Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŽila byla přísahala
11. 11. 2019
0
1
211
Autor
Lískooříšková
Žila byla přísahala.
Aha, ještě jsem neřekl, jak se jmenovala.
Tak proč začínám nějakými řečmi o přísaze?
To dělám jen ve snaze,
abych příběhu dal rychle obrátky,
jak mívají to pohádky.
Jmenovala se tedy Livie.
a nemyslete si, že líp mi je,
když tohle jméno jsem jí dal,
co maximálně Vašek K. by bral.
No a byla to princezna,
taková ta, co každý zná.
Máme za sebou úvodní představení,
takže co by vás teď nejvíc zajímalo jistě není,
co stálo ve včera obdržené zprávě.
Jenže o tom se chystám mluvit právě.
Ale snad by vás to i zajímat mělo,
neboť Livii to rozbrečelo.
Začíná to být napínavé. Avšak!
Teď tomu teprve dáme na frak.
V té zprávě se psalo o vraždě.
A to nejen tak jako o každé.
Stálo tam, že se ta vražda teprv stane,
ode dnes třetího dne nad ránem.
Proč Livie brečí, když ještě nikdo mrtvý není?
Pro tohle snad budete mít pochopení.
Ten, kdo má mrtvý být,
je ten, koho si chce ona vzít.
A vzít si ho má právě v den,
kdy mord ten být má proveden.
Livii je to všechno jasné.
a hned jak dobrečela, tak jenom žasne.
Někdo je snad tak hloupý,
(a absolutně na city skoupý)
že si myslí, že po výhrůžce sňatek zruší
a schová se pod peřinu až po uši?
Ne ne ne ne ne,
tak to se tedy nestane.
Livie do ruky bere lupu
a chystá se zúročit svých zkušeností kupu,
které jí naštěstí dala všechna četba
severských detektivek stylu Nesba.
Než pustila se do zkoumání, slavnostně přísahala:
To bych se radši svého věna vzdala,
než abych udělala někomu radost tím,
že milého svého umřít zřím.
(A tak se dostáváme k příběhu začátku,
i když vlastně nevím, zda připomíná pohádku.)
Livie zprávu prozkoumala.
a protože pět hodin tomu dala,
tak dá se říct, že důkladně.
Stále však neznala pachatele budoucí vraždy úkladné.
Zhodnotila, že v kriminalistice má ještě mezery.
Nebo prostě jen není tak dobrá jako Hole Harry.
A ačkoliv to z ní detektiva nedělá,
tak jednu věc o zprávě věděla.
Byla psaná na těžkém hnědém papíru
takže jasné bylo nadmíru,
že pachatelem je někdo z hradu.
A tak Livie vyšla z prostinkého předpokladu.
Někdo jí chce zabít budoucího manžela.
A nejsnáz se mu to nejspíš udělá,
když všechno poběží, jak v plánu jest.
A plánovačům všechna čest,
ale aby k vraždě nedošlo v to osudné ráno,
tak vše musí být jinak, než bylo plánováno.
A tak se do toho Livie dala.
Věřte mi, že překopala,
opravdu všechno co jen trochu šlo.
Až sloužícím se z toho ďálo mdlo.
Abych přiblížil změnu zmíněnou,
tak v tomhle všem plán prošel proměnou:
Svatba se měla konat ve věži,
což pro bezpečnost bylo by jen přítěží
a tak konala se v zahradě.
Výběr svědka byl také nasnadě,
Liviin bratranec měl to být,
tak rozhodla se za svědkyni radši sestru vzít.
Hostina, ta se v zahradě měla konat,
ale protože tam jsme stihli obřad popřesunovat,
tak konala se v sále.
Snídaně na řadě byla dále.
Ta měla se konat v jedné hradní komnatě.
Livie rozhodla, že bude u kraje panství na chatě.
Jídlo se mělo dodat z hradní kuchyně.
i jed by však mohl být na vině
a tak se vše smluvilo s hostinským panem Hrubým
a jídlo již připravené rozdalo se chudým.
A víno za pivo Livie šmahem vyměnila.
Nutno dodat, že o téhle změně dlouho snila.
A co se týče ženichova příjezdu,
tady Livie úplně zatáhla za brzdu
a ačkoliv měl přijet slavnostně a s průvodem
přišel nakonec postranním průchodem
a až na balkoně s Livií po boku ukázal se lidu
pěkně, živ a zdráv a v klidu.
Pokud vám připadá, že mluvím o tom, jako by se to už stalo
tak to se vám jen nezdálo,
správně tušíte z vyprávění
že o žádné vraždě zmínka není!
Livie mává lidu šťastně vdána
a zdá se, že hrozba ze zprávy je zažehnána.
Jak dopadlo to se zprávy pisatelem těžko říct,
ale neozval se nikdy víc.
Livii její důvtip zachránil
a dál ve štěstí jim nikdo nebránil.
A tak to i zůstalo,
víceméně na stálo.