Filosofické uzeniny

Je večer a ty si můžeš v knižní spižírně uříznout kus dobré filosofie a žvýkat ji. A stranou flusat těžko stravitelné kousky, jestli si netroufáš. A pak si utřít pusu mastnou od myšlenek a jít spát.

Nepadnoucí svět

Je nejlživější hra: puzzle. A nejlživější věda: matematika. Učí nás myslet věci zapadající do sebe beze zbytku, v dokonalosti si odpovídající části. Jako šaty po sourozenci nepadne nám ale svět; na to je příliš rozmanitý a potměšilý. Možná je největší umění žít jeho a naše rozpory v klidu a snad i radosti.

Stávání se datlem

Námět pro Ovidia 21.století: člověk se stává datlem. Sedím v tramvaji obklopen lidmi bez ustání ťukajícími do displejů svých telefonů. Krmí své oči, svou zvědavost, svou nudu i svůj spěch. Sedím uprostřed hejna a žaluji. Žijeme své rozpory.

Kojící madona

V tramvaji kojící madona. Mléčná chvilka pro andílka. V tom horku má žízeň, kdo by neměl. A tak pije, co se do něj vejde. A my ostatní diskrétně odvracíme pohledy, podobně jako když ve frontě někdo zadává PIN. Necháváme těm dvěma jejich krásné tajemství plné hladu a první něhy.

Policajtský chleba

Tramvajím navzdory uhánějí Spálenou, někam k ohnisku bouře. Policajti s majáky. A jeden soustředěný Lauda, druhý natahuje pistoli, možná se i tiše modlí, neklid jde mu skrání. Už se blýská tam někde za Morání. A bude se lámat policajtský chleba, budou pršet střely. A to vše ve jménu zákona.

O cestování

Mámy už balí kufry, krémy, plavky, křížovky, tátové doplňují brzdovou kapalinu, v chorvatských serpentýnách číhá smrt. Odbije poledne a všichni se potkají na dálnici. A k večeru, v barvách zapadajícího slunce romantika z odpočivadla: první manželská rozepře, první hysterický záchvat dětí, kafe z termosky, bageta a od křoví odér hoven těch, co tohle absolvovali o něco dřív.

Zmrzlina, či bitka?

Už se trousí ze škol. Brzy je čeká zmrzlina, či bitka. Ale zatím jsou svobodní jak ptáci, před sebou dvouměsíční nebe, v hejnech poletují městem a švitoří. A maminky s tatínky zatím čekají na zprávu, jestli zmrzlinu, či bitku.

Digitální Robinsoni

Jako Robinsoni sedíme na ostrovech svých digitálních profilů, osamělci uprostřed oceánu z dat a pixelů. A posíláme si vzkazy v lahvích po proudech tak silných, jako by distance byla nadobro věcí minulosti. Co všechno dříve podstatné stalo se nepodstatným a leží to jako vraky lodí, s nimiž jsme ztroskotali. Jak dopadne tahle digitální robinsonáda?

Jednou založí kancelář

Jednou založí advokátní kancelář. Tři holky, dva kluci na cestě ze zkoušky z civilního práva. Holky jsou blonďaté v bílých šatičkách, kluci mají saka ležérně přehozená přes ramena, usměvaví, šťastní jako z reklamy na chewing gum. Teď se jedou najíst na Národní, udělat ham, ale jednou založí advokátní kancelář. A pak rodiny. Každý svou, aby to byla nuda. A pak se postupně rozvedou. Po právu.

Hrabal na Vltavské

Na Vltavské sedí na betonovém patníku dvojník Bohumila Hrabala. S berlemi a dvěma kamarády, vděčnými posluchači, od ruky k ruce jde plastová láhev s vínem. Na jejím dně hledají perličky. V té sluneční výhni hledání nebude tak obtížné, perličky se dávají samy, třpytivé a těžké. Těžké jak svět nazíraný z betonového patníku na Vltavské.