Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 431 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+1 neviditelných
Vítaná změna
datum / id09.11.2019 / 500540Vytisknout |
autorrevírník
kategorieMiniatury prozaické
témaPřírodní
zobrazeno107x
počet tipů7
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Vzpomínka na kterési parné léto.

Vítaná změna

 

Vítaná změna

 

Umíte si představit, jak jsme po týdnech vedra a sucha přivítali změnu počasí? Tentokrát se nepřivalila s hrozivými hrady, blesky a hromobitím, plazila se tiše při zemi. Měl jsem to štěstí, že jsem z nadhledu mohl její příchod sledovat a sám zatím zůstávat v suchu a teple. Díval jsem se na její příchod z vystrčené kamenité výspy v úbočí Staré hory, vysoko nad Černou Opavou.

„Moje holky“ sbíraly nedaleko borůvky a já jsem si jako paša sám se psem lebedil na vyhlídce. Spokojeně jsem si užíval příležitosti být jednou na dálku svědkem něčeho, co jsem jistě stokrát zažíval jako přímý účastník tam dole a teď to poprvé vidím shora.

Přízemní předvoj té změny zprvu připomínal sluncem ozářené zvlněné moře oblaků, které z horského hřebene můžeme vidět za teplotní inverze. Jenže toto nebyla ta klidná, jakoby v pohybu strnulá hladina, bylo to jiné. Tím výrazně jednosměrným pohybem, tou nezastavitelnou dynamikou.

Daleká severní nížina ležela již v neprůhledné cloně deště a já jsem viděl, jak se odtud údolími předhoří tlačí studený vzduch sem k nám do hor. I to jsem viděl, jak se to těch hor zatím netýká, jak se tyčí nevšímavě nad vším přízemním děním, prohřáté dlouhými vedry tak, až z balvanů v suti kolem vlnivě sálá nastřádané sluneční teplo a nad smrky a jedlemi za tichého praskotu téměř viditelně stoupají výbušné oblaky silic.

Díval jsem se, jak ty útočné přízemní proudy jako beranidla rozrážejí a nadzvedají lenivý vzduch v dolinách a žlebech předhoří a přeměňují vodní páry v něm uzavřené – d­o té chvíle neviditelné – v­ bílé kapičky mlhy. A řeky té bílé mlhy, zprvu lehce zčeřené a postupně těžknoucí, přitékají z šedého nekonečna sem k horám, kopírují a zvýrazňují příkře zbrázděný terén porostlý lesy, zaplavují prolákliny, rozlévají se do jezer, stoupají a postupně přetvářejí celé předhoří.

Do hodiny zakryla mlha vysoké pastviny. Po půlhodině překročila první zalesněné sedlo na obzoru.

Nejbližší údolí, to, co si cestou sem od mechových jezer na Rejvízu zabrala pro sebe Černá Opava, bylo již plné, kam až jsem po proudu dohlédl.

Přicházela chvíle, kdy jsem věděl, že i dobytí těchto hor je na spadnutí, ale k ničemu jsem se neměl, jen jsem zíral a hltavě prožíval to převratné dění.

Dokud se nezvednu, ani Amor ve svém teplém kožichu se dobrovolně nepohne z příjemného, i když sporého stínu mladé břízky.

Upoutaný pohledem na valící se bílou lávu, co tu přede mnou dobývala doliny a šplhala do černých lesů, pomyslel jsem, zda mi v tom výjevu neschází něco, co při podobných příležitostech mívá leckdo z vás. Ale ochuzený jsem se kupodivu nijak necítil, nic víc, než to co vidím, jsem nepotřeboval. Pro mě měla cenu jen skutečná, fyzikální podstata celého jevu, a tu jsem znal. Mně není dáno vidět ve tvarech mlh či mraků, tak jako ani v podobách skal, kamenů, kořenů, větví nebo pařezů to, co v nich není a být nemůže. Zajímá mě jen, z čeho jsou, proč jsou takové a ne jiné, jaké síly je tvořily či tvoří, a když už myslím, že jsem na to přišel, jsem spokojený a jinou potřebu nemám. Jenom někdy, když se podle svého protivného zvyku snažím někomu vysvětlit fyzikální základ právě probíhajícího úkazu a on na sebe potom prozradí, že v něm stejně dál vidí babu Jagu, medvěda nebo koňskou hlavu s ušima, na vteřinku zalituju, že to nemám také tak. Ale opravdu jenom na tu vteřinu.

Věděl jsem, že totéž, co se děje na této straně hor, koupajících se zatím bezstarostně ve sluneční lázni, odehrává se také vzadu za Orlíkem a Medvědím vrchem, že v tuto chvíli jsme již obklíčeni a všechno směřuje k radikální změněně i tady nahoře. Co nevidět se ochladí, a­ nebude to jen o pár stupňů. Před horami navrstvená studená hmota se přelije přes nejvyšší sedla a­ zaplaví celé Jeseníky. Potom se spustí déšť, a­ to už abychom raději byli doma.

Než jsem to domyslel, déšť již zahalil Biskupskou kupu, ten ostrý výčnělek předhoří, který je od severu první na ráně.

Došlo mi mé nezodpovědné váhání, vzal jsem Amora a šli jsme to oznámit holkám. Neposlouchaly, náruživě sbíraly dál, nevěřily mi. Svítí přece sluníčko, podívej se, jak hřeje, tak co nás plašíš?

Dobře jim tak, promokli jsme až na kůži.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

14.11.2019 13:46:10dát kritice tiprevírník

Děkuji vám, Jano a Renato.

14.11.2019 11:08:23dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Dokážeš vidět a popsat věci, které my ostatní považujeme za jakousi samozřejmost. T.

12.11.2019 14:05:47dát kritice tipvesuvanka

Moc pěkně napsané, mám pocit, jako bych to zažila. TIP

10.11.2019 16:23:27dát kritice tiprevírník

Okamžiku, díky.

10.11.2019 14:30:55dát kritice tiprevírník

I tady vďaka za tip, knihomol'.

10.11.2019 09:43:45dát kritice tiprevírník

Ano? To mě těší.

10.11.2019 09:14:59dát kritice tipK3
redaktor prózy

Změnu jsem i já uvítal. Bylo na čase.

09.11.2019 20:15:42dát kritice tiprevírník

Ireno, a to si představ, že to byl německý ovčák, ten náš Amorek.

Phil. těší mě, blízká sousedko.

Luboši, to, že mi nevěřily? Však na to taky  doplatily.

Děkuju vám všem za milou návštěvu.

09.11.2019 16:03:55dát kritice tipKočkodan

Čtenářský zážitek mi bohužel v závěru pokazil výbuch hněvu na holky, že ti nevěřily. To je prostě něco neodpustitelného! ;-)

09.11.2019 15:34:27dát kritice tipPhilogyny

Taky bydlím v podhůří Jeseníků, je mi to psaní blízké. Ze střešního okna koukám na Praděd. Tyhle úkazy mne taky fascinujou, jak fotím v dálce déšť, vím, že tam je, vidím provazy...  :)

09.11.2019 12:14:50dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Amor, pěkné jméno pro psa...

Ráda tě čtu, znalče :-)



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.