Poezie všedního

Poezie všedního 

Chlapovi před Quadriem upadl rohlík. Shýbl by se pro něj, ale pes, kterého zrovna kolem vedl tulák, neváhal a po rohlíku vmžiku chňapl, šťastný z kusu suchého žvance. V takových bezvýznamných mžicích, v náhodném setkání upadlého rohlíku s tlamou zvířete přebývá jistá poezie. Poezie bílého pečiva a věčného hladu psisek.

Oškliváček a kronika lidstva

Ženská u Palladia. Fotí svého oškliváčka. Ten se na ni šklebí z kočárku, aby byl ještě ošklivější. Aby byl na věčnost ošklivý, fotí ho a jako zprávu o své hrdosti a genech nepříliš podařených vkládá do veliké kroniky světa jménem fejsbůk.

 Japonci

Japonci v tramvaji. On má černé plátěné tepláky v pase stažené šňůrou na prádlo a strakaté tenisky, ona něco podobného a na tváři máselnou pleťovou masku. Sednou si a nastartují své telefony. Pak si povídají, aniž by z nich spustili oči. Dva oživlí tamagoči.

 Už to vědí i hvězdy

Hněvivý bůh Neptun se ohlásil na Chalkidiki. Je z toho sedm mrtvých, bezpočet zraněných a velká škoda. A přitom jen chvíle, jako když se věci obrátí naruby a z nebe padá moře. Celý ostrov se pak ponořil do tmy, bez proudu na hvězdy děravý; už to vědí i v souhvězdí Kasiopea. A my taky - televize Nova jako jediná u toho!

 Řeřavé město

Západem slunce zarudlé město, dohořívá neděle. Řeřavé kameny domů se svými lidmi. Uvnitř to pálí, píše někdo na papír.

 Ráj imbecilů

Praha se stala terapeutickým centrem pro mentálně retardované z celého světa. Pivní vozy s halekajícími imbecily, obří plyšoví medvědi v Celetné a na Můstku, bublifuky, koloběžky pro ty, co touží mít zakrnělé nožky, živé sochy, kýče z Karlova mostu.. A dnes v Delmartu: Španělka s třicetiletým synáčkem zapomněli pin u všech tří kreditek, za nimi nervózní fronta, funkční byla jen jedna pokladna, a tak se líně vydali shánět taťku obdivujícího venku plechového Kafku. Až ten si vzpomněl.

 Beznaděj a otevřenost pravdě

Wabiho beznaděj je mi ze všech písňových beznadějí nejsympatičtější. Není v ní hořkost a úděl je snášen se stoickým klidem. Všechny ty "domky u trati", "třetí stání" a jiné věci, v nichž je koncentrováno outsiderství a porážka, mají své kouzlo. Možná jen marný sladkobol sebelítosti, ale možná vrcholný biblický motiv: Kristův příběh je taky příběhem prohry, doslova porážky, která nás ale často víc než co jiného otevírá pravdě.

Zvony a hřmění

Namísto zvonů z místních kostelíčků k nedělnímu obědu padalo hřmění. Hrozivý zvuk z nebes, kterému z bázně a nenechavosti člověk připsal čistě fyzikální důvody. O zvonění kostelíčků tolik vědeckých výkazů nevidno. Tak zatímco jedno člověk moderní éry imaginaci vyrval bezezbytku, druhé jí téměř bezezbytku ponechal. Z bázně? alibismu?