Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kočičí zlato

Výběr: California Memory
17. 11. 2019
23
49
2976
Autor
Gora

Tématický Den mlhy

 

Spěchala do práce parkem, který znala lépe než své boty. Dnes by však pro mlhu  nebyla schopna  jednotlivé druhy stromů rozpoznat.

Cesta vysypaná bílými kamínky splynula se spadaným listím a okolím. Nevlídný čas. 

Konečně zahlédla obrysy bývalého zámečku. Nervózně rukou zkontrolovala klíče v kapse.Ten člověk už čekal před zadním vchodem! Napoprvé si přivstal. No, jen aby mu to vydrželo.

Romana – Tibor, představili se navzájem. Společně zamířili k elektronickým „píchačkám“. Když dávala Tiborovi jeho čip, všimla si, že dlaně na rozdíl od ostatní barvy těla má růžové jako její vnučka.

Převlékli se do bílého. Romana jako vedoucí kuchyně vydala pokyny, co všechno je v jeho náplni práce. Nejdřív jako vždycky postavit na polévku. Tibor ochotně přiskočil a pomohl zvednout veliký hrnec s vodou.

Co se tady za její éry už vystřídalo lidí! Od důchodkyň po mladá děvčata, občas i Ukrajinky. Všechny zjistily, že je to dřina, a dřív nebo později skončily.

Copak nikoho jinýho už na pracáku neměli, když poslali mužskýho?  Kdyby jen mužskýho, ale  právě jeho?

Pro Romanu rozhodně nevítaný pomocník. Stejně tady dlouho nevydrží.

Přecházel po kuchyni. Pohybuje se jako velká kočkovitá šelma a ona naštěstí není její kořistí, pozorovala úkosem Tibora, i když sama měla co dělat u sporáku. Vysoký, štíhlý, vlasy nakrátko vyholené. Bělostný úbor, který od ní ráno vyfasoval, dal vyniknout svalnatým nohám. Triko s krátkým rukávem zase zádům a silnému řetízku. Jistě to je kočičí zlato. Jak jinak u kolotočáře.

Na zimu potřebuje zaměstnat a na jaře pojede zas na štaci.

Padesát by ale Tiborovi nehádala. Sama má jen pár let do penze a ví, že vypadá sedřeně.

Narůžovělé dlaně s vervou přitlačily ve dřezu na černé nádobí, až rozhoupaly ten nápadný řetěz na hrudníku. Práce se nebojí, to je vidět.

Ne všechno mohou vkládat do myčky. Ne každou bramboru dokonale oloupe elektrická škrabka. Veškeré zařízení kuchyně vyžaduje péči a ona ještě jedny šikovné ruce. Ber kde ber.

Dovolil se Romany a zapnul dráťák. Hráli improvizaci jakéhosi jazzmana. Pomocník se zavlnil v bocích, nečekaně a přirozeně, tak jako dýchal. Přitom pořád pracoval. Takhle nějak si pamatovala Kubánce, které občas vídávala u jedné ubytovny v předrevolučních dobách. Hudba se tehdy neustále linula ven věčně otevřenými okny. Oni muzikou snad každým pórem a pohybem žili.

Bedlivě sledovala hodiny. Poledne. Mlha se v jejich nádherném parku mezitím rozpustila. Ani přímé světlo neodhalilo v nablýskané kuchyni či v jídelně žádnou nepatřičnost. Byly v naprostém pořádku.

Čerstvě navařené jídlo provonělo celé přízemí domova.

Pohlédla snad poprvé pomocníkovi do očí. Rysy jeho obličeje se zdály uvolněné. Všimla si vnitřní radosti, kterou vyzařoval. Taky znala ten pocit z dobře odvedené práce. Vydechla úlevou. Možná jsou její obavy zbytečné. 

Jako každé poledne si postavila na kafe. Jediné zastavení se a „tajná“ cigaretka, o které beztak všichni z Domova věděli. Uvařit pro stovku strávníků není totiž legrace, a tak Romaně tahle  slabůstka procházela.

Za chvíli se jídelna zaplní.

Otočila se k Tiborovi čelem.

„Pijete taky turka?“

 

..........

z dráťáku hraje jazz  

dřez odráží kočičí zlato  

v rytmu umývače

černého nádobí 

všechno se leskne 

 

i ti dva od plotny 

co naplnili dnešní předpověď  

zataženo až jasno  

kuchařka spiklenecky zamrká

a vaří se voda na kafe

  

s cigaretou v ruce 

přehazuje čapku přes oko kamery   

plácnou si bílou a růžovou dlaní

jen tak

čistě od samé radosti


49 názorů

Gora
23. 12. 2019
Dát tip

Lakrove, oddechovka s naivním kabátkem přizpůsobena tématu Den mlhy :-), nic víc. Děkuji.


