Ovlivněný

Nervózně čekám odkud se zase vynoříš. 

Jen zaslechnu tvůj vtíravý hlas, celé mé tělo ochromí. 

Asi bych ten stav mohl směle označit za agónii. 

Podsouváš mi myšlenky.

Nikdy by mě nenapadlo, že se jednoho dne probudím a zjistím, že má rozhodnutí jsou tebou natolik ovlivněná, že už ani nejsou má.

Myslel jsem, že se tě zbavím.

Zabiji tě nějakým chemickým koktejlem, ale to jaksi nevyšlo. 

Otevírám soubor nazvaný první vzpomínky, a když zjistím, že tam nejsi, zalije mě úleva (nejsi se mnou totiž spjatá od narození), ale jen přejdu o pár složek dál, už vidím první náznaky.

První ovlivněná slova.

První ovlivněné krůčky.

Kdybych tak tehdy věděl, jak snadno se ti dalo předejít.

Spolkla jsi mě. 

Spolkla jsi všechno, co mohlo být dobré. 

Neznáš pojem naděje, ale já ano. 

To naděje, ten měkký polštářek tlumící náraz, mě chrání.  

S její záštitou tě hodlám přežít, alespoň do další dekády.