Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 431 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+13 neviditelných
Prostituce běžného života
datum / id01.11.2019 / 500309Vytisknout |
autorMikis
kategorieFejetony
zobrazeno25x
počet tipů0
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prostituce běžného života

Nedávno jsem tady psal svůj výlev na téma společenská současnost, napadlo mě, jak by se asi čtenář tvářil, kdybych zde vysypal svůj názor na téma zaměstnání. Nepíši často, nicméně tady to je.

 

Na základní škole jsem věřil, že všechno je v hlavě. Přístup ke vzdělání tam, kde žádný pořádný přístup nebyl, o peníze jsem se začal starat až v osmnácti, kdy mi chyběly peníze na pivo a fotbálek.

Vzdělání přece určuje společenskou prestiž, status inteligenta v moderní společnosti být něčím výjimečný, lišit se, provokovat, smát se lidem do očí, jednoduše, dělat si co chci.

Jaké však bylo mé překvapení, když jsem vypadl ze školy. Nedodělal jsem výšku, chtěl jsem urgentně žít. Potřeboval jsem peníze.

Nejprve jsem naivně nastoupil na pozici krajského realitního makléře s vidinou, že si pojedu svých 30k měsíčně, budu bydlet na venkově a všechno přijde tak nějak samo.

8 měsíců mě bavilo jezdit po dědinách o 500-1000 obyvatelích a ptát se kdekoho přes plot, jestli se neprodává někde ve vsi barák. Tenkrát mě ještě trochu drželi rodiče, takže svoji první vydělanou nulu jsem si krásně hýčkal celých 8 měsíců. Pak přišel obrat a návrat do města.

Otec měl k dispozici peníze bokem, tak se koupila zapšklá garsonka, to abych měl kde odstartovat. Dělal jsem kdeco. Paleťáka ve skladu, šmejda prodávajícího tarify, dokonce jsem s pár kamarády risknul vyrobit HYIP (kdo nezná, ať mrkne na google, je tam toho plno), naštěstí nám nikdo peníze nesvěřil, bylo by to na 8 let natvrdo.

Tak nějak mě začala zmáhat únava ze života, výšku jsem ani jednou ze tří pokusů nedokončil, takže jsem musel skousávat pozice pro středoškoláky. Je libo být pojišťovák nebo obchoďák v nějaké podřadné společnosti? Začal jsem si uvědomovat, že inteligence opravdu není všechno a že hlavou zeď, alespoň u násv ČR, neprorazím.

Dal jsem se na grafiku. Samostudium, praxe, články, zkušenosti, a zase a zase ten samý cyklus. Akorát tady mi nikdo neříkal, co mám pro prachy dělat. Bylo to super, ale dojel jsem na to, co vždycky. Nájem a jídlo. Potřeboval jsem (zase) peníze.

V současné době se dívám po něčem klidnějším, vyváženějším k mé osobnosti a hlavně vhodně zaplaceným. Nevadí mi, že budu asi do konce desetiletí bojovat s maturou. Otrkaný jsem dost. Pointa celého textu?

Učte mladé lidi přemýšlet dopředu. Pro mě po matematickém gymplu přišlo tvůrčí psaní, lítání z oboru do oboru a pořádně neumím ani nemám nic. Tak ať si to naši potomci neposerou tak, jak jsem dokázal já a jak by v té době dokázal každý. Žijeme jenom jednou, kdo ví, možná se tomu budu za pár let smát.

Díky za pozornost.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.