Lakrov
23. 12. 2019
Dát tip
Je to takový "živý snímek" krátkého časového úseku umocněný tím, že se v té krátké době změní polarita názoru na jednu z postav. Závěrečným přechodem do "písně" se z toho stává takové odechové dílo. Kéž by aspoň část podobně nejistých společensko-pracovních situací byla takhle ideální... i když -- co bude zítra, to už se zde nepíše.

Gora
21. 12. 2019
Dát tip

CM, moc mne potěšil tvůj kladný komentář- před čtyřmi lety jsem se psaním začala a pořád se snažím nějak zlepšovat :-)


kvaj
14. 12. 2019
Dát tip

Vím, že to tam je, ale že to je míněno i obrazně mi nedošlo.


Gora
14. 12. 2019
Dát tip

Ke konci se objevuje ještě jednou - a rozplývá se, myšleno i obrazně :-), ale nedostatky to jistě má...


kvaj
14. 12. 2019
Dát tip

Ok. Tím se to vysvětluje. Jenže ta mlha by v tom měla hrát nějakou roli.


Gora
14. 12. 2019
Dát tip

V Papírnách Větřní plnili Kubánci plán na 110%, samozřejmě před třiceti lety :-)- tak je znala Romana...

Ten úvod byl "v mlze" kvůli Dni mlhy, pro které byla mini napsána. Původně to byla jen báseň :-) Díky, kvaji.

 


kvaj
14. 12. 2019
Dát tip

Znáš kubánskou metodu práce? Jeden pracuje a sedm mu k tomu hraje na kytary.

Napsal jsem "zbytečně dlouhý úvod", a když si přečteš svou báseň na konci, bude ti jasné, co mám na mysli.


Gora
14. 12. 2019
Dát tip

Je to možné, kvaji. Zdlouhavé "vysvětlování" je mojí asi největší slabinou.

Ani jeden z těch dvou nebyl nadšený ze vzniklé situace, byla to Romana, která /i vzpomínkou na pracovité Kubánce/ a uvědoměním si, že jinakost může mít také dobré stránky, uvědomila nesmyslnost svého předsudku. To byl můj záměr. Díky za...


kvaj
14. 12. 2019
Dát tip

Jestli tomu dobře rozumím, tak Romanu s Tiborem usmířilo jeho vnímání jazzu a že umí pracovat. Pak to má ale zbytečně dlouhý úvod, který se nevztahuje k dalšímu ději.


Gora
04. 12. 2019
Dát tip

avi PM


Gora
02. 12. 2019
Dát tip

Sice nemám šanci v té konkurenci, ale bavilo mne to psát, děkuji, Karle, souhlasím.


K3
02. 12. 2019
Dát tip

Ani tohle by nemělo chybět v PM. Jsem pro nominaci, jestli souhlasíš.


Gora
23. 11. 2019
Dát tip

Ahoj, Hanko, je mi potěšením vidět tě tu:-) a děkuju.


8hanka
23. 11. 2019
Dát tip Gora

ako vždy skvelý príbeh zo života s  pohlcujúcou atmosférou...až som mala chuť dať si s vami cigaretku s kávičkou, hoci nefajčím...

******


Gora
19. 11. 2019
Dát tip

Evži, a já zas na tvé reakce, díky moc!


Na tvé příběhy se vždy a právem těším. :-)


Gora
18. 11. 2019
Dát tip

Bavilo :-)


K3
18. 11. 2019
Dát tip Gora

Nojo, to je dobrý nápad, k básni připsat text.


Gora
18. 11. 2019
Dát tip

Nejprve byla báseň, pak minatura prozaická... díky.


K3
18. 11. 2019
Dát tip

Báseň se s povídkou vyvažuje, je stejně důležitá.


Gora
18. 11. 2019
Dát tip

To je, Přemku, škoda, že povídka zůstala v šupleti... ještě bude možnost něco napsat v prosinci, než se v redakci rozhodneme, zda v Tématických dnech kvůli nízké účasti autorů pokračovat.

Jinak děkuju, jsem moc ráda, že tě oslovilo:-)


lastgasp
18. 11. 2019
Dát tip Gora

Kuchyň je  pro mě presbytarium, proto děkuji za výbornou zkratku prostředí. Začínáš mlhou, ale ve skutečnosti je to jen prostředek vhlédnutí do člověka, kterého neznáme a ujasňujeme si ho rozptýlením obav a předsudků. Chytré a emocionální završení verši, vyznívající optimismem a slibným pokračováním. Já blb jsem úplně zapomněl, že jsem ke dni mlhy napsal povídku, kterou jsem nedokončil a pro nával jiých starostí jsem ji nechal v šuplíku námětů. Co se dá dělat, bylo husto.


Gora
18. 11. 2019
Dát tip

Díky, Karle, asi jako první mi něco píšeš i k básni... ano, černé nádobí:-)), kápnuls na to.

Na úvod se podívám. Děkuju ti.


K3
18. 11. 2019
Dát tip

Určitě by se na tom dalo něco opravit. Třeba trochu oddělit úvod. Ale jinak mě to mile překvapilo. Hlavně to, že z toho něco vyzařuje. Pozitivní energie. Úvod nedává tušit o co půjde. To je dobře. Líbí se mi i to PS na konci. V rytmu umývače černého nádobí. To je krásné, černý umývač nebo černé nádobí? Moc dobrý pocit z toho mám a to je asi nejdůležitější.


Gora
18. 11. 2019
Dát tip

díky:-))


s radostí....:-)..*/**


Gora
18. 11. 2019
Dát tip

No, možná že ne:-))) - možná to byl boháč, ale proč potom nastoupil k nádobí...


lawenderr
18. 11. 2019
Dát tip

A jak víš, že bylo kočičí? :)


Gora
18. 11. 2019
Dát tip

Děkuju, Jardo, potěšilo :-)


revírník
18. 11. 2019
Dát tip

Hezký vhled do lidí, tak jako vždycky u tebe, Ireno. Rád dávám tip.


Gora
17. 11. 2019
Dát tip

Jani, chemikářko:-), ty tedy máš paměť, díky moc...


vesuvanka
17. 11. 2019
Dát tip

Pěkný a procítěně napsaný příběh :-))) TIP.  

Název povídky "Kočičí zlato" mně zprvu připomněl uhlí, v němž se občas zatřpytil  pyrit (dvojsirník železnatý FeS2), jemuž se říkalo kočičí zlato. Když jsem byla malá, ráda jsem se v uhlí hrabala a kočičí zlato hledala :-)))


Gora
17. 11. 2019
Dát tip

Diano, jsem velmi ráda, že to také tak cítíš... díky.


Diana
17. 11. 2019
Dát tip

Málo co přináší větší radost a pocit sounáležitosti, než když si lidé porozumí. Moc pěkně a s citem napsáno :-) 


Gora
17. 11. 2019
Dát tip

Laďo, díky moc.-)


Nami 99
17. 11. 2019
Dát tip

Líbí se mi.


Gora
17. 11. 2019
Dát tip

ZDAR I TOBĚ:-)))


Oldjerry
17. 11. 2019
Dát tip

Není zač, Irenko  A NAZDAR

 


Gora
17. 11. 2019
Dát tip

Jardo, děkuju mockrát :-)


Gora
17. 11. 2019
Dát tip

Luboši, dnes nějak nevím, co bych ti na tvůj komentář odepsala, tak jen, že si tě vážím i pro černý humor.


Oldjerry
17. 11. 2019
Dát tip

Jo - to můžu... to je má krevní skupina


Gora
17. 11. 2019
Dát tip

Na konci je básnička, to ses k ni nedopracoval, co se dá dělat:-)


Norsko 1
17. 11. 2019
Dát tip

Panebože, to dlouhé popisování lidského dna je tak ubíjející. V půlce jsem to vzdal, tohle nechci číst. Jak ubíjející


Kočkodan
17. 11. 2019
Dát tip

Já, starý kocour, tě za dílko pochvalně plácnu po zádech. Jsem rád, že přišel ten závěr plný souznění. S určitými obavami jsem totiž čekal, jestli se nevyvrbí něco nepříjemného. Do pytle, já tvrdím furt, že dobré lidské vztahy jsou něco zatraceně pěknýho! (mrk)

 

No, prý jsem blbý

tak, jak daleko vidím

dnes díky, mlho

 

Ale v tomhle směru mám vlastně obrovské štěstí, při každém povětří. ;-)


Gora
17. 11. 2019
Dát tip

Renato, díky, je to jako vždy ze života, z domova pro seniory... takový příklad, jak moc se někdy můžeme v někom mýlit, už předem jsme předpojati... díky!


bixley
17. 11. 2019
Dát tip

Hezký příběh, Ireno. Někdy nás lidé, ke kterým zpočátku nemáme důvěru, mile překvapí. T.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru