Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kdy?

07. 11. 2019
3
14
496
Autor
Potajmu

Hřbitovy jasnější 

stovkami vzpomínek 

Prázdné oči věnců 

Stíny křížů a jasná srdce květin 

Z hustoty vlastního strachu

Žít i umírat

          Žitím umírat... 

Lehnout si tam a čekat... 

na ty co přijdou?

Nezachráním nikoho

Nejsem Bůh a možná ani člověk 

... Jen prazáklad strachu. 

Prach jsi a v prach se navrátíš...

Teď?

Teď?

Teď... 


14 názorů

Potajmu
12. 11. 2019
Dát tip

Díky Kočkodane...


Kočkodan
11. 11. 2019
Dát tip

 

Ted jsem si to znovu cetl a verejne se projevuji pochvalným mrukem. (lehký úsmev)

 


Potajmu
08. 11. 2019
Dát tip

Safián: děkuji za osvětlení situace... Já vlastně poezii nerozumím... Čtu ji a nějak zažívám, ale nerozumím... :) Jsem ráda, že ti přečtení (překvapení) bylo milé 


Safián
08. 11. 2019
Dát tip
Moje poznámka směřovala k tomu, že v kategorii "jen tak pro radost" jsem našel dušičkové smutnění. Opravdu mě to pobavilo. Takové kouzlo nechtěného. Jinak je to docela pěkná básnička. Jako by vyrostla ze srdce krále českého básnického pesimismu K. H. Máchy. Včetně onoho Musašim kritizovaného expresivního závěru (viz Jako Trosky v světle bledém, Tichý tis a mnohé další). Potěšilo mě to. Myslel jsem, že podobné básnění je Čechům obecně protivné. A to nejen pro citovou účasti autora, kterou některé soudobé směry přímo odmítají.

Musaši
08. 11. 2019
Dát tip

Ne, ničemu to nevadí.

Často pobývám v domově seniorů a nejednou zírám s otevřenými ústy, jak rozdílně staré duše tam v těch sešlých přestárlých tělech sídlí.


Potajmu
08. 11. 2019
Dát tip

Musaši: Vnímáme to jinak.... Ale myslím, že to ničemu nevadí :) 


Musaši
08. 11. 2019
Dát tip

A já zase moc nevěřím v tělo. Stárne, může onemocnět nebo utrpět nějaký úraz. Samozřejmě , že i duše může stárnout, trpět nemocemi, nebo být zlomena nějakým úrazem. Ale duše tím vším taky trpět nemusí. Duši lze posilovat a zocelovat až do smrti. Tělo lze zocelovat jen do určitého věku.


Potajmu
08. 11. 2019
Dát tip

Prosecký:.. a tím to asi končí :) 


Potajmu
08. 11. 2019
Dát tip

Musaši, díky za zastavení... v duši nevěřím... Něco z nás zůstane ve vzpomínkách blízkých lidí, v to věřím :) 


Musaši
08. 11. 2019
Dát tip

Úvodní metafory jsou velmi svěží a nápadité.(jasné hřbitovy, prázdné oči věnců, jasná srdce květin...hustota strachu...) Přestože je závěr na můj vkus příliš morbidní, tip dávám. V prach se obrátí jen tělo. Duše nikoli, pokud se nevzdá až do smrti. Někteří lidé se ale vzdávají velmi brzy. Možná proto, že je  baví - vzdávat se.


Prosecký
08. 11. 2019
Dát tip Gora

Takové starosti u nás v Sudetech nemáme. Vzpomínky jsou pryč, kříže jsou na hromadě v koutě nebo ve sběru, věnce nikdo nepřináší.


Potajmu
08. 11. 2019
Dát tip

Nerozumím... Leda by šlo o zařazení v kategorii? Pak by bylo hezké mi to napsat, případně poradit, kam zařazovat, pokud to nechci zveřejňovat jako vážně míněné, děkuji 


Safián
08. 11. 2019
Dát tip
Opravdu mě to rozveselilo.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru