chovat hezky, protože pokud ne, tak mám vymyšleno další hrůzostrašné strašení, které je tak strašlivé, že by si na něj snad měl vzít ty plínky, které mu kdysi vadily na mamince.

A to je všechno a doufám, že dnes taky půjdete dát na hřbitov kahánek. Nebojte, stačí pouze ten obyčejný bakelitový. Ahoj!


5 názorů

Lakrov
24. 01. 2020
Dát tip
Tentokrát to nebyla taková sranda, jako někdy bývá, ale úvodní dva odstavce mě překvapivě přiměly k zamyšlení, jestli se ti mrtví v tom jiném světě taky jeden druhého posuzují, kdo je jak starý, kdo se kolika dožil a jestli je při tom ještě důležitý letopočet narození nebo jen čas strávený na tom našem světě nebo jestli tohle už je tam v tom jejich světě jedno... a tahle představa a domýšlení vzniklých situací mě docela pobavila.

Kočkodan
01. 11. 2019
Dát tip

Já osobně nepovažuji za děsivé, že jsi obrazně řečeno vstal z mrtvých. ;-)


Andělka1
01. 11. 2019
Dát tip

***


to je strašidelne milé


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru