až z toho zamrazilo v mrazáku

a jo, dík za vysvětlení, to jsem se po ránu zasmál

ty jsi špalek a havran, ať ti kálí na pomník

jakej špalek? jaká stará a nová víra? kde to vidíš?

stará a nová víra dohromady, špalek by se měl rozpadnout

Náhrobek, nevím, spíš ne. Ale kříže na hrobech z dřívějších dob jsou často litinové.

Krásná hřbitovní atmosféra. Kameny se to v ní jen hemží. Existuje někde vůbec ryze kovový náhrobek?

ahoj a dí za návštěvu, s časem to mám podobně

Asi bych dal tip všem tvým, nicméně sorry, ale nemám čas ani na své, snad tedy později... (asi po mé smrti)

Ahoj, jfj

:))

Puclíku špatně :) 

Cože? Do prdele... CO????

Cal: no asi tak nějak :D  .... a možná i Kepler ;) 

RJV:  what the fuck = zde v překladu:  cože?!!

Promiň, asi jsem hloupej, nebo starej, ale spíš obojí. nevím ani, co znamená wtf

wtf?

california, kdo je Palahniuk?

Kam se hrabe Palahniuk?

;)

díky :)

CaMy - jj, léta páně 2002, sotva jsem se tu ochomýtla, to vzniklo..

Od tý doby... jak ta Ztracenka, to tě chytí a nepustí, už nebylo cesty zpět, ani přehrada by nepomohla...

puzzle, je bezva ta tvoje básnička, DÍK

snake01, dík moc za kritiku jak víno a navíc plně využitelnou pro autora

Myslelas tuhle? Mám ji ve sbírce od tebe, musí být tedy dost stará, 2002 to vyšlo.

Ve smrti se narodit

Kéž bychom, můj milý, v stejný den umřeli

nechte nás, lidičky, na hranici jedné

oči nám netlačte, aby se viděly

naposled hvězdičky.  Nepalte ji ve dne.

Veselým plamenem vlásky nám zahoří

a popel zkamení, nebude ho škoda

krev se z nás do vzduchu poslušně vypaří

co zbude, neboj se, to vezme si voda.

Vítr si s ohníčkem, za mě i za tebe

mazurku zatančí, když se tělo zřeklo

poplujem společně do moře, do nebe

kamínek pohltí zpropadené peklo.

Ten kámen ze země vyplyne nahoru

blesk s větrem zakročí, až přijde ta chvíle

netlačte, lidičky, zas budem pospolu

studená vodička na kameni bílém.

oči nám netlačte, to aby viděly

na nebi hvězdičky, nepalte ji ve dne

Někde v PC, najdu.. Má to být taková umělá lidová o smrti.

Byla psána "milému", ale nebyl to tenkrát nikdo konkrétní, když to že mně vylezlo, bylo to směrováno do éteru, necítila jsem s nikým smrt tak... no... i intimně, jako dnes.

Pamatuju si začátek:

Kéž bychom můj milý v jeden den umřeli

spalte nás lidičky na hranici jedné

oči nám netlačte, to aby viděly hvězdičky

nepalte ji ve dne

dědovo jméno

čitelné jen doteky

teď tě hladím já

Tenhle text pro mě osobně jako jediný ze soubotu splňuje parametry haiku, ostatní vnímám spíš jako miniatury. I tady je to, s ohledem na výrazné zapojení lyrického subjektu trochu spekulativní, ale ten obraz je pěkný a téměž bez hodnotící složky. 

krkavec kráká

na náhrobním kameni

smráká se brzy

Tohle je druhý text, který má za mě k haiku velmi blízko, ale trochu ho podezřívám z vypočítavosti (psaní na efekt), nicméně jako obrat je to moc pěkné a líbí se mi, jak poslední verš vytváří nenásilně předah v podobš podobenství a nechává dostatek nedovyřčeného. 

Jinak ale některé Tvé texty inklinují k metaforičnosti - a v tom ohledu se už vzdalují haiku v pravém slova smyslu:

stuhy věnců

pod šedou fotkou

titulky němého filmu

Tento text je typickým případem - poslední verš, ač působivý proměňuje zcela perspektivu pozorovatele a z objektivního, nekonotovaného pozorování se stává osobní perspektiva lyrického subjektu, v níž se do pozorovaného promítne (metaforickým způsobem) osobní zkušenost pozorovatele.

Za ty první dvě zmíněná - tip.

Dík za komentář, Puzzle. Máš ten text písně někde?

Radovan - to je ovšem parádní představa s tím propojením s rakví a nebožtíkem, tak to je mega. Tak daleko moje mysl sama nedošla by. Díky, o tom budu fest přemýšlet. Napsala jsem jednou píseň o přeměně dvojice mrtvol spálené na hranici ve čtyři živly a snažila se jí nechat zhudebnit, ale všichni od toho dávali ruce pryč. Přitom mi to přišlo tak čistý a krásný..

Philogyny - ještě že ne ta osmá

Ta druhá. :) 

nezklameš, velké díky, Opičáku

Radovane, nejspíš jsi očekával (snad bez hrůzy), že se nechám inspirovat. Ano, je tomu tak, nechal:

Touhy milenců

neznají verzi krotkou

slast v stínu jilmu

*

Doběhlý Hujer

třídnímu jít zavelí

což zlost znamená

*

Je zase sťatý

chůze navýsost vratká

nebude jiný

Atkij, to je těžký, vždyť já jsem podstatou metafora

Náhrobek 

dědovo jméno

čitelné jen doteky

Líbí se mi ta situace. Škoda, že se nedokážeš vzdát té metaforičnosti. Máš na haiku vnímavé oči.

Karpatský knihomole, to víš, moje deformace (bývalý učitel, nyní psychoterapeut, poradce) - vysvětluju, furt vysvětluju

a zároveň jsem myslel na spojení - neboštík - kořeny - strom

kořeny rostoucí až rakvi, jakože jimi neboštík může vysélat

haiku nerozumím, beru to jako miniaturky a každá má něco do sebe

K.k., díky za vysvětlení s anténou a kmenem. Vůbec mi to předtím nedocvakávalo! V té záplavě ... Super!! Ano, chemické propojení různých hřbitovů krze kořeny vegetace, skvělá myšlenka. Jen nevím, jestli to funguje i ve velkých městech se spoustou asfaltu...?

najviac sa mi páči trojka

najmenej to "vysvetľovanie" kmen je anténa či den je tažný pták

Radovane, děkuji ti. Umíš otevřít Pandořinu skříňku. S něhou a s permanentním citem. S rozhodností a odvahou /3/. Děkuji ~~~ a ns. 

Líbí se mi to.

a co že nespíš?

jo a za tip děkuju a reflexi 

Trojka + šestka se mi líbí...