Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 431 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+15 neviditelných
O odvaze
datum / id07.11.2019 / 500509Vytisknout |
autormalej_blazen
kategorieVolné verše
zobrazeno86x
počet tipů3
v oblíbených0x
do výběru zařadila2a2a,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
O odvaze

S pocitem skončil jsem nadobro,

rozdaný mezi vše a všemi směry.

Čeho mohl jsem, vážím si a mám rád.

 

Jak jen lze jednoduše psát věty?

Vyslovovat slova,

a řídit se rozumně s rozumem?

A kdeže skutek skutkem skut a utek.

 

Jako, když housle hrají dočistáadokonaledokonané krásně a naposledy

to zní, že by se člověk měl v mžiku rozplynout,

nadobro dosáhnout těch běžných polopravd

na-po-čká-ní.

Že mi ty zvuky vzdálené hudby,

z mlhy řinoucí se melodie

po vysrážených kapkách stékajících not.

Připomínají to pětileté vzpomínání

blahodárné zapomínání -

Po dědovi

a to, jak vzdáleným ses mi již stal.

 

Sedávám do křesla,

kde snad všici svatí nade mnou si bdí.

Pokaždé si křížkem po čele přejedu, když vystupuju

do závratných schodů, které vedou do nebes,

nad okna všedních oken a domů, tohoto Liberce.

Je to jenom výstup na střechu obyčejného činžáku ve středu Města

stojím na dehtové střeše, která v horku opojně voní a pomalu v černých krápnících stéká na ulici.

Je to osamocená střecha, osamoceného domu, nad kterou se sráží Sluneční vítr a chladivě vmete nám do tváří

všechny naše otázky - - -

 

Ale kdo má odpovědi?

 

Přeci všichni druzí.

 

S pocitem skončil jsem

lze tak snadno říct,

ale kdo jednou okusil, už nevrátí se zpět.

Vzpomínám na život před dvaceti lety,

když byl tak krásně srozumitelně jednoduchý.

Existovaly jediné pravdy a jediné přijatelné názory,

a všichni byli b´bý a konat bylo samozřejmé

aspoň mezi námi kámoši.

 

A o co lze být jednodušší? 

S nutností, prostotou, soucitem pro sebe?

Snad už o ničem to víc není,

že už nemusím kohokoli zachraňovat,

vrhat se do nebezpečích

a v skrytu duše – už tu nebýt poslední akční hrdina.

Který nebojí se zemřít.

Nebojí se přicházet včas.

Nebojí se – mít tě – rád.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

11.11.2019 10:10:58dát kritice tipa2a2a
redaktor poezie

Trochu škoda té poslední sloky, která se mi zdá mentorská víc, než bylo nutné. Ale jinak  rozsáhlá báseň, ale čtivá, hezké nápady, ale především i měla co říct, neutápěla se za nesrozumitelnými metaforami a obrazy. 

08.11.2019 10:44:06dát kritice tipMusaši

Skutek skutkem skut v meč by neutek...

Dávám tip za to, že se tady někdo snaží psát báseň o velmi vážných věcech.Líbí se mi třeba partie o dehtové střeše, ale celkově to dílko vnímám spíše jen jako materiál, který je nutný dále zpracovat, aby  zhutnil a byl schopen oslovovat čtenáře. Zatím to vypadá tak, že sis tu báseň napsal jen sám pro sebe.

07.11.2019 15:24:27dát kritice tipProsecký

Piřpomíná mi to jednu starou slivoň ve (švestkovém) sadě.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.