Karel málem králem

Karel se narodil do rodiny, která žila v chudé zemi. Tato rodina však byla neobvykle chudá i na místní poměry. Jeho otec pracoval jako zlatník, ale naneštěstí, díky všudypřítomné chudobě nikdo zlaté šperky nekupoval a obchody tak nevynášely. Většina peněz do rodiny proudila z matčiny strany. Matka byla na mateřské dovolené, za což v sociálním království dostávala drobné příspěvky. Nedostatek financí se v rodině promítal i do každodenních věcí. Například, když matka vařila polévku, ve vývaru nebylo žádné maso a v případě písmenkové polévky bylo použito maximálně pět počátečních písmen abecedy. V horších měsících čtyři. Když otec ukládal Karla a jeho devět mladších sourozenců ke spánku, nečetl jim pohádky. Dětskou literaturu si nemohl dovolit, proto jim předčítal motivační citáty, které si zapisoval při cestách za neúspěšnými obchody. Citáty byly vyvěšeny po celém království a měly za úkol dávat naději těm nejchudším poddaným. Všechny tyto skutečnosti formovaly Karlův charakter. V den osmnáctých narozenin Karel opustil domov. Stalo se tak těsně před obědem, kdy početná rodina pochodovala kolem stolu s hrncem. Matka na stůl každý den pokládala uvařený pokrm a členové rodiny obcházeli stůl, dokud se všichni nesešli. Rituál sloužil k tomu, aby ti rychlejší nesnědli všechno jídlo. Když se sešli všichni, zastavili se, posadili a začali konzumovat připravený pokrm. V den Karlových osmnáctých narozenin byla v hrnci neurčitá bramborová hmota. Karel se rozhodl, že již nadále nechce chodit kolem horké kaše a od stolu odešel.

Na cestě z rodné vesnice potkával lidi. Jeho fyzická kondice s krevním tlakem byly výborné, z čehož lidé usuzovali, že má Karel dobré srdce. Jeho charakter byl však odlišný. Sám za to vlastně ani nemohl. Od malička mu otec předčítal motivační citáty a Karel si, jako dítě, vše interpretoval po svém. Hned po útěku z domova se brodil bažinami a přelézal spadané stromy v lese, protože měl v paměti, že pokud najde cestu bez překážek, tak určitě nikam nevede. A on chtěl někam dojít. Pevně věřil, že někam dojde. Jediná nemožná cesta je totiž pouze ta, kterou se nikdy nevydá. Netrvalo dlouho a Karel zabil kupce, který se s vozem zasekl na neprůchodné cestě po noční bouři. Nevěděl, jak se zabíjejí lidé, ale věděl, že je lepší shořet, než vyhasnout. Proto kupce upálil zaživa. Večer před spaním vždy slýchával, že okolnosti ho nemohou zastavit, pokud jim to on sám nedovolí. Mezi okolnosti se nejspíš nepočítá královská stráž, která ten den hledala vraha onoho nešťastného kupce. U královského soudu slova Karlovy obhajoby nepadly na úrodnou půdu. Přitom jemu zněly logicky a neprůstřelně, hájil se: „Dělat chyby je v pořádku, znamená to, že se snažíte!“, nebo: „Proč mě soudíš, když mě neznáš? Aha, já zapomněl, oni říkali...“ U soudu Karel dostal nejvyšší možný trest – trest smrti. Trest byl vykonán vhozením mezi smečku hladových vlků.